V těchto letech, tj. v roce 1979 a 1980, jsme jako klučičí oddíl Kondorů podnikali řádku aktivit s vedoucími Klárou a Ľubicou (Hricoviniovou). Instruktory se stali tehdejší osmáci Robert Porkert a Petr Batěk. Pravdou je, že jsme našim dívčím vedoucím asi působili četné vrásky. Banda kluků ze Žižkova byla něco jako plný pytel blech. Proto se jednoho roku Klára s Ľubicou rozhodly oddíl rozpustit a založit nový oddíl se zaměřením na biologii. Do oddílu jsme se jako jeden muž opět přihlásili jenom my. Takže si vedoucí nepomohly, i když se aktivity skutečně více zaměřily na biologii, vč. návštěvy Národního muzea a nauky o vývoji života na zemi. Návštěva Národního muzea byla pro mě něco jako taková osobní cesta do pravěku. Tehdejší exponáty ve mě zanechaly trvalý zážitek a zájem o fosílie, druhohorní ještěry a třetihorní plazy. Ale i o motýly a nerosty.
V roce 1980, po příchodu Zdeny z 226 PS. Jana Žižky z Trocnova, z Prahy 8 – Karlína, se řada věcí změnila. Se Zdenou postupně přišli noví vedoucí – i když ne všichni hned. Např. Jarda Baďura – skvělý znalec astronomie a vývoje vesmíru, hubený, klidný a milý člověk, Hanka Zemanová – výtečná na biologii a znalosti rostlin, štíhlá, obrýlená a ne vždy příjemná vedoucí, Zbyněk Voráček – skvělý vysoký chlapík. Později se přidal Zdenda Nushart se Štěpánem Maňákem (později se změněným příjmením Salačem), Honzou Poláčkem a Karlem Šípem i dalšími. Zdendovou doménou byl sport a olympijská myšlenka. Zdeninou hlavní specializací byla historie. Tak nějak vznikl základ budoucích zájmů 147. PS Galaxie. V té době ještě bez názvu.
Řada původních vedoucích naopak postupně odešla. Ne všichni byli ochotni se s novým stylem Zdeny ztotožnit. Tempo a množství aktivit se znásobily. Nadšení a entusiasmus lidí se staly základem pro hnací motor skupiny. 147ička se postupem času z posledních příček na obvodu Prahy 3 dostala mezi nejlepší pionýrské skupiny s těžko přehlédnutelnými výsledky. Přesto se právě nově nastoleným vývojem skupina potýkala s krizí s nedostatkem dospělých vedoucích. Řešením byl vznik velkých a silných oddílů rozdělených do družinek, které řídili náctiletí instruktoři. V počátku to dokonce byli pouze deváťáci, tj. nejstarší děti za základky.
Jedním z prvních vznikl, pod vedením Zdeny Schwarzerové, 9. oddíl Atlantis. Věkově prostupný oddíl, který se postupně stal významným pojmem. Řada dětí z jiných oddílů přešla právě do něj. Dnes už se mi slévá časová posloupnost vzniku Atlantisu a zániku Kondorů, ale jisté je, že jsem se stal jedním z prvních členů „devítky“. Devítka dala základ vzniku celoročních oddílových her a později i té první skupinové (v r. 1983). Poprvé jsem tak slyšel o pradávných lidských civilizacích, jakými jsou Sumerové, Inkové, Mayové, Olmékové, Kréťané, a další. Poprvé jsem se dozvěděl o potopené Atlantidě. Bájném kontinentu s vybájeným spravedlivým uspořádáním, který skončil po katastrofě kdesi na dně oceánu. Také o Platónově dialogu Timaos a Kritias (Timaeus, Critias), kde je o tom první rozsáhlejší zmínka. Jak je vidět, dodnes si to vybavuji celkem přesně…
Pár teorií o tajemném kontinentu Atlantis (PDF)
Pokračování někdy příště, Cheman
Ahoj Leeco, píšu na sebe můj mail Krellerova@seznam.cz, budu ráda, když mě napíšete. Už jednou jsem sem psala, ale neuložilo se to. Měj te se ahoj Eva Pokorná
Hanko a Evo, napište nám spojení na sebe. Oddíl Olympia byl vždycky šestka, neb devítka byla Atlantis. Ze Zdeňkem Nushartem jsme stále ve spojení a letos oslaví kulatiny. Karel Hnízdil – kde je mu konec? Štěpán Maňák alias Salač nám přispěl svým Modrým přízrakem a vídáme se, stejně tak s pár milými lidmi z Galaxie. S Evou Pokornou párkrát také. Pod Hankou si mohu představit více osob, ale nevím… Lee
Dnes jsem si přečetla, že Zdena už není mezi námi, je mi to líto a jsem skutečně dojatá. Čtu historii skupiny a vzpomínám zejména na r.1983 na nezapomenutelný tábor na Kocábě (pravěk – tanec u ohně, Řecko – kdo zažil, ví o čem mluvím), hlavou mi letí jména Nushart, Maňák, Hnízdil, Pokorná…….Bylo to super, nedá se zapomenout!
Ahoj, to se to krásně vzpomíná. Akorát mě zarazila smrt Zdeny, nevěděla jsem to. Ať byla jakákoliv, táhli jsme to s ní a bylo fajn.
A co takhle tušímže 9. oddíl Olympia Zdendy Nusharta, vzpománíte si někdo na něj??? Já jsem pak vedla oddíl Cassiopea.
Ahoj Eva Krellerová Pokorná
Tak a je to tu. Konečně se rozhoupal někdo další než Cheman a poodkrývá nám taje vzniku Galaxie, neb ta bezprostředně souvisí s předchozí činností oddílů na Lyčkárně v Karlíně (226.PS) – jak právě odhaluje Štěpán, který navíc přislíbil pokračování historek z „historického podsvětí“ žižkovských oddílů Pionýra na 147.PS – a to zejména v osmdesátých let.
Modrý přízrak a konec EX13
Hned v úvodu si sypu popel na hlavu a všem zarputilým „foglarovcům“ posílám velikou omluvu. Samozřejmě kniha podle, které vznikl náš poupravený námět se v originále jmenuje „Tábor zelené příšery“, takže naše verze byla opravdu Modrý přízrak. Sami vidíte, že zákoutí paměti jsou někdy složitá opravdu se jimi probrat není nic tak jednoduchého. Doufám, že ctění čtenář těchto řádků promine a občas shovívavě přejde drobnosti a nepřesnosti, které se s nánosem času zákonitě objeví.
Protože jsem to vzal opravdu z gruntu a abych se nedopustil zbytečných chyb, tak zatím moje vzpomínky plynou jen do mého notebooku, ale postupně je pošlu Leecovi email. A jak s nimi naloží bude jen na něm.
Dal jsem si trochu na čas, ale léto bylo příjemné, tak jsem se věnoval naplno životu současnému a čas vzpomínek přichází teď s pochmourným podzimem.
Expedice 13
Většina informací o tomhle trochu zvláštním chlapeckém oddíle už byla napsána, takže snad jen doplním, že zakládací listina, která byla podepsána všemi tehdejšími členy je uložena na Koukalově hoře nedeleko Zdic u Berouna. Pokud si ji nevzal zub času, nebo nějaký sběratel historických artefaktů, tak tam leží dodnes. Přiznám se, že jsem si tam cestu našel, ale ty mozkové buňky, které by si měly pamatovat, kde je listina uložena, už se se mnou rozloučily, a tak jsem jen tiše postál a věnoval tichou vzpomínku na klukovské řádění let minulých.
Ještě bych se mohl krátce zmínit, o tom jak to celé vzniklo. Jak už to bývá tak trochu z trucu. Prostě Honza a já jsme byli v pubertě, a jak to bývá všechno co nám bylo servírováno, tak nám nepřišlo nejlepší. Trochu nebo spíš hodně jsme chtěli jít proti proudu. Čerstvě jsme vyšli ze základky a složili instruktorské zkoušky. Při návštěvě tábora v Kutné Hoře (byli jsme tam asi týden) jsme cestou domů začali uvažovat, že „devítka“ není zrovna to co bysme chtěli dělat. Maličko nám zahrálo do noty, že Karel Šíp byl čerstvě plnoletý (nebo se alespoň plnoletosti hodně blížil), tak jsme ho začali „masírovat“ a snažili se vymluvit mu jeho rozhodnutí stát se zástupcem Zdeny u „devítky“. Povedlo se.
Snad bych měl připomenout, kdy se naše kamarádství s Karlem upevnilo. Bylo to ještě na Lyčkárně, kde jsme si tehdy s Honzou vymysleli oživení závěrečného oddílového výletu tamní „devítky“. Ovlivněni foglarovkami jsme probudili „Zelenou příšeru“ (nenechte se zmást – znalci foglarovek vědí, že v originále to byl Modrý přízrak)…ale o tom až někdy příště…
Pro (nejen) Štěpána: samozřejmě, že nás to všechno zajímá. Se Štěpánem se známe a tehdy jsme byli velmi blízcí kamarádi – koneckonců později i s Jáchymem Dvořákem a o ještě trochu později Radkem Vránou, kterého na skupinu ze Slaďárny přivedl právě Štěpán. Třináctku si pamatuji, byla skutečně opředená určitou zvláštností čistě klukovského oddílu a stala se kultovní záležitostí už za dob svého fungování. Karel Šíp ostatně také. A my z elitní devítky jsme tak trochu něco tajemného těm klukům ze třináctky záviděli. Pár kluků ale chodilo do oddílů obou. To byla doba, kdy jsme ve svých 17 letech dostali či založili svůj oddíl a k němu jednoho, dva instruktory 14-15 let staré. A fungovalo to! Štěpáne napiš nám další vzpomínky… díky Lee
Když jsem si tak pročítal Chemanovi vzpomínky a objevil tam svoje jméno, tak mě napadlo přidat pár vzpomínek, na to kde pověstná „devítka“ vznikla. Její historie pochází ještě z Lyčkárny (ZDŠ Lyčkovo nám. v Karlíně) Kde působila 226. PS Jana Žižky. Už tehdy tam byl věkově smíšený oddíl a vždy patřil k elitě skupiny. Vždyť jsme dokázali bodovat v nejrůznějších soutěžích nejen na úrovni obvodu, města Prahy, ale dokonce i v celé republice. Možná mám ještě někde schované diplomy z celorepublikových kol – Partyzánského samopalu nebo Pionýrské stezky odvahy. To byly soutěže družstev – něco na způsob přespolního běhu, kde se na mnoha stanovištích plnily různé úkoly. Mimochodem v těchto soutěžích jsem společně s Honzou Poláčkem reprezentoval tehdejší 147.PS, kdy jsme jako „osmáci“, trochu nezvykle přestoupili z karlínské základny do pionýrského oddílu na Žižkov. Bylo to právě kvůli Zdence a Zdeňkovi, kteří nás v Karlíně vedli a pak odešli na Žižkov, a tak celkem logicky jsme se vydali za nima.
Vzhledem k tomu, že mi je dneska přes čtyřicet, troufnu si napsat, že historie „devítky“ je dlouhá přes třicet let. A kdyby někdo pátral po tom proč zrovna devítka? Odpověď by měl hledat asi u Zdeny, která si tohle číslo oblíbila a používala u svých oddílů. Možná to má taky něco společného s její zálibou v numerologii, kde má devítka velmi významné místo.
Každopádně rád na tu dobu vzpomínám, i když jako začínající instruktor jsem trošku rebeloval, a tak jsme tehdy s Honzou Poláčkem přemluvili čerstvě dospělého Karla Šípa, abychom si společně založili oddíl, který by se kromě těch historických a vesmírných pohledů věnoval praktickým činnostem. Jako sympoliku jsme si vzali nešťastnou „třináctku“ a protože ten oddíl existoval necelé dva roky, tak nevím jestli si ještě někdo vzpomene na partu třinácti kluků, kteří dost pravidelně vyráželi na výlety. Kromě pravidelných oddílových schůzek jsme se potkávali i o víkendech na nejrůznějších výletech. Každopádně i krátká historie oddílu Expedice 13, si možná alespoň těchto pár řádek zaslouží.
Nevím jak tyhle vzpomínkové stránky fungují, ale pokud byste měli zájem určitě rád zapátrám v šedé kůře mozkové a mohu přidat pár osobních vzpomínek, třeba na to jak zajímavé bylo když skupina dostala jméno Galaxie, nebo na tábory na Kocábě či v Motěšicích…takže pokud bude zájem ozvěte se
to Leeco: Já vím kde jsou ty kroniky 🙂 … při úklidu klubovny jsme je pěkně ukryli… vzpomínám si že jsme se tam smáli básničkám které psala malinká Macina a v té době asi 18 letému (jen hrubé odhady – co jsme počítali s Macinou, a taky je možné že se mi jen pletou čísla :-P) Leecovi jak tančí na parketu 😉
Já byl 12.Androméda ale to až o něco později :o)
to Ivan: Tak zrovna tohle bych moc rád někdy slyšel!
Leeco : já hraju a zpívám, ale moji „bajlu“ nikdo poslouchat nechce 🙁
No jo no, a pak ho mám znát když jsem se narodil až osm let po tom co odešel ze skupiny…. 🙂
Ještě jednu poznámku k identitě Chemana. Nehledejte pod touto přezdívkou jejího tehdejšího skutečného nositele. Tím byl oddílový vedoucí Pavel Jurčak. Přezdívku Cheman si ale vypůjčil někdo jiný, aby svou totožnost trochu ukryl.
Vzpomínky Chemana budou bohužel zanedlouho u konce s dechem, protože jeho epocha se završila někde před prvním (Zdeniným) letním táborem Galaxie v Kutné Hoře (1980). Hledají se proto pamětníci pro další část příběhů z historie naší pionýrské skupiny.
Věříme, že vás Chemanovy příběhy zaujaly a že budou mít i další lidé chuť popsat „svůj“ kousek historie.
Škoda, že všechny skupinové kroniky někam zmizely…, asi bychom jinak byli schopni dát více historických údajů dohromady i my.
Nojo, Mirka (Pražáková), ta byla fakt krásná, škoda že po studiích odjela „nadobro“ z Prahy. Navíc pěkně zpívala a hrála na kytaru… Jak to že u nás nikdo nehraje na kytaru a nezpívá…?
Jak se jmenoval můj první oddíl to už nevim, ale vim že ho vedla hezká tmavovláska Mirka,
ta mě měla potom i na táboře.
to emjey: Cheman je člověk tajemný jako hrad v Karpatech. Kdyby ses dozvěděl pravdu, museli bychom tě odstranit 😉
to Irena: Hádám, že není, ale jsou na netu lidi, kteří devítkou taky prošli a právě ti odpovídají na tvou otázku 🙂
Jo, jo taky jsem z „devítky“ a nevzpomínám na ni vůbec ve špatném. Jak bylo řečeno, dala
nám spoustu znalostí, ze kterých můžem čerpat dodnes a nejen to. Byly to dobrý roky.
Vůbec si neuvědomuju,
jestli je na skupině teď ještě někdo jiný, kdo pochází z „devítky“?
Musím říct, že tyhle články z historie skupiny jsou hodně zajímavé. Moc hezky se to čte. Vždycky se už nemůžu dočkat na pokračování… akorát nevím kdo je to Cheman? Poradí mi někdo?