Po úmorné cestě autobusy jsme všichni v pořádku dorazili na naši milovanou základnu v Bojanovicích. Potom jsme se ubytovali, rozdělili děti do družinek a zahájili odpolední program, díky kterému by se měly sekce (družinky) naučit spolupracovat. A vzhledem k tomu, jaké je venku na sluníčku vedro, jsem zvládli i první stříkačku z hadice.
5 thoughts on “Tak jsme konečně tady…”
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Ahojky všem též se přidávám ke gratulaci zvládnutí dalšího dne .Doufám ,že nervy fungují zatím dobře hihihi pááááááááá Tulacháčci a děkujeme za informace vždy potěší.
Ahoj všici, gratuluju k přežitému prvnímu dni. Tuším jaké tam asi máte vedro. Včera jsme si v té výhni dali s Erikem a Janou 50 kiláků na kole a měli jsme toho opravdu dost. No a teď se vařím v práci (asi nás chtějí uvařit protože nejede klima), takže vzpomínám na vychlazenou kamennou jídelnu a její studenou podlahu.
Ahojky všem,
celkem Vám to závidím, taky bych hned jela zvlášť když má být dneska takové vedro a já musím do práce. Tak si užívejte volna:)!!!
A moc se nespalte!!!!
Pozdravuji malého Ríšu, zapoměli jsme kostým na maškarní, pošlu ho poštou, nebo si je děti budou šít_
šít samy?
děkuji Zelinková
Zdravím všechny a díky za info.Mějte se fajn.Monika Č.