Štítek: Tábor

Hned ráno, když se děti vzbudily, byly informovány o tom, že se bude konat korálková pouť. Proběhla hygiena, snídaně a uklízení chatiček. Po tomto všem se pískl nástup a rozebraly se ztráty a nálezy. Pak se už děti vrhly rovnou na pouť, kde bylo spousta zábavných her, ve kterých mohly získat korálky a za ty si pak koupit nějaké ty dobroty. Během poledního klidu jsme obdrželi zprávu od OMMC, že se máme připravit na další simulaci, která započne po večeři, a to k Andymu Warholovi. Proběhla databanka a dvě hry. Před večeří jsme se vydali do základny černých růží, kam jsme měli namířeno z důvodu získání přesunového modulu, který nám byl dříve agenty Černé růže ukraden. Děti dorazily na místo a musely modul získat zpět. Akce získání modulu se nám podařila, a tak jsme se mohli finálně připravit na simulaci. Děti měly za úkol si vzít jednobarevné tričko a vrhli jsme se do jídelny na přesun. Přesunuli jsme se do New Yorku do roku 1962 n.l. Po přesunu děti mohly vidět spoustu uměleckých stanovišť, kde si mohly vyzkoušet spousta věcí, například grafity, open jam, slam poetry, nebo malování portrétů. Poté, když se setmělo, přišli do města policisté a všechny nás zahnali do postelí. Nezbývá tedy, než se těšit, co nás čeká zase zítra.

Ráno jsme se za zvuků bubnů a za doprovodu čtyř ninjů probudili do dalšího dne. Po rozcvičce a hygieně jsme se na nástupu dozvěděli dopolední program. Nejdříve nás čekal ninja závod týmů. Každý tým měl za úkol splnit pět úkolů, které byly založené hlavně na spolupráci všech členů týmu. Mezi úkoly patřila stezka slepého válečníka, přenášení hadího jedu, vodovodní rozvaděč a klacíčkovaná.  Jako poslední úkol bylo zaběhnout závod jako štafetu všech členů.

Po dopoledním programu jsme měli oběd a odpoledne už nás čekal zlatý hřeb celého Ninja faktoru, a to velký závod s mnoha obtížnými překážkami.

Komu se podařilo závod úspěšně dokončit, hned po doběhu dostal medaili na krk. Abychom se ale při čekáni na startu nenudili, měli jsme možnost splnit úkoly na dvaceti stáncích, kde jsme překonávali různé strachy. Například strach z hmyzu, z tajemna, studené vody, neznámé chuti nebo i třeba bolesti (kapka vosku). Kdo splnil nějaký úkol, mohlo mu být za odměnu odečteno několik vteřin z jeho celkového běžeckého času.

Po večeři pak ninjové vybrali z každé kategorie nejlepší dvě dívky a dva chlapce, aby se utkali proti sobě na večerním závěrečném souboji. Tímto pak skončila denní část Ninja faktoru a mohla začít ta noční.

Po setmění jedna gejša svolala všechny děti a přečetla jim legendu o mrtvých válečnících, jejichž duchové bloudí lesem. Děti se tedy připravily na krátkou bojovku, kde si dokonce mohly samy zvolit, zda půjdou základní trasu nebo se i vydají na část, kde se bude strašit.  K překvapení všech jsme zjistili, že velká většina všech si vybrala těžší variantu noční bojové hry a pištění se rozléhalo celým lesem.

Po této bojovce jsme se pak již odebrali k zaslouženému spánku.

Včera jsme vyrazili na koupaliště do Hlubokých Mašůvek. Jelikož Mašůvky nejsou daleko, rozhodli jsme se jít pěšky lesem. Když jsme dorazili na místo, všichni jsme hupsli do vody. Po blbnutí ve vodě, jsme si mohli koupit něco k snědku nebo k pití, nebo počkat na dovezený oběd ze základny. Když nám slehlo, všichni jsme naskákali zase zpátky do vody, kde tentokrát nesměly chybět kohoutí zápasy. Ve volném čase se hrál nohejbal, volejbal, házelo se ringem, hráli se deskové hry, a nebo jsme se jen tak poflakovali na dekách. Po tom všem vyblbnutí jsme se pobalili a vydali se zpátky do tábora. Po cestě zpět do tábora jsme narazili na Černé růže. Rozhodli jsme se vydat po jejich stopách s otázkou, kam nás dovedou. Po chvíli pilného sledování jsme dorazili do jejich základny. Pořádně jsme ji prozkoumali a vydali se zpět do tábora. Po příchodu do tábora jsme měli čas na vybalení batohů a pověšení plavek. Poté byl čas na večeři. Jako večerní program byla všemi oblíbená hra dobývání tábora a následovalo zahájení Ninja Faktoru v podobě vypravěče, dvou krásných gejš a čtyř ninjů. Pak už jen vyčistit si zuby a alou na kutě natěšení na zítřek.

Dnešní den se nesl ve sportovním duchu, neboť byl věnován první letošní universiádě. Děti soutěžily jak individuálně, tak ve svých sekcích. V disciplínách na jednotlivce na děti čekal hod diskem, trojskok, běh přes překážky, skok z místa, hod kriketovým míčkem a maraton. Dopolední i odpolední program tradičně zakončily turnaje sekcí. Dopoledne si mladší zahráli florbal, starší ringo a nejstarší pálkovanou. Odpoledne se mladší utkali ve ringu, starší v pálkované a nejstarší v tlachtli.

Ještě před večeří jsme stihli zaběhnout krátké štafety sekcí, a protože dětem i vedoucím zbyly ještě nějaké síly, utkali se na závěr ve vzájemném štafetovém souboji. Všichni sportovci byli velice šikovní a byla radost sledovat, jak si navzájem fandí. Podle nás by se za některé výkony nemuseli stydět ani naši olympionici mířící do Paříže 😉

Po večeři pak proběhlo vyhodnocení, kde byli oceněni nejlepší sportovci. Celý den jsme si velice užili a už nyní se těšíme, jaké disciplíny a turnaje sekcí nás čekají na druhé universiádě.

Ráno a dopoledne v Nottinghamu vypadalo poklidně. Robin s Azimem se stále ukrývali a dostávali od nás důležité informace, které měli vést k záchraně Mariany a zbojníků. Vše šlo podle plánu. S čím jsme ale nepočítali, byla přítomnost Černé růže, která Šerifovi našeptala, že jsme jen špehové, kteří se ho snaží přelstít. To Šerif nemohl nechat bez povšimnutí, a tak proběhla za přítomnosti čarodějnice a vojáků kontrola chatek, kde se snažili najít důkazy proti nám. K naší smůle se ukázalo, že jsme nebyli tak pečliví v ukrytí informatorií, jak jsme si mysleli, a tak si Šerif své obavy potvrdil.

Náhodně vybral několik dětí, které se měly připojit k zadrženým zbojníkům. Nečekalo je nic pěkného. Robin čekající na signál Azima vyčkával zatím v úkrytu. Azim však nečekaně zasáhl a rozhodl se vzít vinu na sebe, a tím děti ochránit. Šerif na nic nečekal a Azima zabil. V tu chvíli se ozvala siréna a hlášení o ukončení simulace, která byla označena jako neúspěšná. Všechny postavy beze slova odešly a my zůstali v Notthinghamu osamoceni jen s myšlenkami na to, kde se stala chyba.

Na přesun zpět jsme dostali jen deset minut, a tak jsme se rychle přemístili do jídelny, kde se uskutečnil přesun do Centra Galaxie. Samozřejmě nemohla chybět celotáborová vědecká, kde jsme si probrali naše pochybení a snad i poučení pro příště.

Protože počasí nám opravdu přálo, čekala na děti již vodní skluzavka, kterou si všechny velmi užily. Předchozí dny byly náročné a chvíle volna tedy všem velmi prospěla.

Před obědem jsme si všimli dronu, který k nám vyslal zástupce Ligy pro meziplanetární cestování. Ve zprávě byla informace o výsledku naší simulace a několik otázek, na které jsme si měli připravit odpovědi na večerní videohovor.

Po odpolední zmrzlině, která přišla všem vhod, nás už čekal odpolední trojblok. Nemohl chybět závod z databanky, sportovní hra a samozřejmě sprchy, které jsme všichni po noci v lese uvítali s radostí.

Večer nás již čekalo zahájení univerziády, kdy jsme si užili krásné černé divadlo. Po týmových okrscích jsme už nedočkavě čekali na avizovaný videohovor. Spojení se podařilo a snad jsme i dostatečně odpověděli na otázky, které budou vyhodnoceny a rozhodnou o našem dalším osudu s meziplanetárním cestováním. Během rozhovoru jsme zjistili i zajímavé informace ohledně Černé růže, která se účastní vlastních simulacích pro získání stejné licence.

Nezbývá než čekat na zhodnocení našich odpovědí a doufat, že se nám možnost cestovat na jiné planety neuzavřela úplně.