Tento víkend proběh první ze čtyř plánovaných srazů, na kterých putujume v čase za kandidáty na novou táborovou osobnost. Poprvé jsme se přesunuli do roku 1429 do Francie za Johankou z Arku.
Po příjezdu jsme se ubytovali, vybalili si a navečeřeli se. Poté jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme si řekli několik základních informací o situaci ve Francii patnáctého století a dozvěděli jsme se spoustu věcí i o samotné Johance. Následoval vlastní přesun v čase do města Orléans.
Když jsme vyšli ven, přivítali nás dva vesničané. Od nich jsme se dozvěděli, že Orléans je momentálně obléhán Angličany. Najednou z křoví přiletěla tajná zpráva od Johanky, ve které nás žádala, abychom zahnali anglickou stráž od brány. Za pomoci vesničanů jsme tak učinili. Angličané se dali rychle na útěk. Ze tmy přišla Johanka s doprovodem a obsadila naši část města. Angličané se sice pokusili město znovu dobýt, ale byli odraženi a raději odešli pro posily.
Johanka nám sdělila, že následující den se musíme připravit na případnou anglickou ofenzívu a poslala nás spát.
Sobotní dopoledne jsme se formou her připravovali na nápor angličanů. Po obědě jsme společně s Johankou a jejími pomocníky probírali nejvýhodnější taktiku obrany města. V tom Angličané uděřili. Všichni tři Francouzi jim vyšli vstříc a utkali se s nimi. Po lítém boji se jim podařilo zahnat je. Johanka rozhodla, že bychom měli zaútočit na jejich tábor, dokud nečekají protiútok. Vydali jsme se tedy mimo Orléans.
Jejich základnu jsme objevili skrytou v houští. Johanka a její rytíři Angličany přepadli a rychle pobili. Následně se Johanka rozhodla pro další útok na pevnost poblíž, která byla v držení Angličanů. Když jsme se k ní připlížili, vyšli nám v ústrety Burgunďané, taktéž Francouzi, kteří pevnost předtím dobyli. Johanka si myslela, že je mezi svými v bezpečí. Bohužel, mýlila se. Jakmile vstoupila do pevnosti, Burgunďané ji zajali, a když ji rytíři chtěli přispěchat na pomoc, pohrozili jejím zabitím.
Zajatou Johanku odvedli do nechráněného Orléansu, kam jsme je nenápadně následovali a posléze se vloudili do města a předstírali místní obyvatele. Burgunďané mezitím vyslali posla, který přivedl anglického rytíře. Ten po menším dohadování Johanku odkoupil za 10 000 liber.
Angličan si nechal poslat pro arcibiskupa, do jehož moci Johanku svěřil. Arcibiskup oznámil, že večeři bude následovat soud a nám přiřkl roli obhájce.
Ani naše obhajoba, ani naše argumenty nedokázaly Johanku zachránit od smutného osudu. My jsme však znali historii, a proto jsme nesměli arcibiskupovo rozhodnutí změnit.
Po soudu Johanku odvedli do žaláře. Upálena měla být ráno. Její dva rytíři si nás zavolali a řekli nám, ať si zabalíme a připravíme se na pochod proti Angličanům a na boj o každý hrad, který měli v držení. Toho jsme se nechtěli zůčastnit a raději jsme se šli přesunout do naší doby. Ještě než jsme odešli do společenské místnosti, všimli jsme si, že jeden z rytířů měl na hlavě černou kuklu – jedno z poznávacích znamení agentů Černé Růže. Sice netušíme, jaký úkol plnil, ale je jisté, že o našich aktivitách věděl.
Nedělní dopoledne jsme strávili herně a po obědě byl čas balit a uklízet. Nakonec jsme naházeli batohy do autobusu a vyrazili na Prahu.
Náš úkol – pozorovat Johanku a poznat jí – jsme splnili bez obtíží. Všechny poznatky si sepíšeme a uložíme. Znovu je vytáhneme až na táboře, kde budeme volit jednoho ze čtyř kandidátů.
Příští sraz proběhne v lednu. Poznávat budeme osobnost George Washingtona.