Freezing Prague 2008 aneb jak Praha zmrzla… (nikoliv Ledová)

Unikátní projekt zamířil do Prahy. Akce proběhla 18.3.2008 ve vestibulu metra Muzeum před drogerií Rossman za účasti oddílů 89. Revolution a 11. Labyrint ze 147.PS Galaxie.

Kdy: 18.3.2008, Kde: Vestibul metra Muzeum před drogerií Rossman, Sraz: 17:00, Začátek akce: 17:10, Popis akce: Zmrznutí na místě v jednu chvíli tolika lidí, kolik se sejde. Pokud zrovna jíte banán, tak uprostřed kousnutí. Doba trvání: 2 minuty.

Popis ze strany účastníků z webu:
„Včera se v Praze ve stanic metra Muzeum a v jejím okolí konala vskutku jedinečná akce na naše poměry s názvem Freezing Prague. Samozřejmě jsem se jí také se svými kamarády zúčastnil a tak přináším své poznatky pro lidi, kteří neměli tu možnost se zúčastnit.
Původní odhad organizátorů byl totiž kolem 200 až 300 účastníků zatímco na místo jich dorazilo zřejmě 2 až 3 tisíce. A to bylo pochopitelně na stísněné prostory stanice Metra Muzeum poněkud moc. Avšak lidem to nevadilo a část se jich přesunula na prostranství Václavského náměstí kde také úspěšně předvedli své „zmrznutí“.
Lidé se začali trousit už od půl páté a postupně zaplňovali prostor ve stanici. V plánovaných 17 hodin bylo již plno a zbylé skupinky účastníků se museli rozprostřít na schody a nástupiště a také na Václavské náměstí kolem Svatého Václava.
„Zmrznutí“ začalo sice se dvouminutovým zpoždění ale o to bylo působivější když celý dav na dvě minuty ztichl. Ta chvíle stála za to. Lidé stojící „zmrzlí“ šokovali cestující. Mnozí se vyptávali co se v metru děje, zda-li je to nějaké demonstrace či co. Dovolím si uvést nějaké vtipné hlášky sesbírané od účastníků.
Starší dáma se ptala slečny stojící poblíž: „Co tady děláte v tolika lidech?“ A nečekaná odpověď: „Mrzneme“. Dáma se potutelně pousmála a začala se prodírat směrem k eskalátorům. Evidentně ji to nedošlo.
Zatímco mladíci, kteří přijeli v okamžiku našeho „zmrznutí“ se před nás postavili a bavili se tím, že nás rozesmějí. Ale jejich reakce neměla chybu: „Na to s…, voni se ani vočima nehejbou“, a odešel. V tu chvíli jsem neměl daleko k tomu se upřímně rozesmát.
Zejména ale turisté z toho byli překvapení, dav „zmrzlých“ stojících lidí si fotili a nechápavě kroutili hlavami.
Po uplynutí přibližně dvou minut jsme si zatleskali a rozešli se.
Rozhodně jsem z celé akce nadšen ale na druhou stranu zklamán, jelikož bylo moc lidí na malém prostoru a nevynikly tak dokonale „zmrzlé“ pózy. Ale rozhodně se další akce takového typu rád zúčastním.“
„Jelikož jsem pro každou špatnost a časově se mi to taky docela hodilo (sice mám v tu dobu školu, ale ta kupodivu odpadla – vzhledem k tomu, kdo to učí, bych se ani nedivil, kdyby to bylo kvůli tomu:), tak jsem se rozhod, že tam fakt musim jít. A tak jsem teda šel. 😉
O půl pátý jsem vylez do tý vánice před kolej a nasednul na tramvaj. Cestou jsem přemejšlel, v jaký zajímavý pozici bych teda moh zmrznout (to se pak ukázalo jako docela zbytečná činnost). Předpokládal jsem, že něco jíst bude hodně lidí, když to bylo uvedený i jako příklad, a tím pádem to nebude vůbec originální. Taky jsem vůbec netušil, kolik lidí se toho zúčastní, jestli to nebude spíš trapas, jestli to někdo nebude schválně kazit apod. V metru jsem si tipoval lidi, který by tam teoreticky mohli jet taky. Tipoval jsem asi docela správně, byla to většina toho vlaku. 😀
Do vestibulu Muzea jsem se dostal přesně v pět. Hned mě překvapil dost nepřirozenej počet lidí. Bylo jich tolik, že se tam nedalo prakticky ani hnout. Měl jsem deset minut na to, najít si nějaký zajímavý místo. Dost těžkej úkol, vzhledem k tomu, že všude už někdo byl.;) Kolem se najednou začínala roznášet zpráva, že se má jít i nahoru pod Koně, zformoval se dav lidí, tak jsem se k němu připojil a po pár minutách jsme se prodrali ven. Asi v 17:07. Nahoře se shromáždilo taky dost abnormální množství lidí. Obešel jsem Koně a rozhodnul se, že tam zůstanu, protože jsem tam měl mnohem lepší rozhled po ostatních.
Jenže moje hodinky najednou cvakly na 17:10 a furt se nic nedělo. Trochu jsem zpanikařil, že jsem něco prošvih a vypravil se zase dolů, ikdyž mi bylo jasný, že to stejně nemůžu stihnout. Jakmile jsem přešel silnici, všichni okolo zmrzli. Stihnul jsem ještě zvednout i druhou nohu ze silnice na chodník a otočit hlavou, takže jsem celou dobu viděl na sochu a lidi za mnou a pod ní. Několik lidí zůstalo v dost zajímavejch pozicích i na silnici, z čehož měli radost hlavně řidiči. Na mý straně zbylo místo přesně na projetí jednoho auta, divim se, že někomu nepřejeli nohy. Na druhý straně náměstí netušim jak to dopadlo, páč jsem tam přes sochu neviděl, možná ještě hůř. Každopádně se po chvilce vytvořila solidní zácpa. Plán na příští rok je teda jasnej, beru auto a zmrznu za volantem.;) Celou dobu jsem se taky docela bavil zmatenejma pohledama kolemjdoucích, který fakt nechápali.:D Nakonec myslim, že jít nahoru byla dobrá volba, bylo fakt mnohem víc vidět na okolní lidi. Jen jsme přišli o to naprostý ticho, který prej zavládlo dole v metru.
Zrovna když už jsem to fakt nemoh vydržet (stál jsem docela blbě jednou nohou napůl ve vzduchu a napůl na obrubníku a udržet se v takový pozici vážně nebyla pr… – taky už mě začínalo bolet za krkem z tý otočený hlavy), ozval se zespoda řev a tleskot. Takže i my nahoře jsme pochopili, že končíme, zatleskali a šli domů. No nakonec docela sranda akce. 🙂

http://www.degen.bloguje.cz/

Praha zamrzla aneb Freezing Prague 2008