Včera (23.8.) po večerním přesunu jsme si již mysleli, že nás do konce tábora bude čekat jen univerziáda, pouť a nějaký ten závěrečný závod, jenže, jak se ukázalo, vše je zase zcela jinak.
V noci přišel do chatičky starších holek mimozemšťan a předal jim stříbrnou cedulku se zprávou, že po nich žádá nalezené předměty a že mu už zbývá jen 100 hodin. Přibližně za dalších patnáct minut naši základnu navštívila Černá růže a chtěla najít tuto cedulku, naštěstí starší kluci vše zvládli a zahnali je pryč.
Pak už následovala klidná noc a hlídka jiné návštěvníky nezaznamenala. Ráno jsme si na nástupu vše řekli a pak následovalo volné dopoledne v Centru. Proběhl velký závod s otázkami z minulé expedice Zulu, sprchování, koupání v řece a psaní dopisů rodičům o příjezdu domů. (28.8. 14:30 – 15:00).
O poledním klidu se ale spustilo hlášení stroje času, že zaznamenal zprávu opakující se v pravidelném intervalu a pak nám ji přehrál. Nestačili jsme se divit, poněvadž se ozvaly zvláštní zvuky a pak začal k nám mluvit telepatickým přenosem mimozemšťan. Zpráva zněla přibližně takto: „ Zbývá mi již jen 87 hodin. Jsem v rukou lidí, kteří mi usilují o život. Tímto přenosem vyčerpávám mnoho z posledních zbytků mé energie. Nacházím se na souřadnicích, kde došlo k mému ztroskotání. Prosím Vás o pomoc!!!“
Myslím, že je zcela jasné, co jsme udělali! Urychleně se přezuli do pevných bot a vyrazili směr místo ztroskotání. Těsně před cílem jsme zpomalili, zcela utichli a pomalu se plížili ke hraně soutěsky. Tam jsme spatřili základnu postavenou z celt a dřeva a v ní 2 členy Černé růže, 2 rytíře, kteří si říkají Silver a pak přivedli i mimozemšťana. Na první pohled bylo jasné, že ho vyslýchají a nechovají se k němu zrovna nejlépe. Vymysleli jsme tedy taktiku, že skupina starších vyleze nepozorovaně soutěskou nahoru a my zatím odpoutáme jejich pozornost. Vše se zdařilo, starší vtrhli do jejich základny a zahnali je. Mimozemšťan nám pak předal cedulku: Nové Mexiko, 1878.
Vyrazili jsme směrem zpět k táboru, ale po pár metrech jsme zjistili, že naši nepřátelé se otočili zpět a nyní jdou po nás…… utíkali jsme cestu přes les i přes pole až k táboru. Vždy, když už jsme si mysleli, že jsme je setřásli, znovu se objevili pár metrů za námi a znovu jsme běželi. Starší utíkali až na konci, aby udělali těm nejmenších náskok a kryli nám záda. Těsně před táborem jsme je opravdu setřásli, zavřeli bránu a probrali danou situaci. Rozhodnutí všech bylo zcela jasné…. Přípravné odpoledne a večer přesun do Nového Mexika.
Odpoledne jsme si tedy v jednom bloku povídali o době a místě, kam se přesuneme, vyráběli jsme si indiánské čelenky a kovbojské šátky a zahráli si střílečku s vodními pistolkami. Během programu přišel k bráně opět mimozemšťan a předal nám „flashku“. Hned jsme přinesli notebook a záznam si přehráli. Ve zvukové zprávě nás žádal o možnost přesunout se s námi ve speciální komoře, poněvadž již nemá dost energie a jeho konstrukce těla a metabolismus mu nedovolují zůstávat s námi delší dobu v uzavřené místnosti.
Jeho požadavkům jsme vyhověli a večer ve 20 hodin jsme byli připraveni na přesun ve vojenském stanu, kde jsme opravdu zbudovali komoru oddělenou zástěnou. Usadili jsme se k přesunu a očekávali jeho příchod……po pár minutách se rozsvítila světla a vešel do komory. Po přesunu světla zhasla a mimozemšťan najednou zmizel. My jsme provedli krátký průzkum a hned jakmile jsme vyšli ze stanu, byli jsme svědky krátké přestřelky. Pak si nás rozdělili na Indiány – mladší, Rangery – starší a obchodníky – nejmladší. Starší dostali celty a stany a měli si zbudovat přístřeší za branou tábora, Indiáni dostali také vybavení k přespání ve stanu a nejmenší mohli jediní zůstat v chatkách jako obchodníci.
Potom, co jsme si připravili věci ke spánku, pan Murphy právě otevíral své nové Casino a všechny nás pozval. Při vstupu nás uvítaly dvě hostesky a pan Murphy dal každému poukaz na 100 dolarů. Ty jsme si ve směnárně vyměnili za žetony a pak už jsme mohli přistoupit k několika stolům a vybrat si hru, ve které zkusíme své štěstí. Byly zde karty, Black Jack, poker, kostky, šipky, texas pocker, plátýnko a mnoho dalších.
Kolem půl desáté se Casino zavíralo, my si opět proměnili žetony na peníze a mohli se odebrat ke spánku. To jsme ještě netušili, že zítra si budeme muset ve městě za všechno zaplatit, včetně ubytování, vzdušného, vody a stravy. Někteří již ráno litovali, že vkročili do Casina, jen pan Murphy si mnul ruce.