Štítek: Tábor

Náš druhý den v Říši Inků započal velkou společnou rozcvičkou pod vedením vojevůdce. Na nástupu nám dal Sapa Inka úkol, abychom se vydali na cestu po okolních vesnicích a pokusili se naverbovat co nejvíce vojáků, abychom posílili inckou armádu. Zároveň opět rozesmutněl Princeznu, když jí připomněl, že se brzy provdá do sousedního království pro udržení spojenectví. Rozdělili jsme se tedy do půl týmů a rovnou vyrazili na cestu do lesa. Tam jsme postupně společně plnili nejrůznější úkoly, jako šplh na laně, vis na stromě nebo překážkovou dráhu lesem. Čím lépe jsme úkoly splnili, tím více vojáků jsme pro Sapa Inku získali.

Při polední přestávce na oběd jsme využili příležitosti a zašli jsme opět do svatyně Behemota. Behemot nám sdělil, že nám rád pomůže, ale za předpokladu, že zachráníme princeznu Cusirimay ze spárů Čanků.  V tu stejnou chvíli Princezna Cusirimay zoufale utekla z Cusca před svým otcem.

Sapa Inka si ale nevšiml, že jeho dcera utekla, a tak dále probíhal program. Opět jsme se vydali do lesa a ke konci se skupince v čele s vojevůdcem podařilo princeznu osvobodit. Radostná novina se donesla i k samotnému Sapa Inkovi a ten nakonec svolil k sňatku princezny a vojevůdce.

Po večeři jsme se snažili dostat znovu do svatyně Behemota, ale nepodařilo se nám tábor opustit kvůli vojákům, kteří střežili brány. Následoval tedy večerní program, během kterého jsme si zahráli týmovou hru lamí oháňka a tvořili společný výtvarný projekt pro boha Intiho. Po tomto programu jsme si již jen vyčistili zuby a šli spát.

Ráno po snídani se sešla celotáborová vědecká rada, při které jsme pomocí Holokronu poprvé komunikovali se Zizem, bájným orlem, který nás požádal o pomoc při hledání svých ztracených bratrů. Po krátkém rozhovoru jsme se shodli, že mu pomůžeme a on nás vyslal na první cestu časem do města Cusco v Incké říši do roku 1431 n.l.

Jakmile jsme se dozvěděli, kam se máme vypravit, započali jsme přípravy. Vedoucí nám nachystali informatoria se zajímavými fakty o naší cílové destinaci. Abychom v době dobře zapadli, vyrobili jsme si pěkné incké čelenky a místo jmen jsme si na naše chatky nakreslili své portréty, protože Inkové neznali písmo.

Po obědě jsme už na nic nečekali a vydali jsme se mimo tábor na přesun. Místo do tábora jsme se už vrátili do Cusca, kde nás uvítali vojevůdce Killay, velekněz Yupantec a dcera Sapa Inky Casirimay. Během odpoledne jsme dostali za úkol připravit se na večerní slavnost. Hry, které jsme si vyzkoušeli, nám ukázaly různé incké tradice. Nikomu z nás taky neušlo, že princezna a vojevůdce se mají rádi, po celé dopoledne si totiž posílali dárečky a zamilované vzkazy.

Těsně před večeří se do Cusca s celou svou družinou vrátil samotný Sapa Inka Pachacuti. Všem nám sdělil, že se blíží válka s říší Čanků a je třeba se na ni připravit. Během večerní hostiny jsme se stali svědky velké hádky Pachacutiho s princeznou Casirimay. Sapa Inka se totiž dozvěděl o jejím vztahu s vojevůdcem. Atmosféra u stolu byla napjatá.

Ještě před setměním jsme se zúčastnili tajemného obřadu, který velekněz Yupantec svolal na oslavu inckého boha Slunce Intiho.

Cestou zpět Cusca jsme spatřili podivnou svatyni. Když jsme ji blíže prozkoumali, zjistili jsme, že v ní sídlí námi hledaný Behemot. Krátce s námi promluvil, ale zítra si ho ještě budeme muset přemluvit, aby nám pomohl. Se západem Slunce jsme už rychle šli spát.

Dnešní den byl zahájen budíčkem a následnou rozcvičkou. Dopoledne jsme kreslili standarty sekcí a zahráli si první hry na skupinky jako například hutututu, přehazovanou či ringo. Během poledního klidu se poprvé sešla vědecká rada. Odpoledne jsme dodělávali standarty a hráli oblíbené hry harpie a černá/bílá.

Přes den jsme také zpozorovali ašutskou mrtvou schránku, ve které jsme získali informace o umístění jejich základny. Rozhodli jsme se ji tedy před večeří navštívit. První akce proběhla hladce, a dokonce se nám podařilo ukořistit zpět ukradený Holokron.

Po večeři nás čekala cesta, při které jsme museli prokázat odvahu a za odměnu jsme získali táborové nášivky. Potom už jsme si jen vyčistili zuby a těšíme se na to, co nás bude čekat zítra.