Zdena Schwarzerová dala svého času Galaxii její název, duši i tvář plnou hvězd. Psal se rok 1980 a do tehdy „bohem zapomenuté“ žižkovské pionýrské skupiny přišla nová skupinová vedoucí. Byla to Zdena. Charismatická sedmadvacetiletá vedoucí (narozená 13. dubna*), která během následujících let vytvořila pojem 147.PS Galaxie se vším, s čím byla později naše skupina spojována. Zanedlouho tato nenápadná skupina vítězila na republikových úrovních ve Stezce a dalších celostátních soutěžích.
Většinu toho „galaktického“, včetně kouzelných táborů s časoprostorovými přesuny dokázala spolu s ostatními vedoucími vytvářet právě ona. Dávala pozitivní impuls mnoha lidem; byla často nesmlouvavá a lpěla na vysoké kvalitě všeho, co jsme vytvářeli pro děti i vedoucí. Někdy bývala přísná, ale ostatní by za ní dýchali a věděli jsme, že ona by dýchala za nás, pokud by to bylo potřeba.
9. oddíl Atlantis – legendární Zdenina Devítka. Bylo mi 10 let, když jsem se stal jejím členem. Dodnes si myslím, že to členství výrazně ovlivnilo můj život a pohled na svět. Devítka byla vedle třináctky*) Zdeniným šťastným číslem. Zdena nás opustila 13.8.2009. Milovala záhady a symboly.
Přál bych si s ní ještě jednou popovídat – třeba o jejích oblíbených Pink Floyd.
Wish you were here.
Lee
PS Poslední rozloučení se Zdenou Schwarzerovou bude v Ústřední obřadní síni na Olšanech 24.8.2009 ve 14:30 hodin.
Pamatuju si, když jsem těsně před revolucí dělal na 147 PS vedoucího. Švarcka alias Čvančara byla tehdá na pěst. Arogantní, jízlivá, měla ráda jen své oblíbence, hlavně toho Jášu. Tak ať už chrupe někde v OZE.
Ježiši Kriste, tak jsem zase jednou kouknul na 147. a jen tak zabrousil do Histori a co to tu pro Boha vidím?? Cože, ona Zdena už není mezi námi?? TAK TOHLE JE MI FAKT LÍTO A HLAVNĚ JE MI LÍTO, ŽE TO ZJIŠŤUJI (dle Leekova zápisu) s půlročním zpožděním!!!!
Ať v 90. letech byly rozpory ve vedení Galaxie jakékoli, já osobně jsem si jí vždy nesmírně vážil! Byla to osobnost, která tuto skupinu dostala do takové pozice, že dokázala přežít i poListopadový otřes Pionýra v roce 1989 a neztratit na půvabu, síle i zájmu nových generací dětí!!!! ZDENO, DĚKUJI, za sebe, za plno krásných zážitků, které jsi mi (prostřednitcvím Galaxie) dala!!
Společně jsme zakládali 226.PS, trávili spolu neuvěřitelnou spoustu času, připravili nepočet soutěží a několik táborů.
Nikdy jsme se neshodli, zda při práci s dětmi mají převažovat emoce (Zdenka) nebo pragmatický, asertivní přístup (já). Nenaviděli jsme se, milovali jsme se, respektovali jsme se.
Nakonec jsme usoudili, že pro nás dva je jedna skupina příliš malá…
Zdenko, jestli mne tam nahoře (jestli nějaké nahoře je) slyšíš, cítím se povinen ti říct:
„Asi jsi měla pravdu – zatímco naše skupina žije už jen ve vzpomínkách (i když se pořád ještě občas scházíme), tvoje dílo pořád ještě žije.
A to je to nejhezčí, s čím vzpomínka na tebe bude vždy spojená“
Vašek