Pondělí:
Ráno jsme se sešli v naší klubovně, kde jsme si pro začátek zahráli několik seznamovacích her, při kterých jsme se pokoušeli si zapamatovat všechna jména.
Vzhledem k tomu, že celý týden byl motivovaný večerníčky, jsme se vypravili do Strahovského kláštera, kde momentálně probíhá výstava „Večerníček slaví 60 let“. Výstava to byla pěkná, plná fotek, obrázků, loutek a hlavně interaktivních prvků, které jsme si všechny museli vyzkoušet.
Během oběda, jsme objevili plyšovou postavičku Večerníčka, která měla u sebe dopis složený do čepičky. V něm nás Večerníček prosil o pomoc. Jeho plakáty s postavičkami večerníčků se mu někam rozlétly a on je bez naší pomoci nezvládne najít. S dětmi jsme se rozhodli, že mu hned zítra pomůžeme hledat ten s Pejskem a Kočičkou.
Vzali jsme tedy Večerníčka s sebou a vyrazili na Petřín, kde jsme navštívili zrcadlové bludiště. Po tom, co jsme se nasmáli v „sále smíchu, kde jsou různá zaoblená zrcadla, jsme se šli vyřádit na dětské hřiště.
Den nám utekl velmi rychle, a tak jsme vyrazili zpět do klubovny. Cestou jsme si ještě dali zmrzlinu a těšili se, co nás čeká další den za dobrodružství při hledání Večerníčkových plakátů..
Úterý:
Tímto dnem nás provázel Pejsek a Kočička, jejichž plakát jsme měli pomoc najít. Začali jsme rovnou promítáním pohádky o tom, jak vařili dort. Děti dostaly za úkol vymyslet vlastní recept na dort, a to takový, že si do něj mohly dát cokoliv mají rády, jako to udělal Pejsek s Kočičkou. Recepty se nám sešly opravdu zajímavé, ale nakonec jsme se rozhodli držet klasiky, a tak jsme si společně k svačině upekli muffiny. Každý si ho pak nazdobil podle své chuti smetanou, ovocem a samozřejmě všemi oblíbenými posypkami. Byla to velká dobrota.
Krom pečení jsme si ještě udělali malý kvíz, kde jsme prověřili své znalosti z různých večerníčků a samozřejmě nechybělo již tradiční malování triček. Základem byly postavičky z večerníčků. Děti byly velmi šikovné a trička dopadla opravdu skvěle. K tomu jsme se ještě naučili vázat několik uzlů. Po obědě byl čas jít ven a hledat plakát. Šli jsme do blízkých Riegerových sadů, kde jsme si zahráli několik pohybových her jako třeba oblíbenou „bombu“, slalom s míčkem na lžíci, hod na cíl… Během her se nám podařilo ve větvích stromu najít zatoulaný plakát. My i Večerníček jsme z toho měli velkou radost a z dalšího dopisu jsme se dozvěděli, že zítra budeme hledat plakát Rákosníčka a kde jinde než někde u vody.
Středa:
Tak jako každý rok, patří středa koupališti. Letos jsme opět vyrazili na Šutku, kde to máme opravdu rádi. Je tu spousta atrakcí, na kterých se mohou vyřádit mladší i starší děti. A že jsme řádili opravdu dlouho. Tobogány, skluzavky, vířivky… Čas tam utekl tak rychle, že jsme se ani nenadáli a museli vyrazit zpět do klubovny. Jakou radost jsme měli, když jsme v šatně objevili plakát Rákosníčka. Dva ze čtyř už máme a teď se jen z dopisu dozvědět, koho a kde budeme hledat zítra. S Večerníčkem se vydáme na zámek Konopiště pro plakát medvědů z večerníčku „Pane, budeme si hrát“. Tak si jen pořádně odpočinout a nabrat síly na další dobrodružství.
Čtvrtek:
Hned ráno jsme vyrazili na Hlavní nádraží, odkud nám už jel vlak do Benešova, kde nás čekal krásně strávený den. Procházka zámeckým parkem byla příjemná. Než byl čas na naši zámeckou prohlídku, navštívili jsme minizoo, kde byli k vidění krásní dravci. Když jsme se jich dost naobdivovali a přečetli si všechna jejich jména, čekala nás už naše prohlídka. Ta byla speciálně uzpůsobená dětem, a tak náš průvodce Matěj byl v pážecím kostýmu. Provedl nás hned několika místnostmi zámku, kde jsme se dozvěděli spousta zajímavých informací jak o zámku Konopiště, tak i o jeho majiteli arcivévodovi Františku Ferdinandovi d’Este. Děti dostaly několik otázek, na které znaly odpovědi a stejně tak dostal spousta otázek náš průvodce, který si uměl s každou hravě poradit. Po prohlídce jsme se vydali do zámecké Růžové zahrady, kde se nám podařilo najít ztracený plakát. S Večerníčkem jsme to oslavili na blízkém dětském hřišti, kde jsme si jako odměnu dali zámecké lázeňské oplatky. Pak už nás opět čekala cesta zpět na vlak a do klubovny. Nohy nás trošku bolely, ale těšili jsme se z dalšího dopisu od Večerníčka, kde jsme se dozvěděli, že naše poslední zastávka bude přímo v České televizi, kde budeme hledat plakát Boba a Bobka.
Pátek:
Uteklo to rychle a byl tu poslední den našeho tábora. Než jsme vyrazili na cestu do České televize, pustili jsme si ještě večerníčky „Pane, budeme si hrát“ a také „Boba a Bobka“. Poté, co jsme si dali dobrou svačinku, nám nezbývalo, než se zabalit a vyrazit směr Kavčí hory. Nejprve jsme navštívili budovu, která se nazývá Rohlík, kde byla další z interaktivních výstav na téma večerníčků. Tam jsme si užili opravdu spoustu zábavy. No a pak už jsme se dostali přímo do budovy ČT, kde jsme nahlédli do obřích skladů kostýmů. Vyzkoušeli jsme si nějaké koruny a klobouky, také masky. Našli jsme nejrůznější kostýmy se známých pohádek, jako třeba Arabela a Rumburak. Když jsme si vše prošli, zamířili jsme do předstudia, kde se natáčí pořad „Planeta YÓ” a také do malé herničky, kde jsme v klobouku Boba a Bobka našli poslední plakát. Náš úkol byl splněn, Večerníček získal s naší pomocí zpět všechny své plakáty. Tím ale naše společné dobrodružství nekončilo. To nejlepší teprve přišlo , a to návštěva zpravodajského studia ČT24, kde jsme se ocitli při vysílání živých zpráv. Na pár vteřin jsme dokonce byli v samotném vysílání v pozadí za moderátorem. Pak ještě návštěva režie, kde bylo spousta obrazovek, mikrofonů a lidí, co zajišťují průběh vysílání zpráv. Chvíli jsme se dívali a poslouchali pokyny režiséra zpráv. Zážitků jsme během dne měli spousta, náš úkol byl splněn a tak nám nezbývalo než se vrátit zpět do klubovny. Tam už na nás čekal poslední dopis od Večerníčka, ve kterém nám moc poděkoval a nechal nám i překvapení v podobě odměn. Sladký nanuk jako tečka a je tu konec našeho příměstského tábora. Všechny fotky z letošního dobrodružství najdete zde.
Večerníček se vrátil zpět do svého pohádkového světa a nám nezbývá než se rozloučit a těšit se zase na další rok, kdy se setkáme na dalším ročníku našeho příměstského tábora. A kdo ví, třeba se s někým potkáme v záři na oddílových schůzkách, a nebo v říjnu na víkendové akci…
Těšíme se a brzy na viděnou!