Den 9. – První universiádní den

Dnešní den se nesl ve sportovním duchu, neboť byl věnován první letošní universiádě. Děti soutěžily jak individuálně, tak ve svých sekcích. V disciplínách na jednotlivce na děti čekal hod diskem, trojskok, běh přes překážky, skok z místa, hod kriketovým míčkem a maraton. Dopolední i odpolední program tradičně zakončily turnaje sekcí. Dopoledne si mladší zahráli florbal, starší ringo a nejstarší pálkovanou. Odpoledne se mladší utkali ve ringu, starší v pálkované a nejstarší v tlachtli.

Ještě před večeří jsme stihli zaběhnout krátké štafety sekcí, a protože dětem i vedoucím zbyly ještě nějaké síly, utkali se na závěr ve vzájemném štafetovém souboji. Všichni sportovci byli velice šikovní a byla radost sledovat, jak si navzájem fandí. Podle nás by se za některé výkony nemuseli stydět ani naši olympionici mířící do Paříže 😉

Po večeři pak proběhlo vyhodnocení, kde byli oceněni nejlepší sportovci. Celý den jsme si velice užili a už nyní se těšíme, jaké disciplíny a turnaje sekcí nás čekají na druhé universiádě.

Den 8. – Zakončení simulace Robin Hood

Ráno a dopoledne v Nottinghamu vypadalo poklidně. Robin s Azimem se stále ukrývali a dostávali od nás důležité informace, které měli vést k záchraně Mariany a zbojníků. Vše šlo podle plánu. S čím jsme ale nepočítali, byla přítomnost Černé růže, která Šerifovi našeptala, že jsme jen špehové, kteří se ho snaží přelstít. To Šerif nemohl nechat bez povšimnutí, a tak proběhla za přítomnosti čarodějnice a vojáků kontrola chatek, kde se snažili najít důkazy proti nám. K naší smůle se ukázalo, že jsme nebyli tak pečliví v ukrytí informatorií, jak jsme si mysleli, a tak si Šerif své obavy potvrdil.

Náhodně vybral několik dětí, které se měly připojit k zadrženým zbojníkům. Nečekalo je nic pěkného. Robin čekající na signál Azima vyčkával zatím v úkrytu. Azim však nečekaně zasáhl a rozhodl se vzít vinu na sebe, a tím děti ochránit. Šerif na nic nečekal a Azima zabil. V tu chvíli se ozvala siréna a hlášení o ukončení simulace, která byla označena jako neúspěšná. Všechny postavy beze slova odešly a my zůstali v Notthinghamu osamoceni jen s myšlenkami na to, kde se stala chyba.

Na přesun zpět jsme dostali jen deset minut, a tak jsme se rychle přemístili do jídelny, kde se uskutečnil přesun do Centra Galaxie. Samozřejmě nemohla chybět celotáborová vědecká, kde jsme si probrali naše pochybení a snad i poučení pro příště.

Protože počasí nám opravdu přálo, čekala na děti již vodní skluzavka, kterou si všechny velmi užily. Předchozí dny byly náročné a chvíle volna tedy všem velmi prospěla.

Před obědem jsme si všimli dronu, který k nám vyslal zástupce Ligy pro meziplanetární cestování. Ve zprávě byla informace o výsledku naší simulace a několik otázek, na které jsme si měli připravit odpovědi na večerní videohovor.

Po odpolední zmrzlině, která přišla všem vhod, nás už čekal odpolední trojblok. Nemohl chybět závod z databanky, sportovní hra a samozřejmě sprchy, které jsme všichni po noci v lese uvítali s radostí.

Večer nás již čekalo zahájení univerziády, kdy jsme si užili krásné černé divadlo. Po týmových okrscích jsme už nedočkavě čekali na avizovaný videohovor. Spojení se podařilo a snad jsme i dostatečně odpověděli na otázky, které budou vyhodnoceny a rozhodnou o našem dalším osudu s meziplanetárním cestováním. Během rozhovoru jsme zjistili i zajímavé informace ohledně Černé růže, která se účastní vlastních simulacích pro získání stejné licence.

Nezbývá než čekat na zhodnocení našich odpovědí a doufat, že se nám možnost cestovat na jiné planety neuzavřela úplně.

Den 6. a 7. aneb Jak se z nás stali zbojníci

Během noční hlídky přiletěl do tábora dron, který nám předal flash disk s informacemi k další simulaci. Po prozkoumání jsme se v pátek ráno dozvěděli, že nás čeká simulace do Sherwoodského lesa k Robinu Hoodovi. Jelikož nebylo mnoho času nazbyt, ihned jsme se vrhli na řádnou přípravu. Poslechli jsme si informatorium, abychom věděli, jak co nejlépe zapadnout do doby. K tomu nám také pomohly pláště, které jsme si vyrobili. A abychom se také trochu osvěžili a nacvičili bojovou strategii, zahráli jsme si živou vodní verzi hry lodě. Po obědě jsme se pak dozvěděli, že nám zbývá jen hodina do začátku simulace. Naším cílem bylo získat amulet čarodějnice Mortianny po její smrti, ke které jsme se mohli dostat jen před Robina a jeho družinu. Proto jsme si zabalili věci a vyrazili do lesa na přesun.

V lese jsme se přesunuli do roku 1194 n.l. a vyrazili hledat ležení Robina Hooda a zbojníků. Měli jsme štěstí a zanedlouho si oni našli nás. Přesvědčili jsme je o tom, že přicházíme se stejným záměrem jako oni, a to bojovat proti Šerifovi z Nottinghamu a jeho krutovládě. Robin naši nabídku přijal a vzal nás do svého ležení. To však nebylo připravené na takové množství nových zbojníků, a tak jsme si museli část dostavit. Děti se do tohoto úkolu s radostí pustili a během chvíle se ležení rozrostlo do rozměrů menší vesnice.

Robin poté na nic nečekal a hned se pustil do našeho výcviku. Všichni jistě víte, že Robin byl proslulý svým lukostřeleckým umem, proto jako jedna z disciplín nemohla chybět střelba z luku. Malý John děti trénoval v přepadení konvoje a Azim je naučil maskování a nenápadnému přiblížení k nepříteli. Po tomto náročném, ale zábavném tréninku jsme se posilnili výbornou večeří. Jednalo se však o poslední zásoby jídla, které se v ležení nacházely. Proto jsme nelenili a s Robinem vyrazili na průzkum města Nottingham s cílem zjistit umístění tamního tržiště a obrany města, abychom si následující den mohli uloupit trochu jídla.

Mise byla úspěšná a nezbývalo nic než za vyprávění příběhů Robina, Azima a Malého Johna ulehnout ke spánku.

Ráno jsme všichni vstali s úsměvem, neboť takto dobře jsme se již dlouho nevyspali. Avšak v bříškách nám kručelo, a tak jsme vyrazili uskutečnit náš předem domluvený plán na zisk vydatné snídaně. Robin nás rozdělil do tří skupin, kdy každá dostala svůj úkol. Mladší děti se držely poblíž Robina, který se v kapli setkal s Marianou. Díky ní jsme získali cenné informace o konvoji s jídlem a zlatem, který měl kolem poledne projíždět skrze Sherwoodský les. Starší děti společně s Malým Johnem měly úkol jasný, odlákat trhovce a vojáky a získat co nejvíce jídla, což se jim podařilo. Nejstarší vedeni Azimem byli v patách samotnému Šerifovi, který je zavedl za čarodějnicí Mortiannou, kde si vyslechli pro nás zásadní věštbu. Azimovi totiž bylo dáno do vínku, že právě jeho rukou zemře. To pro nás byla důležitá informace, držet se Azima do poslední chvíle, aby naše simulace proběhla úspěšně.

Po vydatné snídani nás čekala další část výcviku, kdy jsme si vyzkoušeli naši rychlost a obratnost při člunkovém závodu s překážkami. Dále jsme si procvičili své mozkové závity a vyzkoušeli si stavbu různých ohnišť. Pak se přiblížilo poledne a s ním příjezd Marianou avizovaného konvoje. Jelikož jsme si nebyli jisti, z kterého směru přijede, rozdělili jsme se na dvě skupiny a každá se vydala jedním směrem. Netušili jsme však, že úspěšné budou obě skupiny. První přepadla konvoj, ve kterém bylo jídlo i poklad, přesně jak říkala Mariana. Jako bonus jsme získali do svých řad nového člena – bratra Tucka. Druhá skupina narazila na samotnou Marianu a její služebnou, které zavedli do ležení k Robinovi.

Čekal nás společný oběd, Robin se snažil ohromit Marianu svým lukostřeleckým uměním a celkově v celém ležení panovala radostná nálada. Robin nakonec ocenil naše služby a každý jsme jako odměnu dostali jednu minci z pokladu. Čas se nachýlil a Mariana se musela navrátit domů. Byla s ní tedy vyslána skupinka dětí, aby ji doprovodila zpět na místo dřívějšího setkání.

Jak jsme věděli z informatoria, v tuto chvíli ji měli Šerifovi vojáci unést do Nottinghamu, což se také stalo. Běželi jsme tedy informovat Robina, který ihned začal plánovat její záchranu. V tu chvíli jsme začali být obezřetní, jelikož jsme věděli, co má po únosu Mariany následovat. Nájezd Keltů se blížil a my se připravovali na chvíli, kdy se musíme ukrýt do bezpečí. Netrvalo dlouho a Kelti dorazili. Vše jsme pozorovali z úkrytu. Malý John a část zbojníků byla zajata a odvedena do Nottinghamu. Nebylo na co čekat a po krátké poradě s Robinem a Azimem jsme se rozhodli infiltrovat do Nottinghamu a všechny co nejdříve zachránit. Sbalili jsme tedy naše ležení a vyrazili na cestu.

První zádrhel nastal hned u hradeb, kde jsme museli propašovat skrze Šerifovy vojáky  zbraně pro Robina a ostatní zbojníky. Podařilo se nám odvést pozornost a zbraně dostat na smluvené místo. Šerif nás přijal mezi sebe bez problému díky předem domluvené historce, kterou jsme vymysleli společně s Robinem. Naše záminka perfektně zafungovala, a proto Šerif neměl žádné podezření a hned nás zapojil do chodu města.

Po večeři Šerif vyhlásil radostnou novinu, a to své zásnuby s Marianou. Následovala tedy slavnostní hostina a oslavy, při kterých jsme si zahráli spoustu zábavných her. Nyní nezbývá, než čekat na zítřejší den, kdy proběhne plán záchrany zbojníků pod taktovkou Robina s Azimem. Tak nám držte palce…

Den 5. – Koupaliště

Dnešní ráno začalo poměrně nestandardně. Čekal nás totiž den na koupališti, který jsme si po vlně teplých dnů už opravdu zasloužili. Starší kategorie si musela přivstat, aby stihla ranní autobus do Znojma. Mladší následně odjeli na koupaliště v nedalekém Únanově a ti nejstarší se vydali dopoledním autobusem také do Znojma. Na koupališti jsme si to všichni moc užili. Pořádně se vymáchali, zahráli si s kamarády karty a něco dobrého na zub jsme si také koupili. V odpoledních hodinách jsme se postupně vrátili do základny, kde jsme si před večeří vybalili mokré plavky a odpočinuli si. K večeři jsme měli sekanou s kaší. Na večerním nástupu jsme se následně dozvěděli skvělou zprávu a to, že náš super den zakončíme tradiční diskotékou. Když jsme se rozcházeli k přípravám na taneční večer, tak nám bohužel plány překazila Černá růže. V průběhu nástupu totiž přepadla štáb a ukradla nám modul potřebný k cestování mezi planetami. Jelikož jsme si ale nechtěli kazit náladu z povedeného dne, dohodli jsme se, že následující postup probereme na vědecké radě druhý den. Přeci jen, ráno je moudřejší večera. Tak hurá na disco! 

Den 4. – Cesta meče

Den po souboji nás čekala další společná rozcvička. Ačkoli jsme splnili svůj úkol, přesouvat jsme se zatím nemohli, neboť bylo potřeba zjistit, kam se poděl Musashiho zcizený bokken. Z předchozího dne jsme věděli, že agenti Černé růže s ním obchodovali na černém trhu. Vrátili jsme se proto s doprovodem Himary, japonské společnice, na černý trh a vyjednávali o obchodu. Dokázali jsme usmlouvat směnný obchod a bokken zvládli pro Musashiho získat. Od této chvíle nás v Japonsku nic nedrželo, rozhodli jsem se nicméně dokončit náš samurajský výcvik, a to zejména proto, že byl o poznání mírnější než předchozí den.
Dopoledne jsme si zahráli strategickou hru, dozvěděli jsem se něco o japonské architektuře a procvičili jsme se v kaligrafii. Ještě před obědem jsme se zvládli přesunout. V táboře nás čekal oběd, tradiční japonský rámen, který jsme si mohli vychutnat a sníst běžným příborem, přesto se mezi námi našli jedinci, kteří využili hůlky.
Odpoledne nás čekala databanka, volný program na přání dětí z jednotlivých kategorií a sprchy. Během odpoledne a po večeři jsme také dohráli turnaj v býčí šlaše. Čekalo nás vyhodnocení a týmové okrsky, kde jsme si společně zakřičeli pokřiky a v rámci kategorií předali putovní plyšáky.