Zpět do Centra Galaxie

Dnes jsme se probudili do krásného rána roku 1291. Vzbudila nás skupinka rytířů, kteří nás hned vyhnali ven na rozcvičku. Během ní do tábora přiběhl posel od velmistra řádu a předal našemu veliteli zprávu. Dozvěděli jsme se, že muslimové připravují útok na naše město, avšak velitel tomu nevěnoval pozornost a vyzval nás ke snídani.
Zrovna, když jsme si pochutnávali na medovém másle, přišel do jídelny sám velmistr a sesadil našeho velitele pro nezodpovědnost. Ihned vyhlásil přípravu na obranu města. Museli jsme cvičit běh v plné zbroji (tedy nejmladší jen s mečem 😀 ). Dále jsme si zastříleli z kuše. To nás opravdu bavilo. Jak často si v Praze střílíte z kuše? 😀

Během dopoledne jsme také vídali skupinky muslimů v turbanech nad táborem. Bylo nám všem jasné, že velmistr nelhal, a že nás opravdu čeká boj. Proto byl také pověřen mnich (shodou okolností prokreut (pro neznalé strážce tabu, cíle našeho bádání), aby přinesl a zakopal poklad templářů, kdyby byl Akkon opravdu dobyt. Bohudík byl mnich poněkud líný, a tak radši pověřil schováním pokladu nás. Ihned jsme úkol přijali a vydali se do lesa, už po cestě jsme truhlu otevřeli a vyndali všechny naše cennosti, které nám servienti den předtím museli vybrat. Také jsme našli námi hledaný kus tabu. Poté jsme truhlu pracně zakopali do země, pečlivě zakreslili její polohu do mapy a vydali se zpět ke městu.
U brány čekali rytíři a vyzvali nás, abychom se rychle připravili na obranu města. Jakmile poslední z nás prošel branou, tak se z lesa vyhrnul mohutný útok muslimů. Na nic jsme nečekali, rychle předali mapu k pokladu, abychom neporušili dějiny a běželi do jídelny. Už, už to vypadalo, že nás na cestě doženou, ale nakonec jsme se včas stihli ukrýt v jídelně a zahájit přesun. Byli jsme moc rádi, že jsme zas konečně v naší době.
Odpoledne jsme krom databanky (běhu s otázkami, při kterých jsme ukázali naše znalosti o templářích) odpočívali. Vždyť jsme se přece zúčastnili dobytí Akkonu. Zlomového bodu v dějinách, od této chvíle už Křesťané půdu ve Svaté zemi jen ztráceli. Večer jsme si už jen etapu vyhodnotili a plni dojmů se šli uložit do postelí. Noc byla klidná, obloha bez mráčku, a tak byly krásně vidět hvězdy. Bohužel tímto pohledem se mohla pokochat jen hlídka 😀