Dobytí „zeleného“ severního pólu

V neděli jsme se vrátili z polární výpravy za husky. Byl to již 3. ročník a ve všech ohledech zcela jiný než roky předešlé.

Odjezd byl naplánován na pátek v 16 hodin. Tentokrát jelo 12 dětí z 1. Ještěrek a 16. Antares a jen 3 vedoucí. Takže od začátku bylo jasné, kdo má „navrch“ 🙂 a to dokonce jedno z dětí byl předškolák.

Letos se nám podařilo sehnat dopravu auty – Erikovým, Láďovým a 9-ti místným autem s řidičem Vladanem, který je současně kapitán paintball clubu Troja a tuto službu pro nás pojal jako pomoc spřízněné neziskové organizaci.Tímto děkujeme za pomoc www.paintball-troja.cz a myslím, že někdy v budoucnu navážeme další spolupráci třeba právě na paintballovém hřišti.

Cestu tam jsme zvládli v pohodě, někteří dokonce i usnuli, naštěstí to byly jen děti a ne řidiči 🙂

Po ubytování jsme se sešli v jídelně a hráli hry jako fazolky, Karibic, ovečky a mnoho dalších. Láďa úspěšně zabavoval všech 12 dětí a Irena s Erikem smažili řízečky na zítřejší výlet.

Někdy po 22 hodině se nám podařilo děti umýt a dostat do postýlek, aby byly odpočaté na sobotní výpravu.

Ani ráno při pohledu z okna se na sněhové nadílce nic nezměnilo – prostě žádná nebyla, všude samá tráva. To nám ale nemohlo zkazit náladu. Nasnídali jsme se, zabalili batůžky a vyrazili z chalupy. Letos jsme díky počasí dostali 3 husky s sebou na celý den a děti se o ně měly postarat. Takže nás doprovázela černá Nemi, pes Agir a fenka Hanny.

Na začátku jsme měli co dělat, abychom natěšené a nevybité psy udrželi, poněvadž vyrazili tempem, jakoby táhli saně a měli před sebou 40 km.

Cestou jsme také sbírali kešky, které jsme si předem naplánovali. Podařilo se nám ulovit 2 a jednu pěkně dlouho „multinu“. Tentokrát cesta ubíhala výrazně rychleji, poněvadž se děti „nezdržovaly“ zimními hrátkami a na Rovinky jsme dorazili poměrně brzy. Dali jsme si tatranku a pití a poprvé za 3 roky pokračovali ještě dále až k farmě huculských koní. Tady jsme si pohladili koníky, vyzvedli kešku a odpočinuli si u čaje a řízku s chlebem a pak nás čekala už cesta zpět a dohledání multicache.

V tuto chvíli již někteří ocenili tažnou sílu a vytrvalost sněžných psů. Hlavně malý Péťa, kterého jsme zapřáhli za Nemi a pološel a polovláčen se ploužil k domovu. Nakonec jsme zvládli něco kolem 15km !!

Po návratu děti během 10 minut zregenerovaly síly a vedoucí na pokraji zhroucení, poněvadž leckdy ke konci sami zaskakovali za psy, šli dělat večeři. Dali jsme si gulášovou polívku a čínu s rýží a pak si zahráli městečko Palermo a další hry. Poté jsme se odebrali na pokoj pustit si Pana Včelku. Ještě než se tak stalo, děti našly za okny Mikulášskou nadílku.

Poté, co film skončil, děti stále nespaly a vedoucí připomínali spíše postavy ze záhrobí.
Ale stejně jsme je uspali 🙂

V neděli pršelo a pršelo……
Původní program – stavba iglú, sáňkování a koulování – měl být změněn za stavbu bunkru a hraní her v lese, ale ani to nešlo díky počasí, takže jsme hráli a hráli…

Po obědě jsme si zabalili a vyrazili směr Praha, ke klubovně jsme dorazili přesně na minutku v 17 hodin. Letos nám sice počasí moc nepřálo, ale stejně se výlet vydařil a těšíme se na 4. ročník – snad opět na sněhu a na saních. A přestože jsme si letos nezajeli ve spřežení, tak si děti alespoň mohly vyzkoušet, co to znamená postarat se o pejsky této nádherné rasy a celý den se jim věnovat.

Za výpravu Irena

Další fotografie najdete na Picase.