Křišťálek meč aneb Meč křišťálek

Dnes se náš 1. oddíl Ještěrky vydal na předpremiéru zbrusu nové pohádky Křišťálek meč z produkce ČT, kterou pomáhala dělat i naše Macina.
Schůzka k odchodu do kina Blaník byla ve 13:30 v klubovně, a ačkoli se nám všechny děti sešly v krásném počtu jednoho dítěte, všichni čtyři vedoucí (Já, Irena, Lukáš M. a Láďa) odvedli zdařilou práci a Vojta se vrátil bez újmy na zdraví.
Jakmile jsme dorazili na místo činu a odložili své bundy, hrnuli jsme se do prostoru pro VIP, s domněním, že tam jako pozvaní patříme. Když se nám podařilo přesvědčit dva urostlé hlídače, že tam patříme a probojovali jsme se dovnitř bez větších ztrát, odkudsi se objevila tajemná paní, která nám vysvětlila, že patříme o patro níž mezi ostatní „neherce“. Málem jsme si totiž sedli do řady vedle Livie Klausové. Pokořeni, avšak s hřejivým pocitem, že aspoň Vojta dostal dárek určený pouze pro VIP, jsme došli do dolního sálu a usadili se do třetí řady. Nedlouho po nás přišla i Mahulena Bočanová, které jsem zřejmě padl do oka, a usadila se hned vedle mě.
Před zahájením samotného filmu mě duo fotografů podrobilo očním testům, kdy asi padesáti záblesky oslepili mé oči a přitom si ani nevšimly chudáka Mahuleny vedle mě. Následně vešla na pódium režisérka Jitka Němcová, která představila skladatele s hladovým jménem Nejezchleba, pomocnou režisérku a hlavní hrdiny (k mému zklamání se nedostavila představitelka dospělé Johanky – Natálie Řehořová). Po hudební vsuvce tříčlenného orchestru v čele se skladatelem Nejezchlebou mohl film začít.
Během úvodních titulků, kdy po plátně poletoval diamant, nás nějaké dítě za námi neustále ujišťovalo, že se opravdu jedná o diamant a ne odpadlý střep z objektivu, jak jsme si prve mysleli. Ostatně naše pozornost byla často odkláněna spontánními komentáři dětí sedících všude kolem, nejčastěji se však projevovala šestiletá dcera Mahuleny Bočanové – Marina, která neustále komentovala každý výskyt své maminky na plátně.
Závěrem bych chtěl říci, že ačkoli děj filmu byl poměrně snadno předvídatelný a postsynchrony se někdy tvářily, jako že tam vůbec nepatří, na mě film působil příjemným dojmem a nemálo vtipných situací a replik obrátilo můj dojem ve prospěch filmu. Proto si ho nenechte ujít a určitě se druhý svátek vánoční ve 20:03 dívejte.

PS: Ač jsme pátrali, seč nám síly stačily, nemohli jsme přijít na to, proč se film jmenuje Křišťálek meč a ne Meč křišťálek. Své nápady pište do komentářů a nejlepší z vás možná i odměníme kouskem dobrého slova a sladkou dobrůtkou.

Lukáš