Probudil nás car Petr III. a jeho garda. Poté nás vyhnal na louku, kde se snažil zorganizovat imitovanou bitvu mezi 
pruskou a rakouskou armádou. Jeho pokyny ale byly trochu zmatečné a většina z nás nevěděla přesně, kam má jít a co má přesně dělat.
Petr se nakonec rozhodl, že se mu náš výkon při ranním cvičení nelíbil a tak nám začal tvrdší výcvik. Začalo se simulací dobývání základny, potom jsme pokračovali biatlonem a silovými cvičeními.
Na oběd jsme se odebrali do hodovní síně vyzdobené krásnou mozaikou a portrétem Kateřiny Veliké. Car Petr začal mít při hostině halucinace a měl pocit, že jej někdo sleduje. Hned po obědě odjel na obchodní setkání do Petrohradu.
Kateřina si nás svolala, jestli jsme s ní ochotní připravit revoluci. Souhlasili jsme. Kateřina nás tedy vyslala na dlouhý závod, ve kterém měla prověřit to, jestli jsme připraveni jí pomoci. Během závodu jsme luštili šifry, skládali nápisy z azbuky a procvičili si práci se sekerou. Po závodě již na nás čekala Kateřina s večeří a rozkazy – hned, jak Petr přijede, začneme s našimi plány.
Petr se večer vrátil do Moskvy, obklíčili jsme ho a jeho jednotky a vojáci věrní Kateřině zatknuli Petra a začali přípravy na již druhou korunovaci. Kateřina II. Veliká tedy konečně usedla na trůn, a tak jsme se konečně mohli přesunout zpět do roku 2015, poněvadž z dopisu od jejího přítele jsme získali další heslo do našeho notebooku a zároveň se dozvěděli, že se hostiny u příležitosti korunovace osobně sám nezúčastní. Po přesunu nás čekali sprchy, druhá večeře a nakonec postýlky.
Ahoj Rozárko a Matěji,
Posílám vám pozdravy a pusinky .Koukala jsem na fotky .To bylo prima u té vody.Včera jsem byla u babičky a pozdravuje vás.Dneska jsem byla zas u zubaře.To se mám,co?:).Zítra mám volno a od středy zas budu v práci na celý den.
Líbám vás zlatíčka pa pa máma