Autor: Vasek

Budíček proběhl v Ose, kde jsme se dozvěděli o našem finálním přesunu. Tentokrát jsme zamířili do roku 2052 do Athén, tedy do doby a místa, kde byl stvořen Horus. Naším úkolem bylo upravit jeho původní kód tak, aby už nikdy nedošlo ke vzniku trhlin, které jej v budoucnosti poškodily.

K vytvoření nového kódu jsme využili vše, co jsme během našeho putování získali. Na základě svitků z přesunu do starověkého Egypta a zlaté destičky získané při přesunu do Eldorada děti vytvořily soubor morálních ideálů pro fungování budoucích civilizací. Právě tyto hodnoty se staly základem opraveného Horova kódu.

Po úspěšném nahrání opravy jsme se vrátili zpět do Osy, kde nás čekalo překvapení. Hor byl jiný – bez trhlin a bez chyb. Navíc jsme se dozvěděli, že v nové budoucnosti vše vzkvétá a umělá inteligence již svět neřídí. Stala se pouze průvodcem a pomocníkem lidstva. Ukázalo se tak, že budoucnost neurčují jen technologie, ale především hodnoty a rozhodnutí těch, kteří je používají.

Klid však netrval dlouho. Černá růže se dokázala přesunout přímo do Osy a pokusila se napojit na Hora. Naštěstí jsme její nekalé úmysly včas překazili a Hora ochránili.

Po náročném završení našeho putování už přišel čas na zábavu. Odpoledne jsme si zahráli oblíbené včeličky a večer nemohlo následovat nic jiného než tradiční diskotéka. Naše cesta časem se tak pomalu uzavírá a my už víme, že budoucnost není předem daná – tvoříme ji svými rozhodnutími právě teď.

Druhý den univerziády byl nabitý sportem, týmovou spoluprací i napínavým večerním dobrodružstvím.

Den jsme tradičně zahájili společným nástupem a týmovými okrsky, během kterých se děti navzájem podpořily a naladily na sportovní výkony.

Na programu bylo šest atletických disciplín – hod oštěpem, hod diskem, skok do dálky, skok z místa, běh přes překážky a běh na 300 metrů. Všichni sportovci předvedli skvělé výkony a do jednotlivých disciplín dali maximum.

Dopoledne i odpoledne pokračovalo turnaji jednotlivých sekcí. Nejmladší děti si poměřily síly ve vybíjené a přehazované, mladší a starší soutěžili v ringu a házené. Celý sportovní den vyvrcholil dlouhými štafetami, které se stejně jako všechny ostatní turnaje nesly ve znamení hlasitého povzbuzování a skvělé týmové atmosféry.

Po večeři následovalo slavnostní vyhodnocení celého dne. Nejlepší sportovci si odnesli zasloužené medaile a druhý univerziádní den jsme společně uzavřeli závěrečnými okrsky.

Tím ale náš den zdaleka nekončil. Čekal nás důležitý úkol – získat zpět ukradenou Oktávu.

Díky tajné zprávě jsme zjistili místo i čas předání mezi agenty Černé růže. Využili jsme uniforem, které jsme získali během předchozích let, a dva naši členové se úspěšně infiltrovali mezi nepřátelské agenty. Vše probíhalo přesně podle plánu. Oktáva se vrátila do našich rukou a my se vítězně vydali zpět do tábora.

Naše lest však agenti Černé růže brzy odhalili a okamžitě se pustili do pronásledování. Po napínavém útěku se nám nakonec podařilo bezpečně dorazit do tábora a Oktávu ochránit.

Zítra totiž vyprší lhůta, během které se musíme rozhodnout, zda pomůžeme obyvatelům Atherionu.

Jak se nakonec rozhodneme? A jaký úkol nás bude čekat? To se dozvíme už velmi brzy……

Brzy ráno nás ze spaní vytrhla hlasitá děla a řinčení mečů. Osmanská říše podnikla další nečekaný útok na naše město. Mezi Turky jsme tentokrát zahlédli i jednoho člena Černé růže. To nás překvapilo – do boje se téměř nezapojoval a jen mlčky postával opodál, jako by na něco čekal. Přesto se nám podařilo nepřátelský útok úspěšně odrazit.

Dopoledne jsme se naplno věnovali výcviku bojových dovedností. Procvičovali jsme střelbu z luku, hod oštěpem, překážkový běh i další disciplíny, které by nám mohly pomoci v nadcházejících bitvách. Ani během tréninku jsme však neměli klid – Turci zaútočili znovu. Díky našemu odhodlání a sehranosti jsme ale i tentokrát ubránili hradby.

Po obědě jsme zjistili, že v obléhané Konstantinopoli docházejí zásoby jídla. Nezbývalo než jednat. Vydali jsme se na odvážný výpad do tureckého ležení, odkud se nám podařilo ukořistit pita chléb s hummusem ke svačině i další suroviny potřebné k večeři. Naše úspěšná výprava si získala císařovu přízeň, a jako odměnu jsme konečně získali zpět náš stroj času.

Přesto jsme Konstantinopol zatím neopustili. Stále nám chybí získat všechny tři Nexy a odhalit, co zde Černá růže skutečně plánuje. Bohužel jsme se dozvěděli nepříjemnou zprávu – Loucas, místní předseda vlády, uzavřel tajnou dohodu s Mehmedem II. Výměnou za záruku, že po pádu hradeb bude ušetřen, předal Osmanům jeden z našich Nexusů.

Odpoledne jsme po sekcích pokračovali v tréninku strategických a bojových her, abychom byli na další střety co nejlépe připraveni.

Po večeři přišel další útok. Osmanské vojsko znovu oblehlo naše už značně poničené hradby. Tentokrát se jim podařilo zabít jednoho byzantského vojáka a při ústupu nám zanechali jasný vzkaz – vrátí se, a příště budou ještě silnější. Proto jsme večer věnovali intenzivnímu nácviku obrany a obnovy města.

Když už jsme se chystali ke spánku, na obzoru se objevila další armáda, která dorazila Mehmedovi II. na pomoc. Zdá se, že zítřejší den bude pro Konstantinopol rozhodující. Dokážeme odolat sílící osmanské armádě, získat zpět všechny Nexy a překazit plány Černé růže? Odpověď přinese až další den…

Myslím, že tenhle styl navazuje na předchozí kroniky – je trochu napínavější, ale pořád působí jako zápis z tábora.

Hned ráno bylo co dělat! Z mrtvé schránky Černé růže jsme získali tajný dokument, který nám prozradil, že Černá růže plánuje výrazně narušit časoprostor.

Musela se proto sejít vědecká rada a domluvit strategii, jak co nejrychleji získat zpět červenou přesouvací kartu. Průzkum byl naplánován na polední klid. Zároveň se nám podařilo rozšifrovat místo dalšího přesunu. Bude to Konstantinopol v roce 1453, tedy těsně před pádem centra někdejší Byzantské říše. Domluvili jsme se, že se přesuneme až ve chvíli, kdy skok absolvují Černé růže.

Dopoledne proto patřilo hrám. Zahráli jsme si archonta, harpyje a hututu. Dopoledne nás sice trochu zaskočil déšť, ale i tak jsme si ho užili.

Během poledního klidu se nám podařilo získat zpět červenou kartu, a tak mohl začít přípravný trojblok. Dozvěděli jsme se něco o světě v roce 1453 i o tom, co se tehdy dělo v Konstantinopoli, a společně jsme vymýšleli, jak mezi místní co nejlépe zapadnout. Na chatky jsme vytvořili krásné mozaiky, které se dětem opravdu povedly, a nechyběla ani hra na jednotlivce.

Odpoledne nás čekalo dobývání tábora, celotáborová hra, ve které bylo úkolem dětí dostat se do základny střežené vedoucími. Přes velkou snahu obránců se devíti dětem podařilo hru úspěšně dokončit. A nebyli to jen ti nejstarší, uspěli i zástupci z mladší i nejmladší kategorie.

Po večeři jsme se sešli u nástupiště během hlášení stroje času. Černá růže se přesunula. Už nebylo na co čekat, po ozdobení chatek mozaikami, jsem se vydali do Konstantinopole.

Bohužel hned po přesunu jsme byli vyhnáni z jídelny a nestihli jsme ani uklidit stroj času a Nexus, který jsme raději brali s sebou. Náš úkol zastavit Černou růži se tím výrazně zkomplikoval. Pokud se chceme vrátit zpět, budeme muset znovu získat stroj času.

Večer ale nebylo čas ztrátu stoje času řešit, za to jsme ale pomohli ubránit Konstantinopol před obléhajícími Osmany. Poté už nás čekal zasloužený odpočinek.

Čtvrtý den našeho tábora se nesl v duchu napětí, šifer a detektivního pátrání. Děti se na jeden den staly skutečnými pomocníky slavného Sherlocka Holmese a jeho věrného přítele doktora Watsona. Jejich úkolem bylo pomoci vyřešit případ ztraceného modrého drahokamu a prokázat, že mají všechny vlastnosti správných detektivů. 

Dopoledne děti absolvovaly několik stanovišť, na kterých si vyzkoušely svou paměť, logické uvažování, spolupráci i schopnost řešit zapeklité šifry. Každý úkol je posunul o krok blíže k tomu, aby si získali důvěru Sherlocka Holmese. Když už se zdálo, že vše probíhá podle plánu, Sherlock se během svého pátrání po stopách záhadně ztratil.

Odpoledne se proto proměnilo ve velkou záchrannou akci. Týmy vyrazily do okolí tábora hledat indicie, které po sobě Sherlock zanechal. Objevovaly zašifrované stopy, jejichž rozluštění je dovedlo až k místu, kde byl Sherlock uvězněn. Po jeho osvobození však dobrodružství zdaleka nekončilo – bylo potřeba ještě získat zpět vzácný modrý drahokam, který při útěku nepozorný lupič ztratil. Díky skvělé spolupráci se dětem podařilo případ úspěšně uzavřít.

Po večeři náš stroj času ovládla tajemná Oktáva. Dozvěděli jsme se, že si nás vybrala pro svůj úkol a hned nás přesunula do města Dhamaris roku 2189. Zde nás přivítali místní obyvatelé, moiry i umělá inteligence Horus, s kterou děti vedly rozhovor. Poté jsme se přesouvali zpátky do tábora.