Probudili jsme se do krásného dne, ale pořád jsme byli uvězněni v době. Konstantin a Metoděj přespali ve vesnici a měli se vydat dále na cestu. Předtím se rituálně zbavili sochy Peruna. Každý si do ní kopl a pak byla zahozena za vesnici. K našemu překvapení se těsně před odjezdem Konstantin obrátil na nás a řekl, že měl ve snu zjevení, ve kterém se mluvilo o nás a poslal nás mimo vesnici, kde jsme se měli s někým setkat. Čekali tam na nás strážci času, kteří nám řekli, že náš stroj času je poškozený mocným předmětem a můžeme se přesunout jen za cenu jeho poškození, které navíc bude postupem času růst.
Nezbylo nám nic jiného než souhlasit a přesunuli jsme se zpátky. Náš tábor už byl tou dobou zabrán Ašuty, kteří si zde udělali pohodlí, pili kávu a hrály karty. Byli velice překvapení, a tak pro vedoucí a straší nebyl problém je vyhnat z tábora.
Zbytek dne jsme hráli hry, například běhavou variaci na Scrabble. Těsně před večeří potom proběhlo vyhlášení výsledů za expedici.
Po večeři přijelo do základny auto plné šílenců oblečených do kostýmů, které jako by vypadli z 80. let. Party mohla začít. Děti tancovaly na diskotéce, nebo hrály stolní hry v herně. Nakonec jsme šli spát jen mírně později než je zvykem, i když dětem se moc nechtělo.