Den 8. – Zakončení simulace Robin Hood

Ráno a dopoledne v Nottinghamu vypadalo poklidně. Robin s Azimem se stále ukrývali a dostávali od nás důležité informace, které měli vést k záchraně Mariany a zbojníků. Vše šlo podle plánu. S čím jsme ale nepočítali, byla přítomnost Černé růže, která Šerifovi našeptala, že jsme jen špehové, kteří se ho snaží přelstít. To Šerif nemohl nechat bez povšimnutí, a tak proběhla za přítomnosti čarodějnice a vojáků kontrola chatek, kde se snažili najít důkazy proti nám. K naší smůle se ukázalo, že jsme nebyli tak pečliví v ukrytí informatorií, jak jsme si mysleli, a tak si Šerif své obavy potvrdil.

Náhodně vybral několik dětí, které se měly připojit k zadrženým zbojníkům. Nečekalo je nic pěkného. Robin čekající na signál Azima vyčkával zatím v úkrytu. Azim však nečekaně zasáhl a rozhodl se vzít vinu na sebe, a tím děti ochránit. Šerif na nic nečekal a Azima zabil. V tu chvíli se ozvala siréna a hlášení o ukončení simulace, která byla označena jako neúspěšná. Všechny postavy beze slova odešly a my zůstali v Notthinghamu osamoceni jen s myšlenkami na to, kde se stala chyba.

Na přesun zpět jsme dostali jen deset minut, a tak jsme se rychle přemístili do jídelny, kde se uskutečnil přesun do Centra Galaxie. Samozřejmě nemohla chybět celotáborová vědecká, kde jsme si probrali naše pochybení a snad i poučení pro příště.

Protože počasí nám opravdu přálo, čekala na děti již vodní skluzavka, kterou si všechny velmi užily. Předchozí dny byly náročné a chvíle volna tedy všem velmi prospěla.

Před obědem jsme si všimli dronu, který k nám vyslal zástupce Ligy pro meziplanetární cestování. Ve zprávě byla informace o výsledku naší simulace a několik otázek, na které jsme si měli připravit odpovědi na večerní videohovor.

Po odpolední zmrzlině, která přišla všem vhod, nás už čekal odpolední trojblok. Nemohl chybět závod z databanky, sportovní hra a samozřejmě sprchy, které jsme všichni po noci v lese uvítali s radostí.

Večer nás již čekalo zahájení univerziády, kdy jsme si užili krásné černé divadlo. Po týmových okrscích jsme už nedočkavě čekali na avizovaný videohovor. Spojení se podařilo a snad jsme i dostatečně odpověděli na otázky, které budou vyhodnoceny a rozhodnou o našem dalším osudu s meziplanetárním cestováním. Během rozhovoru jsme zjistili i zajímavé informace ohledně Černé růže, která se účastní vlastních simulacích pro získání stejné licence.

Nezbývá než čekat na zhodnocení našich odpovědí a doufat, že se nám možnost cestovat na jiné planety neuzavřela úplně.

Den 6. a 7. aneb Jak se z nás stali zbojníci

Během noční hlídky přiletěl do tábora dron, který nám předal flash disk s informacemi k další simulaci. Po prozkoumání jsme se v pátek ráno dozvěděli, že nás čeká simulace do Sherwoodského lesa k Robinu Hoodovi. Jelikož nebylo mnoho času nazbyt, ihned jsme se vrhli na řádnou přípravu. Poslechli jsme si informatorium, abychom věděli, jak co nejlépe zapadnout do doby. K tomu nám také pomohly pláště, které jsme si vyrobili. A abychom se také trochu osvěžili a nacvičili bojovou strategii, zahráli jsme si živou vodní verzi hry lodě. Po obědě jsme se pak dozvěděli, že nám zbývá jen hodina do začátku simulace. Naším cílem bylo získat amulet čarodějnice Mortianny po její smrti, ke které jsme se mohli dostat jen před Robina a jeho družinu. Proto jsme si zabalili věci a vyrazili do lesa na přesun.

V lese jsme se přesunuli do roku 1194 n.l. a vyrazili hledat ležení Robina Hooda a zbojníků. Měli jsme štěstí a zanedlouho si oni našli nás. Přesvědčili jsme je o tom, že přicházíme se stejným záměrem jako oni, a to bojovat proti Šerifovi z Nottinghamu a jeho krutovládě. Robin naši nabídku přijal a vzal nás do svého ležení. To však nebylo připravené na takové množství nových zbojníků, a tak jsme si museli část dostavit. Děti se do tohoto úkolu s radostí pustili a během chvíle se ležení rozrostlo do rozměrů menší vesnice.

Robin poté na nic nečekal a hned se pustil do našeho výcviku. Všichni jistě víte, že Robin byl proslulý svým lukostřeleckým umem, proto jako jedna z disciplín nemohla chybět střelba z luku. Malý John děti trénoval v přepadení konvoje a Azim je naučil maskování a nenápadnému přiblížení k nepříteli. Po tomto náročném, ale zábavném tréninku jsme se posilnili výbornou večeří. Jednalo se však o poslední zásoby jídla, které se v ležení nacházely. Proto jsme nelenili a s Robinem vyrazili na průzkum města Nottingham s cílem zjistit umístění tamního tržiště a obrany města, abychom si následující den mohli uloupit trochu jídla.

Mise byla úspěšná a nezbývalo nic než za vyprávění příběhů Robina, Azima a Malého Johna ulehnout ke spánku.

Ráno jsme všichni vstali s úsměvem, neboť takto dobře jsme se již dlouho nevyspali. Avšak v bříškách nám kručelo, a tak jsme vyrazili uskutečnit náš předem domluvený plán na zisk vydatné snídaně. Robin nás rozdělil do tří skupin, kdy každá dostala svůj úkol. Mladší děti se držely poblíž Robina, který se v kapli setkal s Marianou. Díky ní jsme získali cenné informace o konvoji s jídlem a zlatem, který měl kolem poledne projíždět skrze Sherwoodský les. Starší děti společně s Malým Johnem měly úkol jasný, odlákat trhovce a vojáky a získat co nejvíce jídla, což se jim podařilo. Nejstarší vedeni Azimem byli v patách samotnému Šerifovi, který je zavedl za čarodějnicí Mortiannou, kde si vyslechli pro nás zásadní věštbu. Azimovi totiž bylo dáno do vínku, že právě jeho rukou zemře. To pro nás byla důležitá informace, držet se Azima do poslední chvíle, aby naše simulace proběhla úspěšně.

Po vydatné snídani nás čekala další část výcviku, kdy jsme si vyzkoušeli naši rychlost a obratnost při člunkovém závodu s překážkami. Dále jsme si procvičili své mozkové závity a vyzkoušeli si stavbu různých ohnišť. Pak se přiblížilo poledne a s ním příjezd Marianou avizovaného konvoje. Jelikož jsme si nebyli jisti, z kterého směru přijede, rozdělili jsme se na dvě skupiny a každá se vydala jedním směrem. Netušili jsme však, že úspěšné budou obě skupiny. První přepadla konvoj, ve kterém bylo jídlo i poklad, přesně jak říkala Mariana. Jako bonus jsme získali do svých řad nového člena – bratra Tucka. Druhá skupina narazila na samotnou Marianu a její služebnou, které zavedli do ležení k Robinovi.

Čekal nás společný oběd, Robin se snažil ohromit Marianu svým lukostřeleckým uměním a celkově v celém ležení panovala radostná nálada. Robin nakonec ocenil naše služby a každý jsme jako odměnu dostali jednu minci z pokladu. Čas se nachýlil a Mariana se musela navrátit domů. Byla s ní tedy vyslána skupinka dětí, aby ji doprovodila zpět na místo dřívějšího setkání.

Jak jsme věděli z informatoria, v tuto chvíli ji měli Šerifovi vojáci unést do Nottinghamu, což se také stalo. Běželi jsme tedy informovat Robina, který ihned začal plánovat její záchranu. V tu chvíli jsme začali být obezřetní, jelikož jsme věděli, co má po únosu Mariany následovat. Nájezd Keltů se blížil a my se připravovali na chvíli, kdy se musíme ukrýt do bezpečí. Netrvalo dlouho a Kelti dorazili. Vše jsme pozorovali z úkrytu. Malý John a část zbojníků byla zajata a odvedena do Nottinghamu. Nebylo na co čekat a po krátké poradě s Robinem a Azimem jsme se rozhodli infiltrovat do Nottinghamu a všechny co nejdříve zachránit. Sbalili jsme tedy naše ležení a vyrazili na cestu.

První zádrhel nastal hned u hradeb, kde jsme museli propašovat skrze Šerifovy vojáky  zbraně pro Robina a ostatní zbojníky. Podařilo se nám odvést pozornost a zbraně dostat na smluvené místo. Šerif nás přijal mezi sebe bez problému díky předem domluvené historce, kterou jsme vymysleli společně s Robinem. Naše záminka perfektně zafungovala, a proto Šerif neměl žádné podezření a hned nás zapojil do chodu města.

Po večeři Šerif vyhlásil radostnou novinu, a to své zásnuby s Marianou. Následovala tedy slavnostní hostina a oslavy, při kterých jsme si zahráli spoustu zábavných her. Nyní nezbývá, než čekat na zítřejší den, kdy proběhne plán záchrany zbojníků pod taktovkou Robina s Azimem. Tak nám držte palce…

Den 3. – Poslední samurajský souboj

Dnes ráno nás probudili samurajové na ostrově Ganryu-Jima. V rámci rozcvičky jsme si zahráli hru běhací hru, japonskou obdobu hry Mrazíka, a odebrali jsme se ke snídani. Při ranním nástupu proběhla hádka dvou velikých samurajů Kōjira Sasakiho a Musashiho Miyamota, kteří se dohadovali o účinnosti jejich stylu boje a výcviku. To vyústilo v dopoledním programu, kde si pro nás každý ze samurajů připravil tradiční japonskou aktivitu, například Onigoko, hru Gong nebo hod shurikenem. Musashiho styl výcviku sklidil větší úspěch než Kōjirův, a to zapříčinilo vyzvání k duelu na život a na smrt. Poté jsme si zahráli hru Poké, při které jsme získávali suroviny, a tím si vylepšili své jídlo. Během poledního klidu jsme se stali svědky předání kradeného bokkenu mezi evropským obchodníkem a agentem Černé růže. Po poledním klidu jsme absolvovali samurajský závod, který otestoval a rozvinul naši všestrannost, vytrvalost, fyzickou výdrž a orientaci na bojišti. Následovaly tradiční japonské hry Samurajspeedo (živý Jungle speed) a Kabadi kabadi. Během večerního nástupu si Musashi od dětí vyslechl návrhy, jakou zbraň by v souboji měl použít. Využili jsme naše znalosti z předchozího dne a sdělovali jsme mu jeden nápad za druhým. Následně se Musashi odebral mimo tábor, aby si připravil svou zbraň a také svou mysl na nadcházející souboj. Chvíli po jedho odchodu včasně na duel dorazil netrpělivý Kōjiro hledajíc svého soupeře. Když Musashi dorazil, požádal nás skrze Mako, samurajku, abychom odešli a nebyli u duelu přítomni, nakonec se nám ovšem podařilo přesvědčit jeho učednici a k místu souboje jsme se vrátili a měli jsme tak možnost vše sledovat, ačkoli ze vzdálenějšího místa. Kōjiro polevil na pozornosti a duel o život prohrál. Musashi se odebral do svatyně, aby poctil svého soupeře a my jsme se uchýlili ke spánku.

Den 2. – Den v centru a přesun do Japonska

Včera se toho událo tolik, že ani nevíme, kde začít. Čekalo nás klasické malování standart, první hry a poznávání tábora.

Příchodem nás překvapil zástupce organizace pro mezičasové a meziplanetární cestování. Již dříve se nás pokoušel kontaktovat přes vývěsku na Saturnu. Jenže toho jsme si, pro něj z nepochopitelných důvodů, nevšimli. Přišel nám tedy vzkaz předat osobně. Náš meziplanetární modul, který jsme získali minulý rok, nemůžeme používat. Nabídl nám nabýt licenci byrokratickou cestou, tedy zodpovědět přes 25 tisíc otázek a vyřízení by trvalo maximálně 30 let. To nás lehce vylekalo, byli jsme ale schopni se domluvit na praktické zkoušce. Budeme muset projít třemi simulacemi z prostředí historie a naší planety. Obeznámil nás s tím, že se můžeme setkat s mýty a legendami a bude otestováno naše morální rozhodování. Ihned jak jsme dostali pokyny k první simulaci. Přesun do Japonska roku 1612 n.l.

Odpoledne jsme se naučili zacházet s hůlkami a zahráli si s nimi štafetu i první soutěž na jednotlivce. Ukázali jsme si, jak se skládají origami, kterými jsme ozdobili naše chatičky. A na konec jsme si poslechli nejdůležitější informace o době, do které se budeme přesouvat, abychom věděli, jak se nejlépe infiltrovat do této doby. Po téhle přípravě jsme byli schopni se do simulace přesunout.

Přesun probíhal mimo tábor. Hned po přesunu jsme potkali samuraje Tadaokiho a Shinjiho, kteří nás dovedli do svatyně, kde proběhl rituál na uctění Harami. Ve svatyni jsme narazili na Musashiho a jeho učednici. Po rituálu jsme otestovali bystrost a strategii v Musashiho noční hře. Na závěr večera jsme byli přítomni na první demonstraci Musashiho bojového umu.

Tím ovšem večer neskončil. Když se Musashi odebral do svého stanu, byl přepaden agenty Černé růže. Musashi zvládl útok odrazit, avšak kvůli velké přesile přišel o svůj boken. Zvládneme získat Musashiho boken zpět? Co bude dál se dozvíme zítra…

Den 1. – Příjezd

První táborový den začal s krásným počasím a užívali jsme si slunného dne. Děti v pořádku dorazily do základny kolem 14. hodiny, následovalo zabydlování v chatičkách, zdravotní prohlídka a prohlídka základny. Pokračovali jsme hrami na sekce, kde nechyběly klasiky jako vybíjená, červená/černá a trojnožka. Před večeří proběhla týmová sezení, kde si děti vybraly své prorektory (vedoucí týmů z řad dětí).

Po večeři následovalo zahájení činnosti Vědeckého centra Galaxie. V rámci toho proběhlo jmenování děkanů a proděkanů, a také losování názvů sekcí a týmů. Letošní názvy sekcí jsou  inspirovány řeckými bohy. Už teď se můžete těšit, co naše sekce vymyslí zítra při malování standart. Po losování jsme se ještě sešli na týmových okrscích a poté jsme šli spát. Již teď se můžete podívat na fotky zde. Dále nás můžete sledovat na Facebooku a Instagramu.