Vzbudili jsme se do nového pěkného dne. Umyli jsme se, dali si snídani, a pak jsme na nástupu nedočkavě čekali, co si pro nás vedoucí připravili. A opravdu, ke konci nástupu začaly za doprovodu hudby vycházet z budovy pohádkové postavy – Pat a Mat, víla Amálka, čert, hloupý Honza a mnozí další. Ještě jsme si ani nestihli vychutnat jejich kostýmy a pobavit se pořádně jejich scénkami, když se náhle rozezněl stroj času. Řekl nám, že za půl hodiny proběhne nucený přesun do antické Tróji, bohužel pro nás zrovna do doby, kdy měla být spálena na popel.
Sotva jsme si stihli vzít chitony a dojít do budovy a přesun započal. Nestihli jsme se o době nic moc dozvědět, a tak jsme s obavami čekali, co nás potká. Sotva jsme se přesunuli, tak nás trójští vojáci začali obsazovat na místa a připravovat k obraně. Odrazili jsme několik těžkých útoků na bránu a byli jsme svědky pověstného a krvavého souboje Achillova a Hektorova. Zatímco byli vojáci zaneprázdněni bojem, rozhodli jsme se ponechat je jejich osudu a honem jsme se přesunuli nazpátek. Následně jsme se poradili, co budeme dělat s naším porouchaným strojem času a s tím, že nás sběratelka artefaktů, která nám ho nejspíš ovládá, ošklivě zneužívá.
Pak jsme měli chvíli času na odpočinek, oběd, sprchy a několik nenáročných her. Jako mrak nad námi ale visela další zpráva od sběratelky artefaktů, totiž že k večeru budeme opět přesunuti, a to k Čachtické paní, jejíž krvavý pohár by měl pro sběratelku nevyčíslitelnou cenu. Po večeři jsme odešli mimo tábor, aby nás během přesouvání časem nikdo nerušil. U hradu nás Čachtická paní přivítala a přijmula do svých služeb. Dívky, služebné, se musely rovnou pustit do uklízení, zatímco chlapci šli do lesní kaple podepsat smlouvy o vstupu do hradní gardy.
Nakonec jsme se, po dnešku plném zvratů velmi unaveni, konečně mohli odebrat na kutě. Tím pro nás ale dnešek neskončil. Čachtická paní v doprovodu svých služebných totiž ty nejstarší nás vzbudila, abychom byli svědky hrůzného nočního rituálu v lese. Dovedla nás do své lesní „koupelny“, ve které jsme přes závěsy pozorovaly její děsivou koupel. Poté k nám měla ještě děsivější řeč a konečně nás propustila do tábora, abychom si mohli definitivně lehnout a nechat si něco pěkného zdát.
(Honza)