Po budíčku a náročné rozcvičce jsme se sešli s našimi šlechtici, kteří měli vyřešit podepsaní smlouvy. Jejich domlouvání opět vyústilo v hádku, 
v které se šlechtic Martin rozhodl, že je pro něho smlouva nevýhodná a hlavně že nebude nic podepisovat s údajným vrahem své ženy. Nakonec místo podepisování smlouvy byla vyhlášena válka mezi bratry. Když dva z nich odcházeli z tábora společně s dětmi plánovat útok na Martina, nečekaně pro šlechtice a naštěstí pro nás přijel král Vladislav II. Jagellonský, který možnou bitvu přerušil. Holky, které byly ve specializaci ošetřovatelek, kterou vedla právě zesnulá šlechtična, byly podrobené výslechu přímo od krále.
Vše opravdu nasvědčovalo tomu, že byla někým otrávena a hlavně že jed nebyl určený pro ni. Král si proto svolal všechny rytíře a šlechtice a společně šli vše vyřešit. Jeden ze šlechticů nám pak oznámil, že smlouvu podepsali v původním znění. My už jsme na víc nečekali a odebrali jsme se do jídelny na přesun.
Stroj času nám ještě před přesunem oznámil, že se někdo jiný přesunul do naší doby. Proto jsme hned po přesunu raději udělali průzkum tábora, při kterém nás překvapili dva Ašuti, kteří táborem zrovna probíhali. Když jsme všichni vyšli ven z jídelny a snažili jsme se je vyhnat, další dva Ašuti vlezli nepozorovaně do jídelny, kde se nám snažili vzít stroj času. Naštěstí se jim to nepodařilo a připojili se k těm dvěma u brány. Tím to ale neskončilo, protože v chatičkách byli schování asi další tři, což nikdo z nás nečekal. Nakonec se nám nad nimi podařilo vyhrát a z tábora je dostat pryč. Ještě chvíli po jejich útoku jsme pro jistotu tábor hlídali.
Po obědě nás pak už čekal celkem klidový trojblok, v kterém si děti zaběhly databankový závod, měly osobní volno a také navštívily sprchy. Po večeři jsme už jen nedočkavě čekali na vyhodnocení expedice a na to, jak se nám v ní dařilo.