Jak si již vedoucí, instruktoři a nepochybně i děti všimli, došlo v naší klubovně v průběhu vánočních prázdnin k několika změnám. Zhruba v listopadu loňského roku jsme se na jednom kolektivu rozhodli, že opravíme to, co si o opravu říkalo už několik let. A protože jediný volný termín hlavní vůdci oprav (Erik a já) našli pouze mezi Vánocemi, první pracovní den po svátcích jsme se sešli v klubovně a vrhli se do práce.
První věc, která nás hned po vstupu do klubovny praštila přes nos, byla vůně čerstvého dřeva. To totiž Ivánek sám složil nakoupený materiál. V chodbičce leželo půl kubíku prken a asi 10 balíků palubek. Vonělo to tam fakt jako někde v truhlárně. Takže první práce která nás čekala bylo udělat si prostor a přestěhovat všechen materiál do zadní – pirátské – místnosti.
Vzhledem k tomu, že jsme byli v plném počtu (Erik, Martin, Lukáš a já), začali jsme stěhovat skříňky od zdí a objevovat tak různé vlhké fleky, které jsme nechali schnout, a tak jsme se postupně přesunuli do chodby. S kladivem a později se sekyrkou v ruce jsme se pustili do zdí, které opadávaly už několik let samy a pomohli jsme jim opadat ještě víc. A pak začala ta pravá práce pro Erika. Tu si totiž natrénoval na několika bytech kamarádů – pionýrských vedoucích. Začal nahazovat zdi speciální sanační omítkou. Aby nám do budoucna stěny zůstaly jako nové.
Pak se taky dostalo na nová futra. Dveře od skladu už nějakou dobu stávkovaly a nedaly se zavřít, tak jsme poškozená futra vyměnili za nová a v rámci zlepšení přístupu do klubovny jsme je posunuli směrem do skladu, a tím v chodbě vzniklo víc místa. A vzhledem k tomu, že nám omítka schla až do druhého dne, pustili jsme se do obkládání hlavní místnosti palubkama. Práce nám šla pěkně od ruky a sem tam nás i Erik pochválil. A kolem páté večer jsme se znaveni rozhodli, že práce už bylo dost a šli jsme domů nabrat síly a usnout spánkem spravedlivých.
Ve čtvrtek se to vše odehrávalo v režii Erika, Lukáše (který skoro každý den zaspával) a Martina, neboť já, starý pracant, jsem musel jít místo kolegy do práce. Ale podle práce, kterou odvedli, se rozhodně neflákali. Palubkama za ten ten obložili zbytek místnosti. Skříně a knihovny, jak jsme si je pamatovali dlouhá léta, odstěhovali do kuchyňky. Doopravili štuky v chodbičce a opět se čekalo až všechno zaschne.
V pátek jsem již opět byl přítomen, takže jsme se vrhli do malování hlavní místnosti. Člověk by ani neřekl, jak je ta místnost velká, ale když jí obkroužíte na štaflích, připadá vám megaobrovská. Měli jsme vymalováno a čekali jsme, jestli se na zdech objeví „kocouři“ nebo ne. Ale byli jsme šikovní a nic takového jako fleky na zdech se neobjevilo. Zatímco jsme malovali, Erik vzal lazurovací lak a všechny nové palubky jím napustil, aby vydržely drsné zacházení dětí co možná nejdéle.
V sobotu nastala ta nejhorší práce – úklid. Po malování se muselo dvakrát vytřít, pak se nanosily židle, smontovaly se stoly, všechno se porovnalo, aby to bylo na správných místech a podobně. Ještě sice nebyla úplně hotová chodbička, ta se musela ještě vymalovat, ale to už jsme nestihli a rozhodli jsme se že si silvestrovskou neděli, už nebudeme zkracovat prací a budeme pilně odpočívat na vítání nového roku 2007.
Zatím tu ovšem padala jen čtyři jména. Pravda je taková, že se na nás občas někdo přišel podívat a tu větší, tu menší měrou nám pomohl. Někdo jen tím, že si s námi chvíli popovídal a někdo tím, že nám v sobotu pomohl vytřít a uklidit. Takže bez nějakých větších popisů zásluh vypíši lidi, co se stavili a pomohli… Bára, Linda, Jana, Káča… a protože tento článek vzniká s téměř měsíčním zpožděním, omlouvám se všem, na koho jsem zapomněl.
Tím skončila fáze oprav číslo jedna. Ale hned první víkend v novém školním roce, se tři odvážní instruktoři pustili do vymalování chodby (Matěj, Honza a Pepa). Práce to pro ně byla nezvyklá, ale na to, že to byl zřejmě jejich první pokus, to dopadlo dobře. Nejenže vymalovali chodbu krásně na bílo, ale zvládli částečně vymalovat i kuchyňku a to do té doby, než jim došla barva. Díky jim. Nicméně úklid evidentně nebyl jejich silnou stránkou, a tak po jejich vytření podlahy ještě nastoupila Irča a douklidila to tak, aby se hned od pondělí dalo v klubovně fungovat. I jí patří velké díky.
A jestli si myslíte že to je vše, tak se pletete. Je totiž jisté, že po jednom z volných víkendů, kdy se sejde hrstka nadaných dekoratérů a malířů, se změní i výzdoba chodbičky. Jak? To se nechte překvapit a kdy? To je také jedno z velkých tajemství vedoucích (a instruktorů). Takže se můžete těšit.
Máťa