Ve znamení Chanků

Po velmi náročné, ale zároveň zajímavé etapě se po nějakém čase opět ozýváme. Inkové nám první den přichystali netradiční rozcvičku, při které jsme se honili po louce a každý byl zároveň chytaný i chytač. Následně nám dvě incké ženy namalovaly na paži tajné znamení a to jsme pak museli jako špióni zjistit u všech lidech z druhé půlky tábora. Obě poloviny si pro zjednodušení identifikace pomalovaly tváře červenou a modrou barvou.

Vyzkoušeli jsme si, jak si Inkové předávali zprávy na dlouhou vzdálenost (byli schopní si lidskou štafetou předat za jediný den zprávu i na vzdálenost 250 km), my jsme samozřejmě absolvovali kratší trať, ale i tak to bylo náročné. Odpoledne jsme poznali pro nás velmi netradiční hry, např.: vykopávání dřevěných hůlek, které jsme si vyrobili.

První den ve městě Pisac pokračoval obřadním večerem s tanci a soutěžemi mezi modrými a červenými. Bohužel nás ještě potkala nepříjemná událost. Při terénní hře jsme objevili Chanky (čti Čanky) a při následném průzkumu jimi byli zajatí někteří starší. Ani další noční tajná pátrací akce k jejich nalezení nevedla a tak jsme šli spát s doufáním, že jsou v pořádku a že se nám je brzy podaří objevit a zachránit.

Druhý den už od rána bylo ve vzduchu cítit napětí. My jsme se snažili vymyslet, jak zachráníme unesené a přitom jsme se, abychom nevzbudili podezření a nevoli Inků, zúčastňovali programu,který nám určil Sapainka. To že se není všechno v pořádku jsme poznali i podle toho, že dopolední činnosti byly většinou zaměřeny na bojový výcvik. Po obědě nám vládce Inků oznámil, že odchází na velkou válečnou poradu a předává vládu svému synovi Urconovi. Jako jedinou možnost zjistit kde se nachází ležení Chanků a naši členové jsme vyhodnotili hlídat a pozorovat, kde se objeví Chanští zvědové a potom je sledovat. Ve chvíli, kdy už jsme začínali být netrpěliví, jsme nedaleko města zahlédli podezřelé postavy. Předem dohodnutá průzkumná jednotka je sledovala a nalezla ležení, kde byli naši zajatci, okamžitě o tom informovala ostatní a polovina z nás vyrazila na osvobozující akci.

Došli jsme na místo a zahájili útok, ovšem síla Chanků byla větší – proto se nám hodilo, že za námi šla druhá polovina s Inky na hru. Ti totiž vytvořili potřebnou sílu právě včas. Takže jsme Chanky zahnali, jenže osvobodit se nám povedlo pouze 7 z 10ti rukojmí, ostatní tři byli odvlečení někam jinam i s mumií (o ní nám řekli osvobození zajatci). Udělali jsme sice průzkum, ale nakonec nám nezbylo než zahájit hru Inků – Dobývání pevnosti Saksajwaman. Cca po 40 minutách přiběhl potem splavený Honza Pavlíček, kterému se podařilo vysvobodit se ze spárů Chanků. Ovšem jeho zpráva byla alarmující – dalším rukojmím hrozila brzká oběť při západu slunce. Proto jsme neváhali a na místo označené Honzou ihned vyrazili. Bylo to na hoře zvané Olaytamtambo.Tu jsme ze dvou stran obklíčili a postupně se vydrápali nahoru. Tam už se schylovalo k obřadu. Zahnali jsem Chanky na útěk. Na Pokyn Cusiho jsme sebrali mumii a osvobodili naše dva starší. Již veseleji jsme se vydali k táboru. Mezitím, při hře Inků nás opustil Urcon, který se vydal za otcem – abychom na něj nezapomněli.

V táboře se s námi rozloučil Cusi, který odešel do Cuzca nechat se korunovat za devátého Sapainku Pachacutiho Yupanki. Využili jsme situaci k rychlému přesunu – před tím jsme z mumie vyjmuli horninu (krystal) a splnili tak úkol.

vCG MIM