Ketill, godi, který nás ubytoval ve své vesnici, nás brzy ráno vytáhl z postele. Pozval nás na pokračování slavností a na pořádou snídani. Po jídle, kde jsme nabrali dostatek síly, dostal kněz povolení ve vesnici postavit kostel. Rozběhli jsme se proto po okolí a přinesli mu, co potřeboval – připravené dřevo z pevniny, látky a výzdobu oltáře. Poté, co jsme vztyčili kříž proběhla první velká mše a my se mohli rozejít k tradičním vikingským kláním. Mezitím ovšem, pod rouškou tajemství, svolal pohanský velekněz Ormar děti, které s křesťanstvím nesympatizovaly a šel s nimi do lesa, aby potajmu postavil svou pohanskou svatyni.
Klání, kterých jsme se účastnili prověřily především naší sílu a přenost. Vrhali jsme sekerou, kamenem, zasekávali sekeru do špalku a nakonec poměřili svou sílu v páce. Zakrvácené končetiny kolem špalku naštěstí neležely, což jen potvrdilo, jak šikovní jsme J.
Po těchto utkáních následovala bohémská hostina pod širým nebem, kde nás proti žhavému islandskému slunci chránily pouze větve stromů. Stoly se prohýbaly pod vahou masa, chleba a zelí a všichni jsme se pořádně najedli. Po jídle jsme měli však ztěží čas si odpočinout. Do vesnice totiž přišel Leif Eriksson, který žádal od Ketilla zásoby pro svou cestu na západ. Ketill odmíl, poukázal na to, že po Altingu má jídla sám málo a že bude muset brzy ukončit slavnosti a poslat děti domů. Během těchto událostí pořád probíhalo vyšetřování a hlavně, my neustávaly v hledání artefaktu zvaného Piece of Eden.
Po jídle se zase konaly náboženské obřady, byli jsme z nich již trošku unavené, ale což, jako cestovatelé časem a zvyklostmi jsme museli zapadnout. Poté následovala hra zvaná Nájezd, kdy nás Ketill nechával horko těžko dostávat do tábora, který byl ovšem střežen našimi vedoucími a naneštěstí i jeho elitními bojovníky. Po této hře nás čekaly poslední dozvuky slavností, hry pro skupinky. Jedna byla stříhání berana, další vikingské kuželky a ta poslední přenos vody, ve které jsme museli štafetovým způsobem na jistou vzálenost pouze v ústech přenést tolik vody, abychom převážili misky, které byly umístěny na konstrukci kus od nás. V tu dobu, zatímco jsme se zápalem sportovali, došlo vyšetřování ke konci. Devět z nás konečně odhalilo tajemství vraždy. Mimoto jsme spatřili Piece of Eden, nebyli jsme však s to jej získat. Velekněz, který ho do té doby vlastnil jej totiž poslal po Leifu Erikssonovi, jemuž se již podařilo získat zásoby, až do Ameriky.
Protože slavnosti skončily, a my už věděly, že se nám Piece of Eden nepodaří získat, odešly jsme z vesnice a přesunuli jsme se zpět do naší doby. Všichni živí, znalejší vikingských zvyklostí, ale bohužel stále bez artefaktu, jehož stopu dějinami stále sledujeme. Držte nám proto palce, abychom to zvládli co nejdříve!
škoda že nejsou žádný fotky z expedice 🙁