Ráno jsme se probudili do dalšího pěkného táborového dne. Po ranním nástupu se pár dětí vydalo k černé schránce, kde jsme našli novou zprávu, a hlavně mapu základen Gorgony. Hned jsme se tam vydali a přes mírný odpor jsme získali kufříkový stroj času z budoucnosti a nějaké krystaly. V bezpečí jsme však nebyli, na základnu zaútočili jak Gorgony, tak i Ašuti a nakonec se do vřavy zapojili i agenti Černé růže. Naše základna odolala!
Po úspěšném ubránění nás navštívil člen Komise z budoucnosti a požádal nás o navrácení kufříku a krystalů, přičemž nás zasypal spoustou technických výrazů. Nakonec jsme od něj pochopili, že krystaly souvisí s jejich strojem času a také, že jsou nestabilní a vytvářejí časové trhliny. Souhlasili s tím, že mu vrátíme jeho kufřík, ale krystaly zničíme sami. Pomocí spojení našich strojů času jsme zjistili místo a čas, kde máme zničit první krystal. Je to rok 1986 těsně před katastrofálním výbuchem v jaderné elektrárně Černobyl v tehdejším Sovětském svazu.
Rozhodli jsme se, že se tedy přesuneme a odpoledne jsme věnovali přípravě. Dověděli jsme se něco o výrobě elektřiny, době, do které se přesouváme, nebo třeba i o rozdílech mezi latinkou a azbukou. Po večeři jsme se tak vydali mimo tábor, kde jsme se přesunuli. Po návratu jsme zjistili, že se nacházíme nedaleko elektrárny v městě Pripjať. Začali jsme se vydávat za nové pracovníky a podstoupili přijímací řízení. Po školení z bezpečnosti práce a zkoušce tělesné znalosti jsme šli spát s vědomím, že na splnění našeho úkolu máme jen jeden den.