Ráno, po budíčku neúprosnými sirénami, jsme absolvovali rozřazovací test, na základě kterého jsme byli rozděleni do jednotlivých rot. Čas do ranního nástupu jsme kromě precizního uklízení využili nenápadným zkoumáním, kde přesně jsme se vlastně ocitli. Zjištění nebylo příliš povzbudivé. Doposud jsme měli pouze jedinou jistotu – a to, že jsme v daleké budoucnosti, v roce 2531. Už to samo o sobě má jednu velkou nevýhodu. Ze žádných historických knih se nedovíte, co se v té době dělo, takže nálada v našich řadách byla rozpačitá a nejistá.
Stroj času nás ale do této evidentně pochmurné doby neposlal náhodou a my se jen tak něčeho nezalekneme! Ze všech okolností nám vyplynulo, že se nacházíme ve vojensko-výzkumné základně, které velel generál Johnson a neúprosný plukovník Rodriguez. Na ranním nástupu nám plukovník oficiálně udělil hodnosti a rozřadil do rot. Nejvyšší hodnost v našich řadách byla praporčík – ten velel celé rotě. Dopoledne i odpoledne bylo věnováno fyzickému i psychickému výcviku nás – nováčků. Rozhodně to nebylo jednoduché, ale všichni jsme obstáli. Ještě před obědem některé z nás generál poslal s nějakou, prý velmi důležitou, zprávou do nedaleké laboratoře. I když se to nemá, tak jsme v zájmu splnění naší mise do dokumentů cestou nahlédli. Psalo se v ní o jakémsi předmětu a nám docvaklo, že je to onen předmět, který sem byl podle hlášení stroje času přemístěn z roku 631 před n.l. a tím byla narušena časová osa a kontinuita dějin.
Úkol byl tedy jasný – artefaktu se zmocnit, přesunout se do minulosti a vrátit ho tam, kam patří. Vzhledem k vojenskému režimu, kterému jsme podléhali, bylo jasné, že to nebude nic jednoduchého. Začali jsme plánovat a vymýšlet, jak tento náročný úkol provést. Události, které následovaly všechny naše plány smetly ze stolu. Před večeří vojáci zatkli zvěda, který se potuloval kolem základny. Podle toho, jak se chovali, šlo evidentně o pro ně důležitou osobu. Dlouho ho vyslýchali a potom ho uvrhli do místního žaláře, bohužel i s jedním naším člověkem. Atmosféra začala houstnout, plukovník si nás všechny svolal, opět několik našich členů mělo doručit zprávu do nedaleké laboratoře. Radost z toho, že se nám naskytla ideální šance na získání předmětu netrvala dlouho. Plukovník s námi poslal jednoho ze svých majorů – to byla obrovská komplikace.
Naštěstí máme mezi sebou zdatné jedince, kteří jeho i vědce z laboratoře přemohli a artefakt získali. Zneškodněný major měl u sebe klíče od vězení, ty jsme použili a propustili zavřeného zvěda a našeho člena. Když vojáci zahlédli, že jim vězeň uniká, zazmatkovali a všichni se za ním vydali. Tu kratičkou chvíli jsme využili k bleskurychlému úniku do lesa, kde jsme se dramaticky přesunuli do Austrálie roku 631 před n.l. S artefaktem a plní emocí jsme vstoupili do vesnice a byli vděční za trochu vlídného slova a chatrč s postelí.