Hned ráno po snídani nám Římané nabídli, abychom vstoupili do jejich legie. Jelikož jsme noc předtím slíbili piktskému náčelníkovi, že tak učiníme, neváhali jsme a všichni jsme nabídku přijali.
Jakmile jsme podepsali slib legionáře, ukázali nám Římané svou pravou tvář. Jejich vstřícný a kamarádský přístup se rázem změnil v přísný vojenský dril, a tak nám nezbývalo, než se podrobit a učit se pochodovat.
Netrvalo dlouho a guvernér vesnice se rozhodl nové římské posily využít. Požádal tedy velitele náborové jednotky, jestli by mu půjčil několik mužů, kteří by mu pomohli vybrat daně od jedné problémové piktské vesnice. Velitel se rozhodl jeho prosbě vyhovět a tak vybral jednoho ze svých mužů, který si vybral dalších dvanáct pomocníků z našich řad.
Zatímco zbytek z nás se stále věnoval pořadovému cvičení, výběrčí daní dorazili do piktské vesnice, kde se římský guvernér dožadoval svých daní, což vyvrcholilo hádkou a následným zneškodněním obou Římanů.
Jako reakci na nově vzniklou situaci vymyslel piktský náčelník smělý plán, který spočíval v tom, že tři dobrovolníci půjdou zpět do tábora a předají římskému veliteli zprávu, ve které popíší, jak se Piktové vzbouřili a pobili všechny ostatní výběrčí daní. Poté se pokusí římského velitele přemluvit, aby se vydal své padlé muže pomstít a následně jej zavedli do pasti.
Ve chvíli, kdy vyslaní dobrovolníci předali svou zprávu, zavelel římský velitel k přípravě na boj a sám se šel se svými muži připravit. Během této krátké chvilky jsme si vyslechli, co se ve skutečnosti stalo, a tak jsme se o ostatní z nás přestali bát.
Poté, co se Římané připravili, vydali jsme se na předem domluvené místo, kde čekali schovaní piktové. Když Římané došli mezi připravené Pikty, zavelel piktský náčelník k útoku a úspěšně se s pomocí ostatních Piktů postaral o všechny Římany. Po vyhrané bitvě jsme měli možnost vzít si něco z piktského pokladu, a tak jsme si vzali tři vzácné předměty, o kterých jsme věděli, že po nich prahnou i Ašuti. Následně jsme se odebrali zpět do tábora a přesunuli zpět do současnosti.
Po dobrém obědě jsme se vydali zachránit horskou výpravu, která přecenila svoje síly, a vyčerpala se na hřebenech hor. Hlavní problém byl, že abychom se k nim dostali, museli jsme překonat několik průrev. Celé odpoledne jsme tak lezli po lanových lávkách a překonávali sami sebe. Buď jsme se snažili sami za sebe, nebo ve dvojicích a dokonce jsme si vyzkoušeli i lanovku. Všichni jsme si to moc užili.
Když jsme se dobře najedli, připravili si pro nás vedoucí tematické promítání Asterixe a Obelixe. Krátce po spuštění filmu jsme uslyšeli ohromnou ránu, které se ozvala z venku. Vydali jsme se na průzkum a zjistili, že uprostřed louky přistála nějaká raketa.
Starší z nás se rozhodli ji prozkoumat a opatrně k ní přistoupili. Po krátkém ohledání rakety jsme si všimli, že se dá odšroubovat její vrchol, a tak jsme objevili disk s videem. Využili jsme připraveného promítání a přiložené video jsme si pustili.
Ve videu, které jsme obdrželi, jsme viděli čtveřici osob, jež nás prosili o pomoc s nalezením svých předků a pilířů vědění.