O uplynulém víkendu se v Malé Hraštici sešlo pár pionýrských skupin. Více než stovka lidí vyslyšela naši výzvu a přijeli se seznámit a změřit svoje síly ve sportovních kláních, turnajích, neobvyklých soutěžích i tábornických dovednostech. Počasí nám, až na pár výjimek, přálo a tak se víkend s názvem Časem bez hranic aneb Setkání pražských pionýrských skupin a oddílů opravdu povedl.
I když jsme se báli, že nával lidí zahltí vlakové spoje do Hraštice, nakonec všichni v pohodě dojeli a došli. Někteří to dokonce vzali zkratkou prodlužovačkou. Stany i přístřešky stály ještě za světla, a tak zbyl ještě čas na házení si talířem, ringem, míčem a vším možným. Když pak louku přikryla tma, slavnostní zahájení oficiálně odstartovalo sraz a po něm nám jednotlivé skupiny předvedly svůj připravený kulturní program. Obzvlášť spací představení „Už? Ještě ne!“ všechny překvapilo a nakonec i pobavilo.
Sobotní dopoledne bylo věnováno obnovení Stezky v takové podobě, v jaké ji mnozí z nás běhali ještě jako děti. Už žádné přišívání knoflíků! Prostě stará dobrá stezka včetně hodu na cíl, střelby ze vzduchovky, hledání v jízdních řádech … i když u nich se můžeme zamyslet nad tím, jestli jsou v dnešní době internetu, wapu a informačních SMS vůbec potřeba (co Mílo?). Dopoledne vyběhla první hlídka na trať s menším zpožděním, které se pak přeneslo i do odpoledne, ale nijak to nevadilo. Ti, kteří ještě nevyběhli, se snažili naučit co nestihli, ti kdo už po dvou hodinách na trati doběhli se mohutně vydýchávali. Všem pak každopádně přišel vhod oběd.
Odpoledne přišly na řadu hry z bloku časem bez hranic. Hrálo se lidské člověče, nezlob se, ocásky nebo mřížka. Na tyhle soutěže bylo možné si vsadit a získat tak dvojnásobný počet bodů. Některým se zadařilo, některým naopak vůbec. Sázení je holt hazard a neměl by se podporovat.
Plánovaný večerní táborák nám bohužel překazil déšť a vichřice, která na některých místech ČR lámala stromy a stožáry elektrického vedení. Nás naštěstí zasáhla jen okrajově, takže uletělo jenom pár stanů, u kterých kdosi špatně zatloukl kolíky. Místo u táboráku jsme si zanotovali v malé jídelně.
V neděli ráno už zase svítilo sluníčko, takže naplánované turnaje ve vybíjené a ringu proběhly tak jak měly i když jedno poučení pro příště jsme si odnesli. Ne všichni hrají kolektivní sporty tak často jako my a tak neznají základní pravidla (třeba že s míčem se nesmí chodit, a že když je někdo vybitý, tak musí jít do zámezí pomáhat kapitánovi). Tak nějak jsem myslel, že se tenhle sport děti učí i ve škole. Očividně jsem se spletl…
Po turnajích začalo hektické balení stanů, oběd a slavnostní vyhodnocení, kde ti nejlepší převzali ceny. Naštěstí se stihlo všechno včas, takže ti, kteří chtěli odjet vlakem v 15:09, ho v pohodě stihli.
Na závěr bych ještě jednou chtěl poděkovat všem zúčastněným za předvedené výkony a za pohodovou atmosféru, kterou jsme si v Hraštici vytvořili. Velký dík také patří Bohoušovi a jeho rodině a skupině, kteří se o nám poskytli útočiště a celý víkend se starali o to, aby nám bylo co nejlépe.
Příští rok vynecháme, protože by se mělo konat republikové setkání, ale za dva roky se snad zase všichni sejdeme a zkusíme se utkat v nějakých nových hrách a soutěžích.
Výsledky ve formátu PDF si můžete stáhnout zde. Bohužel jsme nestihli převést celé výsledky stezky do elektronické podoby a výsledky ringa mladších se někde záhadně ztratily. Za to se omlouváme.