Díky informacím, které jsme získali s tajných zdrojů, jsme se přesouvali na další lokalitu, kde se očekával výskyt Piece of Eden. Tato lokalita se nalézala na Islandu v roce 1000. Celé dopoledne jsme proto věnovali přípravě, abychom poté, co jsme se dozvěděli spoustu o Vikinzích a jejich zvycích snadno zapadli mezi ono drsné společenství. Poté jsme se pro jistotu přesunuli mimo základnu – chtěli jsme působit jako příchozí na Alting, to znamená islandský sněm. Jakmile jsme však vkročili na území, kde se nacházel vesnice Arnesbing, začalo drama… Počasí bylo na Island krásné, slunečné a horké. Godi, který se představil jako Ketill nás do své vesnice přijal a provedl nás, ukázal nám naše nové příbytky a pohanskou svatyni. Během prozkoumávání našeho nového domova jsme však nalezli něco, co by na hájenství míru, které Alting slibuje, určitě být nemělo – mrtvolu. Mrtvola patřila místnímu pastevci Flokimu a děti, které mrtvolu objevily byly vzápětí Ketillem pověřeny, aby provedly vyšetřování. Měly přístup do všech prostor tábora kromě Ketillova příbytku a všichni obyvatelé jim museli odpovídat na otázky vztažené k vyšetřování. Postupně vyšetřili místního křesťanského kněze Jóna, pohanského velekněze Ormara a jeho ženu, Laghertu. Neopomenuli se optat na ani Ingrid, ženu zavražděného. Jakmile opadnul největší zmatek vyvoláný hrůzným nálezem, byly děti pozvány na slavnosti spojené s Althingem. Chytaly rozutečené stádo, vyráběly sošky bohů a zapojily se i do vikingské námořní bitvy se specifickýmu pravidly – loď každé posádky měla na přídi beranidlo a skupinka jí musela pohybovat tak, aby svým beranidlem potopila loď ostatních skupin. Samozřejmě bylo možné ostatní lodě napadnout i po vikingsku, na blízko. Naštěstí všechny děti přežily hru bez zranění a tak se mohly účastnit večerní hostiny. Měly jsme tradiční vikingský pokrm, rybu. Naštěstí nebyla úplně vysušená. Po večeři nás, po všem tom povyku a slavnostech čekal vskutku zlatý hřeb – Althing v celé své kráse. Sešel se tam tucet válečníků, Godiů, kteří rozhodovali o tom, zda-li Island přijme křesťanství nebo zda zůstane u svého dosavadního náboženství. Děti tiše naslouchaly jejich při a peprným nadávkám a jistě ani hrůzkou nedýchaly, když jeden z vikingských válečníků vyskočil s taseným mečem a rozhodl se ukončit rozpor po svém. Naštěstí nebylo porušeno prastaré pravidlo, a to, že na Altingu nepoteče žádná krev. Vikingové se nakonec dohodly na kompromisu. O tom se ale fanouškové dějin dozví víc jinde… Děti se plny zážitků vrátily z Altingu zpět do vesnice, kde, vyprovokovány křesťanským knězem spálily všechny pohanské sochy co byly v dohledu. Nelenily, a tak za tábořištěm brzy vesele plápolala hranička. To se ovšem nelíbilo veleknězi Ormarovi, který se starách bohů jen tak vzdát nehodlal a proto pobuřoval děti proti nové víře. Naštěstí již byla noc a náš hostitel nás vykázal na kutě.