Mise Kamýk – leden 2008

Tak jsme tu byli letos jako první (pražský oddíl).
11. oddíl Labyrint pobýval o víkendu 18.1. až 20.1.2008 v Kamýku nad Vltavou, kam v únoru míří i Zimní sraz naší 147.PS Galaxie a následně v dubnu zážitková republiková akce Kamínka, organizovaná letos pražskými pionýry.

V pátek jsme se všichni s Leecem vešli do linkového autobusu v Praze Na Knížecí a dorazili v sedě až do Kamýka před radnici. Mezitím Marie s několika instruktory jela napřed autem. Škola nás přijala příjemným prostředím dvou místností školní družiny a jedenáctka se ihned vrhla na místní fotbálek a minikulečník (instruktoři také). Večer začaly zábavné hry (např. seznamovací Molekuly) celého oddílu vrcholící přemýšlivou hrou „Balón“. V ní jsme se museli rozhodovat, která ze zaručených práv (lidských práv) opustíme, popř. kdo s námi už dále nepoletí v balónu trosečníků (ve prospěch celku). Dvojice se postupně slučovaly do týmů, aby následně někoho tu a tam zanechaly na nějakém ostrově výměnou za možnost uchovat si alespoň ta nejnutnější lidská práva, o kterých se při každém sloučení ve větší celek museli všichni znovu shodnout. No, trošku to bylo na bednu, ale bavilo nás to. Instruktoři (bývalá 27ička) se vydali na Vrškamýk obhlédnout možné místo sobotní bojovky. Ostatní jsme hráli klasické hry za tmy: na sardele a na schovku po budově. Potom jsme již šli spinkat.

V sobotu nás čekalo sportovní dopoledne v tělocvičně, kde kromě klasických kolektivních sportů (ringa, florbalu), nás čekaly hry na posílení důvěry jeden ve druhé v našem oddílu. Například oddíl musel vždy někoho přemístit v určité výšce z místa na místo. Každý jsme se museli při tom spolehnout, že nás nikdo neupustí. Obstáli jsme. (Oběd mezitím vařili instruktoři – slepičí polévku a těstovinové vrtulky se sýrovou omáčkou.) Po obědě jsme se vydali na výlet terénem s řádkou her po cestě. Vyšli jsme s Kamýku po žlutém turistickém značení k obci Svatý Jan a odtud po zelené na Bražnou a oblast Červená jáma až do Krásné Hory nad Vltavou. Zde už se začalo stmívat a tak jsme si přes modré značení zkrátili původně plánovanou cestu kolem vrchu Bába a Radobylka. Za úplné tmy jsme prošli obcí Zhoř. Potom se nám občas trasa ztrácela ve tmě a my jsme srázem k Vltavě nakonec rádi zahlédli světla Kamýka. Unaveni asi šestnácti kilometrovou štrekou jsme dorazili opět do školy. Instruktoři nám připravili výbornou večeři: bramborové knedlíky, zelí a plátky moravského uzeného. Večer jsme zvolili odpočinkový program. Dokonce i Korek byl unavený. Následovalo tedy promítání DVD z letního tábora 2005 (čerstvě dokončeného o Vánocích). Byla to velká zábava, neb jsme za ty dva a půl roku poněkud povyrostli a na leckteré naše výstupy jsme již dávno zapomněli. Např. karaoke Martiny Ondříškové stálo fakt za to. V průběhu promítání jsme postupně navíc absolvovali zkrácenou verzi noční bojovky. Jako druhý film jsme si tématicky dopřáli Stopařova průvodce po Galaxii.

V neděli jsme vstali, zabalili si většinu věcí a posnídali. Následoval program v tělocvičně. Dohrávky sportů a hlavně pokračování testů naší důvěry a soudržnosti týmu. Takže různé pády do neznáma s očekávaným zachycením „nad propastí“. Tým zafungoval a tak nikdo nikam nespadl. Vždy nás zachytili ruce ostatních. Probíhali jsme také špalírem rukou a asi nejoblíbenější se stala „procházka“ po takovém hamburgeru ze žíněnek, jehož náplň tvořil vždy někdo z nás. Nejvíc se nás vešlo na Leeca či Kubu Chocholu a Honzu Pavlíčka. Po sportovních hrách jsme uklidili, slupli oběd (kašpárky) a vydali se na autobus. Cestu jsme si zpestřovali hrou na „hrnec“ a „huňáč“, kterou jsme zahájili již včerejšího dne. Leeco se k nám občas raději nehlásil. V Příbrami jsme přestoupili a kolem 15.00 hodiny jsme byli v Praze.

Fotky najdete v oddílové fotogalerii Labyrint.

Příběh ze sobotní hry cestou na Svatého Jana:

Král David
Kosmický koráb přistál na měsíci. Sotva z něho posádka vystoupila, spatřila na skále starce s harfou.
„Buď zdráv, králi Davide,“ zvolal velitel.
„Kdo jste,“ řekl zamračeně stařec.
„Jsme lidé a přišli jsme zabydlet Měsíc.“
„Počkat. Do toho budu mít co mluvit, „ pravil stařec, „já jsem tady králem.“
Velitel mrkl na ostatní. „Samozřejmě králi, uznáváme tvou vládu.“
„To mě těší. Ale to nestačí. Co jste zač?“
„Toto je astronom,“ představoval velitel, „a tohle je fyzik. Zde biolog a tamten…“
„To mě nezajímá. Na co hrajete?“
„Jak prosím?“
„Ptám se, na co hrajete. Na jaký nástroj?“
Astronauté hleděli jeden na druhého. „Hrál jsem kdysi trochu na housle,“ řekl nesměle jeden.
„Já na kytaru,“ řekl jiný.
„Já také na housle.“
„Hraje tu někdo na harfu?“ zeptal se král David a přísně se rozhlédl.
„Myslím, že ne,“ řekl velitel, „ne, na harfu z nás nehraje nikdo.“
Králova tvář se rozjasnila. „Buďte vítáni v mé zemi,“ zvolal, „Měsíc je váš,“ a mohutně hrábl do strun.
(napsal: Ilja Hurník)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..