Ráno jsme se probudili do horkého dne. V průběhu rozcvičky do Říma dorazila královna Kleopatra i se svou družinou, dořešit smlouvu na dodávky obilí do římské republiky. To sice potěšilo Caesara, o něco méně však senátory a Calpurnii. To jen potvrdilo rozhodnutí senátorů se Caesara zbavit. Během snídaně si senátoři přišli s dětmi potvrdit naši společnou domluvu, a tak bylo nutné svolat tajnou vědeckou radu a poradit se o dalším postupu. Plán byl následující: zúčastnit se schůze senátu, v nestřežený okamžik uzmout svitek a poté se ihned přesunout zpět.

I když jsme věděli, jak bude zasedání končit, měli jsme tu čest být svědky jmenování Caesara doživotním diktátorem. Následně byla probírána důležitá témata ohledně budoucího směřování republiky, jako například vyslání legií na hranice s Germánií, dořešení smluv s Egyptem a vyslání Marka Antonia na Sicílii. Ve chvíli kdy Antonius opustil senát rozběhl se spiklenecký plán senátorů, který skončil tragickou smrtí Gaia Julia Caesara přímo pod sochou Pompeia – ironický konec muže, který svého soupeře kdysi porazil. V nastalém zmatku se nám podařilo získat svitek a urychleně jsme opustili Řím a vyrazili na přesun.

Přesunuli jsme se zpět do Atherionu, kde jsme chtěli Horovi předat získaný svitek. Předtím jsme ale chtěli zodpovědět pár dotazů na které jsme dostali celkem zajímavé odpovědi. Víme, že jsme v této době v bezpečí a že svitek si máme ponechat, přeložit a prostudovat. Naše znalost obsahu svitku bude důležitá pro budoucnost Atherionu. O našem dalším úkolu nás bude informovat opět Oktáva. Co jsme se ale dozvěděli nejdůležitějšího je to, že se nenacházíme pouze v budoucnosti, jak jsme se domnívali, ale v úplně jiné časové ose neboli paralelním světě. Co přesně to pro nás znamená budeme muset teprve zjistit.

Odpoledne jsme již byli v naší době a mohl proběhnout klasický odpolední trojblok. Kromě databanky si děti zahrály vodní bitvu – lodě a nechyběly ani další vodní hrátky. Večer nás již tradičně čekalo vyhodnocení expedice Kleopatra a Caesar ze kterého si každá sekce jako odměnu odnesla výbornou pizzu. Jelikož předpovědi počasí hlásí nadále egyptské počasí, čeká nás zítra další výlet na koupaliště.

Ave…

… Ne.

Svitek jsme bohužel nezískali.

Ráno přiběhl posel se zprávou, že se má Caesar neprodleně dostavit do Říma. Během loučení dostal od Kleopatry několik vzácných svitků z Alexandrijské knihovny, včetně toho, který jsme potřebovali získat. Nezbývalo nám tak nic jiného, než se zeptat Caesara, zda ho můžeme na jeho cestě do Říma doprovodit. Ten naštěstí souhlasil, a nás tak čekal celodenní pochod. Naštěstí pro nás, všechny cesty vedou do Říma. 

Abychom prokázali svou oddanost, museli jsme po cestě splnit několik úkolu. Za splněné úkoly jsme dostali zlaté mince, které jsme následně odevzdali. Po odříkání přísahy Caesarovi se z nás stali římští občané. Společně jsme pak dorazili do Říma, kde jsme se setkali s Marcem Antoniem a dalšími senátory. Mezi těmi již panovaly pochybnosti o Caesarově pobytu a působení v Egyptě a uzavřeném spojenectví s Kleopatrou. Těmto negativním emocím nepomohlo ani to, že Caesar bez oficiální volby jmenoval jako nové senátory několik našich dětí. Na základě toho bylo svoláno zasedání senátu, kde byl Caesar podroben několika nepříjemným otázkám. Ačkoliv si ve svých argumentech vedl dobře, ihned po rozpuštění zasedání proti němu začali senátoři opět kout pikle. 

Po večeři jsme si ještě zahráli tradiční římskou hru terni lapilli. Část dětí pak byla svědkem tajné schůze senátorů, kde se mimo jiné domluvili na zavraždění Caesara. V tu samou chvíli zbytek dětí vyslechl věštbu od Haruspika, která varovala Caesarovu manželku Calpurnii, před blížícím se nebezpečím. Ten však jejím obavám nepřikládal velkou váhu. My však tušíme, co se zítra stane. A vy?