Filipojakubská noc na Mořině

Poslední dubnová noc je tradičně plná kouzel a magie. Je to velmi starý a dodnes živý lidový svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Kdo by ostatně neznal a nepraktikoval „pálení čarodějnic“.

I my jsme se rozhodli přivítat jarní počasí, a tak jsme ve středu pod vedením Ládi vyrazili do kraje okolo Karlštejna na přátelskou junácko-pionýrskou družbu. V Mořině na místním fotbalovém hřišti jsme měli možnost vidět klasické upálení čarodějnice na neuvěřitelně velké hranici. Aby to chlapcům pořádně chytlo, bylo potřeba trocha klasické nafty – to ale doma nezkoušejte. Ostatně za chvíli nehořela jen „nadopovaná“ hranice, ale i blízký strom.

Po nabažení se této fire show už následovalo posezení s ohníčkem, kytarami a grilovaným masem na nedalekém kopci.
Nejdříve jsme se však šli ubytovat do junácké klubovny. Od poslední návštěvy jí hezky upravili a vybavili. Po vybalení batohů a lehkého zkulturnění do přírody, jsme se přesunuli na nedaleký kopec, abychom co nejlépe viděli na létající čarodějnice. Nahoru vedla krásná a velmi dloooouhá cesta. Přestože jsme batohy nechali v základním táboře, výstup byl krušný díky potřebám na grilování, takže se většina z nás cítila jako horský šerpa. To víte grilovat maso na kopci mohou jen Pionýři, Junáci byli vyzbrojeni jen buřty.

Po výšlapu na kopec jsme (skoro poslepu) rozdělali gril, přisedli k velkému ohni a kytaře. Hráli se velice pěkné písně. Od známých českých po neznámé cizokrajné. V době, kdy se nehrálo na kytaru, probíhaly různé diskuze, poznatky a nápady k táborům. Jen se těšte děti.

V brzkých ranních hodinách jsme se všichni přesunuli do klubovny. Někteří si dali šálek kávy a šli jsme spát.

Dříve také lidé věřili, že v tomto čase se otevírají různé jeskyně a podzemní sluje, ve kterých se dají nalézt poklady. Ani my jsme nelenili. Druhý den časně ráno (asi okolo 11 hodiny), poté co jsme Lukášovi snědli snídani, jsme vyrazili na procházku do nedalekého lomu Amerika. Výlet to byl příjemný, leč žádný poklad jsme bohužel nenašli. Asi jsme měli vyrazit dřív.

Zmoženi výšlapem jsme se konečně nasoukali do aut a vyrazili směr Praha. Během cesty zpět jsme uvažovali nad tím, že vlastně pořádně nevíme, proč se tento svátek slaví, a tak jsme i pro vás našli pár zajímavých informací:

Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství, oslavy přírody jsou ale silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit. Očistné ohně, přes které lidé skáčou, aby vstoupili do nového roku očištěni od všeho negativního, co v uplynulém půlroce nasbírali, jsou jen jednou z mnoha tradic, které se dochovaly.

Této noci se říkávalo také filipojakubská noc podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba. Večer před sv. Filipem a Jakubem se zdobívají na Hlučínsku vrata zelenými haluzkami, a to podle staré pověsti, kdy byli sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách chyceni za noci v jednom domě Židy, kteří si ten dům poznačili zelenou větvičkou, aby jej ráno poznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou větévku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají, a tak se jim šťastně podařilo utéct.

Méně známé je, že se tomuto svátku také říká Valpuržina noc. Valpurga byla podle některých tvrzení saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je také jeden ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Údajně to však byla především křesťanská světice z 8. st., která v německých lidových pověrách vystupovala jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly a nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května.

Otevřít fotogalerii