Příměstský tábor už skončil, Kouzelník Odjinud se vrátil… hm Jinam a nám nezbývá než vzpomínat, prohlídnout si fotky a… napsat si něco do kronik a deníčků. Jak to vlastně všechno začalo?
Když jsme se v pondělí sešli v klubovně, tak jsme vůbec netušili, co nás čeká. Začali jsme se seznamovat a hrát hry, když tu se objevila obálka. Když jsme ji otevřeli, našli jsme v ní dva bílé papíry. Díky nápisu na obálce nás napadlo je obarvit a v tu chvíli se vyjevilo psaní jakéhosi kouzelníka, který nás prosil o pomoc při hledání svých magických předmětů, které u nás ztratil během své dovolené. První z nich byl klobouk , který mu spadl, když se zakláněl, aby mohl obdivovat žirafy. Tak jsme vyrazili do zoo.
V zoo to bylo skvělé, prochodili jsme ji křížem krážem a spousta zábavy nás čekala i následující dny. V úterý jsme kouzlili, barvili si trička a v Rajských zahradách jsme chytali kouzelníkova motýlka, který se uvelebil vysoko v rákosí. Po úterku už nepotřebujeme kouzelnickou hůlku, abychom ohromili publikum – stačí nám gumička, 2 mince, kelímky a karty… Ve středu jsme toho sice tolik nevytvořili, zato jsme si dobře zaplavali v aquaparku. Žlutá a červená klouzačka byla fajn, na modrou někteří z nás ale nemohli, a tak jsme si místo ní uspořádali delfíní výcvik nebo se alespoň cachtali v brodítku. A prsten, který tam kouzelníkovi sklouzl z prstu, když si hrál na honěnou s bazénovou vílou? Zlatý prsten s červeným kamenem jsme našli během chvíle hledání u baru. Jen jestli ten kouzelník nedělal u baru i něco jiného, než že hrál na honěnou.
Další den jsme vyrazili do štol u Jílového. Podle dopisu, ve kterém byla mezi receptem na želví ploutvičky a upoutávkou na Červenou knihu C. G. Junga zašifrována zpráva od kouzelníka, jsme se dozvěděli, že se s námi chce kouzelník v jeskyních setkat. Proto jsme podzemí pečlivě prozkoumali, podezíravě si prohlíželi prolétající netopýry, prostě hledali jsme, jak to jen šlo, ale po kouzelníkovi jako by se slehla zem. Když jsme se vraceli, tak jsme byli trochu smutní a naštvaní, že nás nechal tak dlouho hledat a čekat.
Další den se ale všechno vysvětlilo. Kouzelník nám napsal, že ho unesli jeho nepřátelé a vězní ho v Mirákulu. Do Mirákula jsme se hrozně těšili, a tak jsme hned vyrazili, abychom ho osvobodili z rukou černokněžníků z Říše Kvičícího hada. Kouzelník jim ale pláchl, změnil se v králíka a zamířil do Prahy. Aby jsme se s ním nemohli rychle setkat, zničili černokněžníci troleje a tak jsme se museli vrátit a počkat na Gutovce. Tam to ale bylo fajn, pohráli jsme si s vodními atrakcemi, vyzkoušeli si lanové centrum a utratili spooooustu peněz za sladkosti a ledovou tříšť. Když konečně kouzelník přišel, nikdo z nás ho nepoznal. Nebyl starý, neměl šedivé vlasy a vousy, nebyl tlustý, neměl hábit, neměl kouzelnou knihu ani hučku ani bradavici ani havrana ani létající koště, prostě nevypadal jako kouzelník, ačkoliv jeho šarm by mohl kdejakou slečnu očarovat. Moc nám poděkoval za naši pomoc, vykouzlil nám v klubovně odměny, podělil se s námi o svou moudrost a pak se neteleportoval, neodletěl, neproměnil se, ale prostě odešel. Nejspíš jako kouzelník na dovolené nechtěl moc kouzlit.
Schválně, co nebo kdo nás čeká další rok?