Vzhledem k tomu, že poslední schůzka v roce byla opravdu těsně před Vánocemi, nemohli jsme připravit nic jiného, než vánoční besídku. A protože jsme se chtěli i my vedoucí seznámit s rodiči, rozhodli jsme se je pozvat taky. Připravili jsme proto různé soutěže a vánoční zvyky. Rodiče soutěžili sami za sebe, ale i s dětmi. Odměnou pro nejnadanějšího a nejšikovnějšího rodiče byl krásný hrníček. Pro děti jsme zase nachystali nějaké sladkosti.
Sešli jsme se v docela hojném počtu, až jsme, po posledních dvou schůzkách, byli trošičku překvapený :-). Dorazili i malí sourozenci a dokonce jsme tam měli i pejska (který poutal pozornost všech a nejen dětí). Když se všichni usadili, dostaly rodinné týmy první společný úkol. Spojenými silami namalovat vánoční ozdobičku. Podmínkou bylo, aby se na malování podílela celá přítomná rodina. Když měli všichni hotovo, hned jsme naším obvyklým hlasováním (děti sami vybraly jaký obrázek se jim nejvíc líbil) zvolili nejhezčí ozdobu. Nakonec to nejlíp zvládli Míša s rodinou.
Druhý úkol byl sice taky společný, ale spíše se ho zúčastnili rodiče a dětičky jim byly k ruce, aby pomohly. Každý z rodičů dostal jablko a škrabku a na povel začali všichni loupat slupku, tak aby jim vznikl jeden, co nejdelší kus. V této disciplíně zvítězila Hanka, která soutěžila za děti. Po sečtení bodů nám ale vyšel jasný vítěz. Hrneček si domů odnesla maminka Míši.
Ale to už byl ten správný čas na staré Vánoční zvyky. Takže jsme všichni společně pouštěli ořechové skořápky se svíčkami, házeli pantoflem jestli budeme i příští rok spolu, rozkrajovali jablíčko a místo olova jsme odlévali vosk.
No, a aby si děti odpočinuly od rodičů a rodiče naopak od dětí, vzal si Matěj a ostatní kluci na starost zábavu pro rodiče a ti se tak s velkou chutí pustili do hraní „Macháčka“ a pak abychom zvládli i jejich jména, zahráli si seznamovací hru „Parlament“.
A myslím, že ani děti se nenudily. Zatímco rodiče hráli (a některé to opravdu bavilo), dětičky plnily další úkoly na body. Házely šipkama, namotávaly na jazyk bonbón na niti, hrály plácanou atp. A jako vždy – vítěz získal právo si ze spousty sladkostí vybrat tu největší dobrotu.
Mezitím, co rodiče pořád ještě hráli, jsme dětem začali rozdávat dárečky. Všichni jsme se tak bavili, že jsme si ani nevšimli jak ten čas letí. Aniž jsme se kdo nadál, dvě hodiny schůzky byly skoro pryč, a tak ještě při odchodu každý dostal perníkovou rybu nebo zvoneček. A nebyly to žádné kupované, ale vlastnoručně vedoucími upečené a nazdobené.
A my jen doufáme, že tak jak se líbila schůzka nám, tak se líbila i dětem a rodičům.
Denda