Po budíčku, krátké rozcvičce a snídani nás čekali poslední turnaje. Hry, ve kterých jsme se chtěli utkat, jsme si mohli vybrat po skupinkách sami, a tak jsme si vybrali ty, které nás nejvíc bavily a ve kterých jsme byli nejlepší. Tak jsme si tedy znovu zahráli házenou, pálkovanou a dokonce i zaběhli štafety. Poté jsme se rozešli do svých chatiček, abychom si poklidili a především předbalili.
Po disciplínách nás čekal oběd – obalená rybka s bramborovou kaší – a po obědě nezbytný polední klid. Během klidu jsme se stihli vyfotit po skupinkách a celých týmech, připravovat se na závod pravdy a dobalovat. Když už jsme se chtěli vrhnout na další činnosti, přišel k nám na návštěvu Tátij, inteligentní bytost z jiné vesmírné civilizace. Chtěl od nás získat inkubátor, který jsme během tří týdnů práce dokázali poskládat, aby jej použil ke svým účelům. Protože nás ale nechtěl konkrétně obeznámit, jaké jeho úmysly jsou, odmítli jsme mu inkubátor vydat. Protože usoudil, že mu nestojí za to snažit se získat od nás inkubátor násilím, uzavřel s námi Tátij dohodu. My inkubátor zničíme, aby se k němu nedostali naši společní nepřátelé, a on, Tátij, se již nebude plést do našich záležitostí. Souhlasili jsme a domluvili jsme se, že zhruba za hodinu si vyzvedneme nástroje potřebné ke zničení inkubátoru.
Následovali závody pravdy, které prověřovaly znalosti námi získané během expedic. Závody byly velmi dlouhé a namáhavé, a tak jsme uvítali následné sprchy a další čas na balení. Vyzvedli jsme si potřeby na likvidaci inkubátoru a vydali se na večeři, abychom se řádně posílili na vyhodnocení. To proběhlo venku, dostali jsme krásné ceny, mezi nimi velké lampionky, které jsme si potom ve skupinkách vypustili. Zlatý hřeb večera však bylo odpálení inkubátoru, který se po sérii dýmem zalitých výbuchů vznítil.
Po této dobře vykonané práci jsme se odebrali spát. Už se těšíme domů J.