PONDĚLÍ

Pondělní ráno odstartovalo náš filmový týden! Čekal nás první den plný seznamování, tvoření, her a hlavně spousty zábavy. Hned na začátku jsme se společně seznámili a zjistili, kdo všechno se letos vydal na naše filmové dobrodružství. A protože správný film má své hrdiny, pustili jsme se do výroby vlastních filmových triček. Každý si mohl vytvořit tričko podle svého gusta – někdo zvolil filmové logo, jiný svou oblíbenou postavu. Na našich tričkách se tak objevili například LEGO panáčci, Batman, Marvel nebo Disney postavičky. Když jsme byli řádně připraveni na náš filmový týden, vyrazili jsme ven do Riegrových sadů. Tam už nás čekala pořádná dávka pohybu a spousta zábavných her. Jenže ani nejlepší film se někdy neobejde bez nečekaného zvratu. Do našeho programu totiž vstoupil déšť a nezbylo nám nic jiného než se rychle vrátit zpět do klubovny. A právě po návratu do klubovny přišla na řadu naše největší filmová výzva. Děti dostaly nápad, že by během týdne mohly samy natočit vlastní krátký film. A tak se z našich táborníků rázem stali scénáristé, režiséři, herci i filmoví producenti. Začali jsme společně přemýšlet, o čem by náš film mohl být, vymýšleli jsme příběh, postavy a jednotlivé scény. Postupně jsme se pustili také do psaní scénáře a plánování toho, co všechno budeme k natáčení potřebovat. Pondělní den jsme tak zakončili plní nápadů a očekávání. Zatím jsme měli jen příběh na papíře, ale už jsme věděli, že nás v dalších dnech čeká příprava kulis, rekvizit a hlavně první opravdové filmové záběry.

Teď už nás čekalo několik dalších dní, během kterých se z nápadu měl stát opravdový film!

ÚTERÝ

Po pondělní filmové premiéře jsme se v úterý pustili do další kapitoly našeho filmového týdne. A tentokrát už nešlo jen o plánování – začalo se opravdu natáčet! Dopoledne jsme se vydali do muzea filmu u Františkánské zahrady. Děti si mohly vyzkoušet, jaké to je stát na druhé straně filmového plátna. Vyzkoušely si například dabování, při kterém si mohly na vlastní kůži vyzkoušet, jak se postavy ve filmu dostávají k hlasu. Také si vyzkoušely animaci a zjistily, jak se z jednotlivých obrázků a pohybů může postupně vytvořit celý animovaný příběh. Byla to skvělá příležitost nahlédnout pod pokličku filmové tvorby a načerpat inspiraci pro náš vlastní film. Po návštěvě muzea jsme vyrazili do Františkánské zahrady. A právě tam jsme pokračovali v našem filmovém dobrodružství. Kromě her jsme se pustili také do příprav našeho vlastního filmu.Od pondělí jsme už měli vymyšlený základ příběhu a scénář, takže přišel čas dát našim nápadům skutečnou podobu. Začali jsme připravovat kulisy, rekvizity a všechno potřebné k natáčení. A pak přišla ta nejdůležitější chvíle – první záběr! Děti si mezi sebou rozdělily různé role. Někdo se postavil před kameru jako herec, někdo pomáhal za kamerou, další se starali o kulisy nebo dohlíželi na to, aby všechno proběhlo podle scénáře. Stejně jako ve správném filmu jsme ale zjistili, že natočit scénu není vždycky tak jednoduché, jak to vypadá. Některé záběry bylo potřeba zopakovat, něco upravit a někdy jsme se hlavně pořádně nasmáli. Úterý tak bylo dnem, kdy se naše filmové nápady začaly měnit ve skutečnost.

A protože film se nenatočí za jeden den, čekalo nás ještě několik dalších natáčecích dnů…

STŘEDA

Ve středu jsme se rozhodli trochu změnit filmový žánr. Po pondělním plánování a úterním natáčení jsme se přesunuli do pořádné vodní akce! Čekala nás totiž celodenní výprava do bazénu na Šutce, kde jsme strávili celý den. A protože správný filmový týden musí bavit všechny své hrdiny bez ohledu na věk, na své si přišli opravdu všichni – od těch nejmenších až po naše nejstarší účastníky. Pro nejmenší byly připravené bazény a brouzdaliště, kde si mohli bezpečně užívat vodní radovánky. Ti větší už mohli vyrazit na tobogány a pořádně si užít adrenalinovou jízdu. O zábavu rozhodně nebyla nouze. Chvíli jsme závodili, chvíli dováděli ve vodě a chvíli jen odpočívali a nabírali síly na další jízdu. Každý si tak mohl najít svou oblíbenou část dne.Ani během našeho vodního dobrodružství jsme ale nezapomněli na náš film. V hlavách už jsme měli příběh, scénář i první natočené scény a věděli jsme, že nás čekají ještě další filmové záběry a přípravy.Středeční filmová mise byla zkrátka pořádně osvěžující a plná smíchu. A když se k tomu přidá parta kamarádů, vznikne přesně takový den, na který se jen tak nezapomíná. Po vodní akci jsme sice byli pořádně unavení, ale filmový štáb rozhodně nekončil.

Ve čtvrtek nás čekalo další dobrodružství a také další práce na našem vlastním filmu.

ČTVRTEK

Ve čtvrtek jsme se vydali na dobrodružství, které by se klidně mohlo objevit v přírodovědném filmu. Naším cílem byl nádherný Průhonický park. Park jsme společně procházeli, objevovali jeho zákoutí a především jsme si užívali přírodu kolem nás. Během cesty jsme měli možnost poznávat různé druhy rostlin a stromů a chvílemi jsme se cítili skoro jako filmoví průzkumníci na výpravě do neznáma.Naše putování nás nakonec zavedlo na krásný plácek, kde jsme se mohli na chvíli zastavit, v klidu se naobědvat a načerpat síly. A protože bychom to nebyli my, kdybychom jen seděli, využili jsme našeho útočiště také k nejrůznějším hrám. Po obědě tak park znovu ožil smíchem, během a soutěžením. Kromě výletu nás ale čekala také další práce našeho filmového štábu. Náš film už začínal dostávat konkrétní podobu a děti pokračovaly v natáčení, přípravě scén a práci s rekvizitami a kulisami. Každý den jsme tak byli o kousek blíž tomu, abychom z pondělního nápadu vytvořili skutečný film. A bylo krásné sledovat, jak se děti postupně zapojují do různých rolí – někdo se před kamerou cítil jako doma, jiný si užíval práci za kamerou a další se starali o to, aby každá scéna vypadala přesně podle jejich představ. Čtvrteční den byl trochu jiný než ty předchozí – místo bazénu a muzea nás čekala příroda, klid a společné objevování. Přesto měl všechny ingredience správného filmového dobrodružství.

A protože se náš filmový týden pomalu blížil ke svému finále, zbývala už jen poslední kapitola.

PÁTEK

A je to tady – poslední klapka našeho filmového týdne! Po čtyřech dnech plných zážitků jsme se v pátek vydali na naše poslední dobrodružství. Cílem naší výpravy bylo Muzeum Lega na Národní třídě. A protože jsme si celý týden hráli na filmové hrdiny, bylo LEGO muzeum ideálním místem pro naše velké finále. Do muzea jsme se ale nevydali jen tak. Čekala nás pořádná pěší výprava, při které jsme prošli přes Riegrovy sady. A samozřejmě jsme nemohli vynechat ani hry! Tentokrát jsme si zahráli plížíčku a bombu, takže cesta rozhodně nebyla jen obyčejnou procházkou. Po cestě jsme dorazili do LEGO světa, kde jsme mohli obdivovat nejrůznější LEGO modely a užít si poslední společný výlet našeho filmového týdne. Ale pátek nebyl jen o posledním výletu. Byl také dnem, kdy jsme se ohlédli za celým naším filmovým dobrodružstvím. Od pondělního vymýšlení příběhu a psaní scénáře jsme se postupně dostali přes přípravu kulis a rekvizit až k samotnému natáčení. Děti si během týdne vyzkoušely, jaké to je být scénáristou, režisérem, hercem, kameramanem nebo třeba členem filmového štábu. A hlavně zjistily, že natočit vlastní film není jen o tom postavit se před kameru. Je za tím spousta plánování, tvoření, spolupráce, trpělivosti a samozřejmě také pořádná dávka zábavy. A tím se naše filmová série pomalu dostala ke svému závěrečnému titulku. Během pěti dnů jsme společně tvořili, hráli si, objevovali, sportovali, poznávali nová místa a především jsme vytvořili něco vlastního. Z obyčejného pondělního nápadu se postupně stal skutečný filmový projekt, na kterém se podílely všechny děti.

A jaký žánr by měl náš film? 🎞️

Za nás rozhodně dobrodružný film, drama, komedie a trochu akce v jednom. 😄

🎬 KONEC… nebo spíš pokračování příště?

Poslední den před odjezdem nás již tradičně čekal závod pravdy, tedy závod, za který děti získávají hned trojnásobek bodů, oproti běžným soutěžím.

Hráli jsme také turnaje pravdy. Nejmladší si zahráli florbal, ringo a vybíjenou, mladší se utkali v tlachtli, ringu a v pálkované a starší si vybrali ringo, hutututu a pálkovanou.

O poledním klidu jsme se naposledy střetli a agenty LRN, naštěstí jsme obstáli a karty od stroje času ubránili. A tak jsme slavili další úspěch tohoto ročníku tábora.

Večer jsme se sešli k vyhlášení jednotlivců, sekcí a týmů. Každé z dětí si odnáší (mimo zážitků) i odměnu v podobě polštářů s krásným potiskem a pár dalších maličkostí.

A teď‘ nás čeká poslední noc před odjezdem. Dobrou noc!

Budíček proběhl v Ose, kde jsme se dozvěděli o našem finálním přesunu. Tentokrát jsme zamířili do roku 2052 do Athén, tedy do doby a místa, kde byl stvořen Horus. Naším úkolem bylo upravit jeho původní kód tak, aby už nikdy nedošlo ke vzniku trhlin, které jej v budoucnosti poškodily.

K vytvoření nového kódu jsme využili vše, co jsme během našeho putování získali. Na základě svitků z přesunu do starověkého Egypta a zlaté destičky získané při přesunu do Eldorada děti vytvořily soubor morálních ideálů pro fungování budoucích civilizací. Právě tyto hodnoty se staly základem opraveného Horova kódu.

Po úspěšném nahrání opravy jsme se vrátili zpět do Osy, kde nás čekalo překvapení. Hor byl jiný – bez trhlin a bez chyb. Navíc jsme se dozvěděli, že v nové budoucnosti vše vzkvétá a umělá inteligence již svět neřídí. Stala se pouze průvodcem a pomocníkem lidstva. Ukázalo se tak, že budoucnost neurčují jen technologie, ale především hodnoty a rozhodnutí těch, kteří je používají.

Klid však netrval dlouho. Černá růže se dokázala přesunout přímo do Osy a pokusila se napojit na Hora. Naštěstí jsme její nekalé úmysly včas překazili a Hora ochránili.

Po náročném završení našeho putování už přišel čas na zábavu. Odpoledne jsme si zahráli oblíbené včeličky a večer nemohlo následovat nic jiného než tradiční diskotéka. Naše cesta časem se tak pomalu uzavírá a my už víme, že budoucnost není předem daná – tvoříme ji svými rozhodnutími právě teď.

Jelikož počasí je stále tropické, rozhodli jsme se upravit program a vyrazit opět na koupaliště, což se velmi brzy ukázalo jako dobrý nápad. Znovu jsme se vydali do nedalekých Hlubokých Mašůvek, kde jsme celý den skotačili ve vodě, která byla opravdu osvěžující. Nechyběly deskové ani pohybové hry a také různé zábavné aktivity, a to jak na souši, tak i ve vodě.

Po večeři se ozvala Oktáva se svým odpočtem pro přesun do Atherionu, neboli jiné časové osy. V ní jsme se pokoušeli komunikovat s Horem. Požadovali jsme odpovědi na naše otázky, ale vzhledem k jeho poškození jsme nedostali všechny. Rozhodli jsme se, že to zkusíme znovu zítra ráno.

Jednu informaci jsme však získali – ze získaného svitku a aztéckých destiček máme vytvořit seznam morálních pravidel, která pomohou Hora opravit. Kdy a jak to máme udělat, se snad dozvíme brzy.

Těsně před večerkou ještě proběhlo konkláve Moir, kterého jsme se tajně účastnili. Jeho význam jsme úplně nepochopili, ale snad se nám ho podaří rozlousknout. Jak se říká: „Ráno je moudřejší večera.“

Dnes ráno po budíčku jsme se opět zúčastnili obřadu studenou vodou a pokrmu mravenčích vajíček. Na nástupu jsme se dozvídali dopolední program od velekněze, když v tom přišli Španělé a jako trest za obřady, které Aztékové včerejšího večera dělali, nás vyhostili z vesnice. Museli jsme si rychle zabalit batohy a jít pryč. Naštěstí se nám podařilo vzít s sebou stroj času a rozhodli jsme se, že uskutečníme přesun do roku 1537 k jezeru Guatavita, kde jsme si mysleli, že by mohla být druhá polovina destičky, kterou jsme včera získali z pokladu. Na destičce byl znázorněn vor plující se zlatým mužem po jezeře a z informatoria víme, že právě u Muisců vznikla legenda o zlatém muži El Dorado.

Po přesunu jsme v lese potkali dva vojáky, kteří nás zavedli do vesnice Muisců a my jsme se přidali k obřadům před korunovací nového zipy. Vyrobili jsme si tepané destičky, abychom při obřadu měli co obětovat. Po obědě, který byl v lese ve vesnici, k nám opět zavítali Španělé a snažili se zjistit, kde je El Dorado a zlatý poklad. Když odcházeli, naznačili, že již tuto informaci získali a my jsme tedy rychle ukončili přípravy, zabalili se a šli na obřad.

Když jsme přišli na místo, tak uprostřed jezera již plul vor se zipou celým ve zlatě. Uskutečnil se obřad vedený velekněžkou a my jsme pak vor přitáhli na břeh a předali mu naše dary. Při té příležitosti jsme zjistili, že na voru se nachází druhá polovina destičky a podařilo se nám ji získat. Zipa byl jmenován novým vládcem, ale oslavy přerušili Španělé, kteří si vor i se zipou  přitáhli k sobě na břeh a zajali ho.

My jsme využili tohoto shonu a podařilo se nám dostat do základny a přesunout se zpět.

Během odpoledne a večera jsme pak ještě stihli vodní hrátky, databanku a vyhodnocení této expedice.