V pátek ráno jsme se přesunuli do Mongolska roku 1192. Hned poté jsme byli svědky přepadení a zabití Temüdžinova otce a spolu s ním jsme se dostali do zajetí k Merkitům.
Zde jsme celý den tvrdě pracovali a také prošli náročným výběrem do řad vojáků. Celé odpoledne jsme ale spolu s Temüdžinem plánovali útěk, který se nám těsně před večeří zdařil. Sjednotili jsme první mongolské kmeny a vydali se za dalšími. Cestou jsme potkali císařské poselstvo a vydali se za ním do Tatu, což je název pro současný Peking. Zde nás velmi uctivě přijal a pohostil císař se svým rádcem Kamlingem a celou svojí družinou. Připravili pro nás hostinu, kterou jsme po náročném dni v lese uvítali, přestože jsme museli zvládnout jíst pomocí hůlek. Po malém odpočinku jsme si postavili vojenské stany minghany a začalo dělení vojáků podle zbraní – luk, kopí a meč.
Druhý den jsme pokračovali ve výcviku v lukostřelbě, mongolském zápasu a dalších fyzicky náročných disciplínách. Odpoledne nás císař pozval na večerní slavnosti a nabídl nám představení jejich čínské kultury. Mohli jsme si vyrobit lampiony, zažít výcvik pravého kung fu a naučit se tak tomuto čínskému bojovému umění pod vedení samotného císařského rádce.
Večer jsme spolu s Temüdžinem usedli k tajné válečné poradě a nad mapou světa plánovali další tažení k rozšíření mongolského impéria.
Poté následovaly slavnosti Draka, které zahájil císař. Během slavností jsme říkali oslavné básně na císaře a chlapci se utkali v zápase. Byli jsme také pohoštěni suši a jinými pochutinami. Na konec slavností se mezi sebou utkali nejlepší bojovníci samotného císaře a Temüdžina. Nejprve proběhl velmi napínavý ale přátelský boj mezi Kamlingem a Džagadajem, ale Temüdžinovi se zdál tento boj nespravedlivý, a tak vyzval svého nejlepšího bojovníka Šatala, aby bojoval s Jen-čengem. Bohužel tento zápas se stal smrtelným pro Jen-čenga a císař slavnosti předčasně ukončil a vrátil se do svého paláce.
Po setmění proběhl tajný zasvěcovací obřad kultu Červeného draka, kam jsme my vyslali pět zástupců. Na tomto setkání byli zasvěceni do tajného plánu jak zabít příštího dne Temüdžina.
Dalšího dne ráno při snídani pořádané císařem se tento kult pokusil otrávit Temüdžina a chtěl k tomu využít i našich členů ve svých řadách. Naštěstí včas zasáhl Strážce času a vše dopadlo tak, jak to mělo v dějinách být.
Poté, co jsme si zahráli v lese terénní hru, přiběhl do Tatu posel, který přinesl zprávu o tom, kde se utábořili Merkiti. Poněvadž nás císař však nechtěl dobrovolně pustit z města, museli jsme si cestu probojovat a pak už jsme mohli vyrazit na Merkity. Celý boj byl úspěšný, až na nešťastnou smrt Kamlinga, který se k nám přidal a bohužel byl zabit, když vyjednával s Merkity.
Na výzvu šamana jsme se pak sešli u velkého kurultaje, abychom zvolili Temüdžina chánem a dali mu nové jméno, pod kterým se proslavil na celém světě – Čingischán.
Po jeho odchodu do Mongolska, za sjednocením zbylých kmenů Velké stepi, jsme se přesunuli zpět do Centra Galaxie.