14.den – Pravěk 2

DSC_0422Ráno jsme byli vzbuzeni zvuky pravěkých bubnů. Hned nato nám šaman oznámil, že náčelníkovi se nedaří nejlépe. Hned nás napadlo, jestli to nesouvisí s koupí jedovatých bylin, kterou včera provedl jeden z náčelníkových synů.

Abychom usmířili duchy, tak nám šaman nařídil vrátit se ke svým tradicím. Měli jsme si nástěnnými malbami vyzdobit jeskyně, vyrobit z hlíny tabulky, nádobí a Venuše a nakonec jsme přes dopoledne nacvičovali střelbu z luku na zubra. Mezitím jedna ze sběraček, které šaman pro její lenost pohrozil vyhnáním, poprosila naše nejmenší, aby jí pomohli se sběrem. Později dorazil do naší jeskyně neznámý pravěký člověk, který se dožadoval jídla a směru k nejbližší vesnici. Poslali jsme ho prvním směrem, který nás napadl, nicméně pravěký člověk se během chvíle rozzuřeně vrátil a dožadoval se dalšího jídla a jiné, lepší rady. Dali jsme mu tedy jinou radu a podruhé se už nevrátil. V jeden okamžik jsme zaregistrovali jednoho z přesunutých Ašutů, našich nepřátel, ale nic špatného se naštěstí nepřihodilo.

Po obědě nám šaman oznámil, že náčelník skonal. Poté vyhlásil závod tří bratrů, při kterém se měli bratři za naší pomoci utkat o post náčelníka. Závod zabral celé odpoledne. Jeden z bratrů během něj velmi podváděl, což nám přišlo dosti nefér. Poté byl podvodník nařknut z falšování výsledků svým bratrem. Pročež podvodník svého bratra zabil, nicméně byl vzápětí šamanem a námi vyhnán z jeskyně. Po tomto záslužném činu jsme se vydali sníst si na podlaze jeskyně naši večeři, švestkové knedlíky.

Po večeři jsme vzali své výrobky z hlíny a květiny a vydali jsme se uctít náčelníkovo tělo položené na vysoké dřevěné hranici. Společně jsme rituálně převtělili náčelníkovu duši do sošky mamuta, se kterou se poté šaman vydal do tajné svatyně. Z povzdáli jsme jej sledovali, protože jsme doufali, že nás zavede k části inkubátoru, který jsme v pravěku hledali.

Zjevně jsme však nebyli jediní, kdo se rozhodl náčelníka sledovat. Během cesty, několik stovek kroků před námi, byl šaman napadnut jedním z ašutů. Po krátké potyčce šaman utekl a ašut se kousek od svatyně opět ztratil v lese. My jsme vystoupili ze svého úkrytu a šli jsme se podívat, co se děje ve svatyni. Když jsme se tam dostali, tak v dáli právě mizel jeden z Tátiů (vysoká mimozemská bytost, která nám poradila, abychom se přesunuli do pravěku). Ve svatyni jsme nalezli to, pro co jsme přišli – jednu ze součástek k inkubátoru. Vzápětí nás vyrušil ašut, který mezi námi proběhl, ničeho jiného než našeho vystrašeného vyjeknutí však nedosáhl.

Odebrali jsme se tedy do jeskyně, abychom se přesunuli. Místní nás ale nevpustili dovnitř, protože jsme znesvětili svou přítomností tajnou svatyni. Proto jsme naoko pokračovali v poklidu dál, ale poslali jsme malou skupinku potajmu do jeskyně, abychom ukořistili nástroje potřebné k přesunu. Poté jsme se všichni kus od jeskyně všichni přesunuli. Když jsme se již v naší době vrátili do tábora, museli jsme vyhnat ašuty, kteří právě prohledávali naše věci. Ašuti podnikli několik dalších útoků na naši základnu, naši starší ji však ubránili a tak se naši nejmenší v klidu mohli odebrat ke spánku a pár chvil po nich i všichni ostatní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..