7.den – Počítačové hry a Tudorovci

DSC_0011První odlišnost od běžného rána se naskytla při nástupu. Ze štábu totiž vyběhli vedoucí s notebooky a začali nás lákat, abychom si s nimi zahráli. Přišlo nám to velice podezřelé, protože tu máme spoustu zábavy, i když tu obvykle počítač ani nevidíme. Jeden z vedoucích navrhl, abychom si počítačové hry zahráli, ale doopravdy, nejen na počítači. A pak z budovy vyběhly všemožné herní postavičky – Mario, Tekken, Fruit Ninja a mnozí další. K našemu nadšení nás pozvaly na mnohé disciplíny, na kterých jsme se snažili získat co největší skóre. Dopoledne většinu z nás nejvíce bavil Tekken, u kterého jsme proti sobě bojovali obaleni molitanovými zbrojemi a vybaveni molitanovými zbraněmi, hledání min, které byli rozesety ve velké mřížce, a hrozily vyřadit každého, kdo by na ně šlápl, a konečně Pou, o kterého jsme se měli starat a krmit ho. Disciplín však bylo 8, takže jsme je stěží všechny stihly.

Po těchto disciplínách, které byly spíše o zábavě než o měření našich sil, jsme soutěžili po skupinkách. Nejmladší z nás hráli Boubble Trouble, mladší si dali Plants vs. Zombies a nejstarší se utkali v Counter Striku. Pak už nás čekal oběd.

Po obědě jsme se rozešli s jinými postavami na dalších 8 disciplín. Tentokrát v našich očích vedl Minecraft, při kterém jsme v lese stavěli stavby z přírodních materiálů, dále Labyrinth, během něhož jsme balancovali bludištěm kuličku a konečně Zákony schválnosti, v nichž byl cíl co nejvíce naštvat počítačovou postavičku. Líbili se však i Angry Birds, Bulánci či Commandos.

Po těchto disciplínách jsme odevzdali své karty se scórem a šli jsme si zahrát celotáborové hry The Snake a Mad Truckers. Po nich jsme se dozvěděli, jak jsme se umístili. Po večeři se někteří z nás sešli na aukci herních předmětů. Tam jsme si mohli za naše skóre pořídit například bombu z Counter Striku, zbroje z Tekkena či munici z Angry Birds.

Po nástupu jsme se vydali do lesa. Tentokrát ne kvůli hrám, ale kvůli speciální misi našeho vědeckého centra. Dozvěděli jsme se totiž, že ve večerních hodinách se na jistých souřadnicích sejdou dvě organizace, jejichž cíle se kříží s těmi našimi. Sledovali jsme jednu z nich a stali jsme se tak diváky nečekaného dramatu. Jedna z organizací, pro nás nepřátelštější, přepadla tu druhou a zlikvidovala ji. Poté, což pro nás bylo mnohem horší a nečekanější, nás přesunuli strojem času, přehodili přes sebe pláště s kápěmi a zmizeli v lese.

My jsme se vydali na cestu do míst, kde byl předtím náš tábor. Proměnil se k nerozeznání, stavení našich chatiček mezi sebou ukrývalo altánek, šňůry plné lampionů a uprostřed velké louky byl trůn. Proplížili jsme se do našich domků, abychom získali nějaké dobové oblečení, a pak jsme se na výzvu vojáků shromáždili před trůnem. Král nás uvítal jako dlouho očekávané obchodníky a velkoryse nás pozval na velkou hostinu z ovoce. Poté se ozval náš stroj času, který se přesunul společně s námi. Královi vojáci jej odhalili a na králův rozkaz odnesli k alchymistům. Nemůžeme se přesunout nazpátek! Poté jsme byli svědky příchodu Anny Boleynové, která se začala dvořit králi, přestože král Jindřich byl už ženatý. Král se však začal cítit unavený a poslal nás spát, sám se s dvorními dámami, kardinálem svou ženou a šlechtici odebral na lože. Vojáky nechal venku, aby udrželi klid. My jsme se odebrali na lože s vědomím, že nevíme, kdy a kde přesně jsme, že nemáme stroj času a že se další den musíme vydávat za obchodníky, i když nemáme žádné zboží.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..