Ráno po nástupu jsme se rozhodli pro přesun ke králi Artušovi do roku 520 n.l. ke hradu Camelot. Vylosovali jsme si názvy hrabství podle rytířů kruhového stolu. Celý den jsme se tedy připravovali na dobu středověkých rytířů a králů.
Dopoledne jsme si malovali erby a vyráběli šperk z pryskyřice a květiny. Vyprávěli jsme si i legendu o Excalibru a králi Artušovi, abychom znali všechny souvislosti a neprozradili se v dané době.
Odpoledne jsme pak v lese hráli hru „Lov divé zvěře“. Na louce jsme se utkali v kroketu, „Rytíři nezlob se“ a „Šašek a král“. Po večeři jsme si dozdobovali oděvy a probíhaly poslední přípravy.
Po přesunu na nás u vchodu do jídelny čekal muž v černé kápi. Odvedl nás osvícenou cestou k místu, kde se měla později odehrát nejdůležitější událost doby, do které jsme se přesunuli.
Po chvíli napětí přišla žena v tmavých šatech a za ní mladý muž s mečem. Oba se posadili za nás k muži v kápi. Později jsme pochopili, že je to Merlin a ti dva jsou Morgana se svým synem Mordredem.
Za nimi přišel biskup s mnichy a vykonali mši a po ní důstojně přikráčel Artuš se svými věrnými rytíři. Poté ho biskup obřadně jmenoval králem. Děti se zachovaly dle dobového zvyku a novému králi se přišly poklonit.
Když jsme se po obřadu rozešli, viděli jsme jak Morgana s Mordredem odvádí Merlina do lesa. Z vrozené zvědavosti jsme je pronásledovali. Cestou se zastavovali u nízkých bylin a zkoumali je v červeném světle Merlinovy hole. Pořád zacházeli hlouběji a hlouběji do lesa, až se nám ztratili z dohledu.
Najednou se ozval hluk a křik. Viděli jsme jak Merlina obestoupili maskovaní muži a přivazují ho ke stromu. Protože Morganě ani Mordredovi se nic nestalo, došlo nám, že to byla léčka. Rychle jsme se vrátili do tábora. Morgana před Artušem sehrála scénu a Artuš uvěřil, že vyvázli jen tak náhodou. Vybral několik z nás a šli Merlina osvobodit. Stál přivázaný ke stromu, ale zraněný nebyl. Vrátili jsme se a šli spát.