„Budíčék!!!“ – tak takové probuzení nás uvítalo do dalšího dne (11.8.). Plukovník se svými seržanty nás rozdělil na holky a kluky a provedl řádnou rozcvičku, která nám jasně napověděla, že pobyt ve výcvikovém centru nebude zrovna procházka růžovým sadem. Po snídani jsme se na ranním nástupu dozvěděli denní rozkaz. Čekal nás výcvik civilního obyvatelstva, abychom byli v případě ohrožení připraveni a uměli rychle reagovat.
Dopoledne jsme si vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky, zásady první pomoci, základy zdravovědy, jak se bránit před chemickými útoky a také už víme, co patří do evakuačního zavazadla. V průběhu dopoledne jsme se tak é stále pokoušeli zjistit, na kterém místě se přesně nalézáme. To se nám nakonec povedlo a tak jsme začali okamžitě zjišťovat podrobnější informace. Získali jsme zajímavý dokument o zřícení neidentifikovatelného předmětu nedaleko Roswellu, někteří z nás ho po obědě v utajení sledovali.
Před odpoledním nástupem nám do základny přišel místní farmář se svou ženou oznámit, že spatřili nad svou farmou zvláštní létající předmět. Začali jsme tušit, že v nejbližší době budeme svědky něčeho výjimečného, ale nedávali jsme na sobě nic znát. Pokračovali jsme ve výcviku, vyzkoušeli si orientaci na mapě pomocí buzoly, evakuaci v praxi a také práci s vysílačkou, při které se nám podařilo zachytit vojenské hlášení oznamující, že byl zaznamenán přelet neidentifikovaného létajícího předmětu se zvláštní dráhou letu a ohromující rychlostí. Plukovník se před námi snažil tvářit, že o nic nejde, nicméně na něm bylo poznat, že je něco v nepořádku.
Před večeří všichni absolvovali překážkovou dráhu umístěnou v základně. K večeru začal panovat v základně neklid. Vojáci začali shromažďovat vybavení a proběhlo několik telefonátů s velením. Odposlechli jsme, že se nedaleko základny na poli místního farmáře zřítil předmět ve tvaru talíře. Na mimořádném nástupu byl vyhlášen zákaz vycházení, na který dohlížel starosta města, který jediný zůstal v základně s námi. Všichni vojáci se totiž sbalili a odešli neznámo kam.
Na tajném shromáždění jsme se dohodli, že půjdeme na místo, které popisoval farmář, abychom zjistili, co se doopravdy stalo. Po setmění jsme se zmocnili vysílačky a odeslali falešnou zprávu starostovi, aby urychleně opustil základnu. Starosta naší lest neprokoukl a cesta pro nás byla volná. I přes nepřízeň počasí jsme se dostali na místo včas a schováni v křoví jsme viděli zvláštní postavy obklopené mnoha světly, které vydávaly záhadné zvuky. Už to bylo jasné, koukali jsme z několika desítek metrů na posádku havarované mimozemské lodi!
Po chvilce pozorování se v blízkosti objevili vojáci a tak jsme se dali na ústup směrem k základně, abychom nebyli spatřeni. V základně stále nikdo kromě nás nebyl. Než jsme se stačili rozhodnout, co dál, náš stroj času oznámil, že je odblokován a začal nás samovolně přesouvat. Opět nám neprozradil kam, takže jsme byli velice nervózní. „Konec přesunu. Nacházíme se v Centru Galaxie roku 2009 našeho letopočtu,“ náhle zaznělo a my tleskali radostí! Konečně doma! Ještě to ale nebylo vše.
V táboře totiž stála neznáma postava, ve zvláštním oděvu a se světlem v ruce. Chvíli jsme ji pozorovali, ale když jsme se k ní přiblížili, udělala pár kroků a náhle zmizela. Kdo to byl a proč byl u nás? Nikdo neví, co to má znamenat, je ale pozdě a tak s rozporuplnými pocity uleháme ke spánku… Možná další den napoví více.
LaMiLu