Autor: Kuban

Včera večer k nám během večerního nástupu přiběhly dvě děti a uslyšely nějaké záhadné bouchání, hledaly, až našly ….. Objevily ohromnou hrací desku, na které bylo napsáno slovo Jumanji a poněvadž určitě nevěděly o co jde, tak začaly hru hrát. Kdyby bývaly věděly, nikdo by to neudělaly L Během hry se k nám postupně přiřítily opice, přilétli obrovští bodaví komáři a uřvaný lev. Úplně nakonec ze hry vyšel lovec a chtěl hráče zastřelit, jenže ti utekli. A teď bylo na nás hru dohrát!!

Takže dnes ráno začala Kalokaghatia na téma „Kdo si hraje nezlobí“. Během dne jsme vymýšleli na sekce vlastní deskovou hru včetně pravidel, figurek, kostiček a připravovali jsme se na večerní prezentaci. K tomu jsme si vyráběli vlastní hrací figurky. Během dopoledne jsme si měli nacvičit dámu, kterou si hrajeme na velikém hřišti, kde se staneme živými figurkami.

Na nástěnce nás také čekaly 4 hlavolamy, které jsme měli vyřešit do večera.

Odpoledne jsme si pak zahráli dámu, solitér a hlavně úplně nové hry jako je Bocca, Pucket a obří Labyrint.

Po večeři jsme pak prezentovali své vymyšlené hry a byly naprosto úžasné, originální a hlavně i vtipné. Jenže po prezentaci opět lovec chtěl vědět, kde jsou děti, které ho přivolaly ze hry, ale my jsme je neprozradili. Takže lovec si vzal z každého týmu jedno dítě, které přivázal řetězem k hrací deska a zamkl na zámek s trojciferným kódem. Děti pak dostaly pergamen s 13 úkoly, které musí splnit a za ně dostanou kartičky s body. Body jsou k tomu, aby zajatec postupoval na hracím plánu až do středu a zakřičel Jumanji. Tam pak jsme našli cedulku s jinotajem, kde se nachází kód.

Když jsme konečně své kamarády vysvobodili, tak nám řekli, kde se nachází mapa k pokladu.

Už za tmy jsme podle mapy došli na kopec zvaný „Mravenčák“, kde byla korouhev se znakem Jumanji a 4 lopaty. Tak jsme kopali a kopali. Až jsme vykopali 2 truhly. Jednu menší novou s odměnami za Kalokaghatiu a jednu velikou, starou, téměř rozpadlou ….. je to truhla, kterou jsme zakopali v roce 2016 jako časovou schránku. Takže ….. co tam asi bude? Nechme se ještě chvíli napínat J

Dnes jsme se probudili skoro do tmy, bohužel jsme se nevyhnuli výpadku elektřiny. To nám však nezkazilo dobrou náladu, program byl nabytý a děti si dopoledne náramně užili. Jednou ze spousta zábavných atrakcí byly třeba lanové lávky. Odpoledne se nám konečně podařilo rozluštit Teslovu šifru a bylo jasno, musely jsme se přesunout. Místo znělo Řím. Nikdo nevěděl co nás čeká, ale ukázalo se, že děj bude zamotanější a jen tak se odtud  nedostaneme.

Po přesunu jsme se vydali na průzkum, během kterého jsme zjistili, že ve vedlejší místnosti se nejspíš stala vražda. Krom oběti jsme na místě nikoho jiného nenašli a jelikož jsme nechtěli aby nás tam někdo přistihl, šli jsme co nejrychleji pryč.

Ven jsme se dostali zrovna když místní duovir (starosta) nechal oznámit, že Carnuntum bylo povýšeno z města na centrum provincie, což jsme měli oslavit hrami naplánovanými na další den večer. Při této příležitosti jsme byli také rozděleni do sedmi collegií – gladiátorů, řemeslníků, atletů, vigilů (policie), augurů (kněží), vestálek (kněžky) a umělců.

Radost z povýšení města překazila tragická zpráva, když se vedení města dozvědělo o zabití druhého duovira. Vyšetřovatel aedil Rubius se společně s vigily ihned pustil do vyšetřování, během kterého si městský pokladník Agrippa všiml, že jedna vedoucí ma chiton umazaný od krve. Aedil Rubius neváhal a nechal podezřelou vedoucí zavřít do žaláře.

Vzhledem k nečekanému zvratu událostí, se celé město začalo připravovat na pohřeb mrtvého duovira. Vigilové pokračovali ve svém vyšetřování – odebírali stopy z místa činu, zakreslovali všechny podezřelé předměty a přemýšleli nad tím, jak se celý čin stal. Umělci nacvičovali žalostné písně, kněží a kněžky připravovali obřad a ostatní vyráběli dary pro mrtvého.

Jakmile bylo vše připraveno, utvořili jsme smuteční průvod a šli jsme mrtvého duovira pohřbít. Jeho tělo jsme odnesli do nedaleké hrobky, kde pronesl druhý duovir Publius smuteční řeč. Za stálých zvuků smutečních písní jsme se každý zemřelému poklonili a odešli zpět do města.

Po propršeném předchozím dni nám dnes vysvitlo sluníčko, a tak jsme si během dopoledního programu zapakovali šifry a uzly. Odpoledne jsme si zahráli hru „Dobýváni základny“ při které vedoucí chytají děti v lese a snaží se jim zabránit vzniknout zpět do tábora, nasbírali jsme dřevo na oheň a zaběhli si zábavné štafety (běh ve stylu žáby, kačenek a raků.). A na večer jsme zažili dobrodružné zahájení Kalokaghatie, která letos bude ve stylu „Kdo si hraje nezlobí“!

Dnes jsme si během dopoledne zaběhli databanku v lese a zahráli si hry, které se předtím nestihly. Před obědem jsme se podívali na další video od Nikoly Tesly a aktualizovali systém ve stroji času. O poledním klidu jsme nabrali energii a v odpoledním programu jsme porovnali jsme síly mezi dětmi a vedoucími. A večer byl zakončen večerní diskotékou.

S trochou zpoždění dodáváme článek za přesun do roku 1963 do USA do komunity hippie. Snad jim to, těm volnomyšlenkářským květinovým dětem, odpustíte.

Den byl zahájen ranní rozcvičkou jógy, naučili jsme se pozdrav slunce. Moc se nám líbila a rádi bychom ji měli vícekrát během tábora. Všimli jsme si, že cíl, který nás zavedl do této doby se nachází ve vlasech šéfa Hippies Jimmyho Zoota. Snažili jsme se to získat celý den, ale bezúspěšně.

 Dopoledne se nám představil starosta města Niland Fred Walker, který nám představil město a zahájil dopolední program a nabádal nás, abychom se přidali k vojákům. Několik našich členů přesvědčil a vojáci je naverbovali do vietnamské války. Před obědem jsme se dozvěděli, že byl atentát na prezidenta Kennedyho. Díky tomuto oznámení, jsme společně s Hippies uspořádali monumentální protest. Vojáci nás zahnali a pokračoval dopolední program, kde nám ukazovali zdravovědu, střelbu, hod granátem… 

Chelsea, družka Jimmyho, během nástupu před vojáky roztrhala náborový plakát a byla odvedena vojáky do vězení. Následovala smutná zpráva z rádia, kde jsme se dozvěděli, že prezident podlehl zranění. Společně se starostou i vojáky jsme drželi minutu ticha. Po ukončení dopoledního programu se Jimmy zastal Chelsea a navrhoval starostovi, že udělá cokoliv, aby ji pustili. Starosta po něm chtěl, aby naverboval. Vojáci ji přivedli z vazby a Walker ji sdělil, že je svobodná díky jemu, podal ji nůžky a řekl ji ať ho ostříhá. Poté, co to s odporem udělala, si ho vojáci odvedli a my jsme měli konečně možnost se dostat k našemu úkolu v této době. Byla to fleška s videem Tesly, kde jsme se dozvěděli mnoho důležitých informací a kód na další přesun. Po jejím získání jsme se hned přesunuli. V základně nás překvapila nepřátelská jednotka Gorgona, kterou jsme sledovali, abychom zjistili jejich plány. Dovedli nás na místo jejich schůzky s ostatními členy Gorgony, kde se domlouvali na dalších krocích jak nás připravit o stroj času. Expedice se nám velmi líbila a rozšířila nám obzory.