Dnem 15. Května 1881 je datováno privilegium císaře Františka Josefa I., kterým povyšuje „naši věrnou osadu Žižkov v Našem království Českém“ na město. Tomuto památnému dni však mnohé předcházelo. Nepříliš utěšené končiny za pražskými hradbami získaly novou tvář po rozhodnutí císaře Karla IV. Z 16. února 1358 o osazení strání v okruhu tří mil okolo Prahy vinicemi. Toto jistě moudré rozhodnutí Otce vlasti bylo podpořeno četnými privilegiemi, zejména osvobozením od různých daní a zavedením zvláštního práva „hor viničných“, nad kterým dozíral místní perkmistr (úřad/úředník dohlížející nad vinařstvím). Po staletí se tu pak činili vinaři ke spokojenosti vlastní i obecné, neboť dobré víno nikoho nezarmoutilo.
Nechráněné vinice však často trpěly válečnými událostmi , jež zemi postihovaly víc než bylo zdrávo, a tak už koncem 17. století se ocitly ve zpustošeném stavu. Není divu, že majitelé pozemky raději přeměňovali ve výnosnější pole a zahrady. Někdejší sláva vinic pak definitivně pohasla, když císař Josef II. zrušil perkmistrovský úřad. Zdálo se dokonce, že dosud jednotné Viničné hory budou rozděleny mezi okolní obce.
K tomu však nakonec nedošlo a 13. června 1849 byly usedlosti za Slepou, Žitnou, Horskou, Koňskou a Poříčskou bránou administrativně spojeny do samostatné obce jménem Vinohrady, od r. 1867 (u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa I. v Praze) nazývané polepšeným jménem Královské Vinohrady. V r.1875 rozdělil proti vůli obyvatel – Zemský výbor Královské Vinohrady na dva díly.
Z prvého se konstituoval Žižkov, druhý si ponechal název původní. Nová obec, vzniklá z 1. dílu Královských Vinohrad, se vlastně měl jmenovat podle rakouského korunního prince a následníka trůnu Rudolfov, to se však zdejším obyvatelům nezamlouvalo. A protože staré „prohnilé“ Rakousko nebylo zřejmě tak absolutistické a zkostnatělé, jak se dodnes učíme ve škole, mínění obyvatelstva akceptovalo, přestože k českému válečníkovi Janu Žižkovi určitě mnoho sympatii nepociťovalo. Název Žižkov byl pak úředně potvrzen o dva roky později, 7. srpna 1877.
Všechny vzpomínané události se odehrávaly na v podstatě řídce osídleném území s nepatrnou, vesměs venkovskou zástavbou. K bouřlivému rozvoji Žižkova dochází až koncem 70. let 19. století v důsledku zbourání pražských hradeb. Teprve tehdy, po r.1874 se mohla dosud krunýřem sevřená Praha rozmáchnout a pozemky na jejím okraji začaly získávat na ceně. Otcové žižkovští toho dokázali jaksepatří využít. Dnem 22. března 1878 byl prvním starostou Žižkova zvolen stavitel K.Hartig a nemalou měrou přispěl k budování obce. Jako přesvědčený národovec se zasloužil nejen o hmotný rozmach Žižkova, ale také o pojmenování domů, ulic a veřejných prostranství jmény slavných Čechů z důrazem na husitskou tradici. Během nesmírně krátké doby se Žižkov rozrostl na jedno z největších měst v Čechách. S takřka 20 tisíci obyvateli v 350 domech jej kromě Prahy předstihoval jen Smíchov (!), Plzeň, Liberec a snad i Budějovice. To byl také stěžejní argument pro již zmíněné povýšení na město.
Samostatnosti se však Žižkov nakonec těšil jen poměrně krátkou dobu – pouhých 41 let. V r. 1922 byl podle zákona č. 114/1920 Sb. připojen ku Praze a spolu s Hrdlořezy a Malešicemi se stal Prahou XI. To už byla Praha hlavním městem nového státu Československa a být jeho součástí přinášelo nesporné výhody. Po novém dělení města v r. 1949 se Žižkov změnil v Prahu 11 a od r. 1960 je spolu s částí Královských Vinohrad součástí Prahy 3.
Džáryna