Ráno po snídani se sešla celotáborová vědecká rada, při
které jsme pomocí Holokronu poprvé komunikovali se Zizem, bájným orlem, který
nás požádal o pomoc při hledání svých ztracených bratrů. Po krátkém rozhovoru
jsme se shodli, že mu pomůžeme a on nás vyslal na první cestu časem do města
Cusco v Incké říši do roku 1431 n.l.
Jakmile jsme se dozvěděli, kam se máme vypravit, započali
jsme přípravy. Vedoucí nám nachystali informatoria se zajímavými fakty o naší
cílové destinaci. Abychom v době dobře zapadli, vyrobili jsme si pěkné
incké čelenky a místo jmen jsme si na naše chatky nakreslili své portréty,
protože Inkové neznali písmo.
Po obědě jsme už na nic nečekali a vydali jsme se mimo tábor
na přesun. Místo do tábora jsme se už vrátili do Cusca, kde nás uvítali
vojevůdce Killay, velekněz Yupantec a dcera Sapa Inky Casirimay. Během
odpoledne jsme dostali za úkol připravit se na večerní slavnost. Hry, které
jsme si vyzkoušeli, nám ukázaly různé incké tradice. Nikomu z nás taky
neušlo, že princezna a vojevůdce se mají rádi, po celé dopoledne si totiž
posílali dárečky a zamilované vzkazy.
Těsně před večeří se do Cusca s celou svou družinou vrátil
samotný Sapa Inka Pachacuti. Všem nám sdělil, že se blíží válka s říší
Čanků a je třeba se na ni připravit. Během večerní hostiny jsme se stali svědky
velké hádky Pachacutiho s princeznou Casirimay. Sapa Inka se totiž
dozvěděl o jejím vztahu s vojevůdcem. Atmosféra u stolu byla napjatá.
Ještě před setměním jsme se zúčastnili tajemného obřadu,
který velekněz Yupantec svolal na oslavu inckého boha Slunce Intiho.
Cestou zpět Cusca jsme spatřili podivnou svatyni. Když jsme
ji blíže prozkoumali, zjistili jsme, že v ní sídlí námi hledaný Behemot. Krátce
s námi promluvil, ale zítra si ho ještě budeme muset přemluvit, aby nám
pomohl.
Se západem Slunce jsme už rychle šli spát.