Den 7. – Universiáda

Posted on by Lukáš

Sedmý den se nesl ve sportovním duchu, takže na nás čekala Universiáda – den plný atletických disciplín a kolektivních her. Z tradičních sportů jsme si tentokrát vyzkoušeli marathon, trojskok, vrh koulí, běh přes překážky, skok z místa a hod krikeťákem. Všichni podali obdivuhodné výkony a některé děti si i vylepšily své osobní rekordy.

Odpoledne jsme si také krom individuálních a kolektivních sportů zaběhli krátké štafety. Letošní běhy byly jedny z nejvíce vyrovnaných za poslední roky, a tak na nás čekala napínavá podívaná a nejeden vedoucí při fandění přišel o hlas.

Po odběhnutí všech štafet se sedm statečných dětí rozhodlo vyzvat k závodu vedoucí. Těm se povedlo postavit dvě družstva udatných zástupců, avšak jejich výkon skončil – z hlediska vedoucích – fiaskem. Dětem se povedlo porazit obě dvě skupiny vedoucích a to s nemalým náskokem.

Jakmile jsme strávili večeři, konalo se vyhodnocení, při kterém jsme rozdali celkem 141 medailí – všechny tři cenné kovy za dopoledne a odpoledne pro jednotlivce, a zlatou pro vítězné sekce za dopoledne, odpoledne a štafety.

Po vyhodnocení jsme se vydali na divadelní scénku, kterou si pro nás připravili vedoucí k 50. výročí dobytí Měsíce. Ta se sestávala z černého divadla, které přehrálo celou misi Apollo 11 od startu rakety až po dosednutí lunárního modulu, a videa, které obsahovalo všechny důležité okamžiky, které poté následovaly.

Den 6. – Husité den druhý

Posted on by Lukáš

Hned ráno nás husitští bojovníci probudili na spolešnou rozcvičku, která se nesla ve vojenském stylu. Dopoledne jsme měli možnost zůčastnit se husitské bohoslužby, tedy přijímání pod obojí, kterou vedl husitský kněz. Po bohoslužbě jsme po kategoriích obešli tři stanoviště, kde jsme si zahráli na vozovou hradbu, a poté hry čáry a trojnožku. Před obědem jsme si všimli, že se husité pohádali a zmizeli, a tak nás napadlo, že se pokusíme znovu o přesun do CG. Přesun byl konečně úspěšný.

Hned po přesunu jsme vyšli z jídelny a zpozorovali jsme, že se v našem táboře střetly dvě jednotky. První jednotka byli ašúti a druhá jednotka je nám dosud neznáma. Tyto dvě jednotky si nás ani nevšimli a bojovali spolu po celém táboře. Poté tábor opustili, aniž bychom museli zasahovat. Po jejich odchodu jsme zavřeli brány a odebrali jsme se na oběd a polední klid.

Odpoledne nás čekal klasický popřesunový trojblok, ve kterém si děti zaběhly databanku, osprchovaly se, a také si trochu odpočinuli. Starší a mladší se ještě stihli naučit mnoho uzlů a šifer.

Večerní program sestával z vyhodnocení expedice Střet Kultur, které bylo zakončeno týmovými okrsky a samozřejmě pokřiky.

Den 5. – Neočekávaný přesun k husitům

Posted on by Lukáš

I dnes jsme se probudili u Inků. Náš úkol byl jasný – dojít do svatyně a získat od Behemota slibovanou pomoc. Než jsme však stihli odejít směrem do svatyně, byli jsme svoláni na nástup, na kterém nám bylo oznámeno, že odcházíme do války. Naštěstí se nám podařilo využít krátké nepřítomnosti inckých vojáků a místo do války jsme si to namířili do svatyně, kde jsme od Behemota získali náhrdelník, a dokonce se nám i povedlo dostat se nepozorovaně na místo, kde bylo možné se přesunout zpět do naší doby.

Po menším problému s přístupovým heslem ke stroji času se nám podařilo začít přesun. Ten však neprobíhal běžně. Se zatajeným dechem jsme vyslechli konečné oznámení stroje času, a to že se sice nacházíme zpět v Českých zemích, ale stále v patnáctém století. Přestože přesné souřadnice a letopočet nebyl dobře slyšitelný, bylo rychle navrženo, že bychom se mohli nacházet stále v roce 1431, tedy, že jsme se přesunuli pouze v prostoru, nikoli v čase. Ocitli jsme se na konci husitských válek, do kterých jsme byli vrženi zcela nepřipraveni.

Po cestě zpět do tábora jsme narazili na křižáka, což pro nás představovalo nejhorší možnou variantu, protože křižáci si ve válkách proti husitům nevedli zrovna úspěšně. Přesto jsme se rozhodli ho sledovat, což se ukázalo jako dobrá volba, neboť nás zavedl do křižáckého ležení, kde jsme zvládli nezpozorováni vyslechnout rozhovor kardinála Cessariniho a markraběte Fridricha Braniborského. A bylo jasno! Opravdu se nacházíme v roce 1431, domněnka byla potvrzena. Čekala nás bitva u Domažlic!

V táboře jsme byli ihned uvítáni Prokopem Holým, byli jsme rozděleni na tábory, pražany, sirotky a viklefisty. A začala příprava na bitvu. Téměř okamžitě se nám podařilo nacvičit si husitský chorál Kdož jsú boží bojovníci. O poledním klidu jsme stihli vytvořit májku a odpoledne nás čekala příprava na bitvu v podobě různých her.

Přestože se schylovalo k bitvě, panovala uvolněná a dobrá nálada, neboť doteď neporažení kališníci se křižáků nebáli my jsme byli uklidněni historickými fakty, které slibovaly rychlý úprk křižáckého vojska. Po večeři nás čekala bitva a skutečně jsme 4. křížovou výpravu zpěvem zahnali daleko do bavorských lesů, dokonce jsme v bitvě ukořistili bulu, jež vyhlašovala výpravu, a zároveň i kardinálův klobouk! Kardinál z boje prchal a za kloboukem se ani neohlédl.

Zbytek večerního programu se nesl v duchu oslav našeho velkého vítězství, které bylo zapsáno do kroniky pro další generace. Večer byl také zpestřen hádkou mezi Divišem, hejtmanem vojska pražanů, a Prokůpkem, hejtmanem vojska sirotků a následovníkem Jana Žižky. Pak už byl čas jít na kutě. Jak se dostat zpět do naší doby vyřešíme zítra.

Den 4. – Incký dvanáctiboj

Posted on by Míša

Náš druhý den v Říši Inků započal velkou společnou rozcvičkou pod vedením vojevůdce. Na nástupu nám dal Sapa Inka úkol, abychom se vydali na cestu po okolních vesnicích a pokusili se naverbovat co nejvíce vojáků, abychom posílili inckou armádu. Zároveň opět rozesmutněl Princeznu, když jí připomněl, že se brzy provdá do sousedního království pro udržení spojenectví. Rozdělili jsme se tedy do půl týmů a rovnou vyrazili na cestu do lesa. Tam jsme postupně společně plnili nejrůznější úkoly, jako šplh na laně, vis na stromě nebo překážkovou dráhu lesem. Čím lépe jsme úkoly splnili, tím více vojáků jsme pro Sapa Inku získali.

Při polední přestávce na oběd jsme využili příležitosti a zašli jsme opět do svatyně Behemota. Behemot nám sdělil, že nám rád pomůže, ale za předpokladu, že zachráníme princeznu Cusirimay ze spárů Čanků.  V tu stejnou chvíli Princezna Cusirimay zoufale utekla z Cusca před svým otcem.

Sapa Inka si ale nevšiml, že jeho dcera utekla, a tak dále probíhal program. Opět jsme se vydali do lesa a ke konci se skupince v čele s vojevůdcem podařilo princeznu osvobodit. Radostná novina se donesla i k samotnému Sapa Inkovi a ten nakonec svolil k sňatku princezny a vojevůdce.

Po večeři jsme se snažili dostat znovu do svatyně Behemota, ale nepodařilo se nám tábor opustit kvůli vojákům, kteří střežili brány. Následoval tedy večerní program, během kterého jsme si zahráli týmovou hru lamí oháňka a tvořili společný výtvarný projekt pro boha Intiho. Po tomto programu jsme si již jen vyčistili zuby a šli spát.

Den 3. – Přesun k Inkům

Posted on by Míša

Ráno po snídani se sešla celotáborová vědecká rada, při které jsme pomocí Holokronu poprvé komunikovali se Zizem, bájným orlem, který nás požádal o pomoc při hledání svých ztracených bratrů. Po krátkém rozhovoru jsme se shodli, že mu pomůžeme a on nás vyslal na první cestu časem do města Cusco v Incké říši do roku 1431 n.l.

Jakmile jsme se dozvěděli, kam se máme vypravit, započali jsme přípravy. Vedoucí nám nachystali informatoria se zajímavými fakty o naší cílové destinaci. Abychom v době dobře zapadli, vyrobili jsme si pěkné incké čelenky a místo jmen jsme si na naše chatky nakreslili své portréty, protože Inkové neznali písmo.

Po obědě jsme už na nic nečekali a vydali jsme se mimo tábor na přesun. Místo do tábora jsme se už vrátili do Cusca, kde nás uvítali vojevůdce Killay, velekněz Yupantec a dcera Sapa Inky Casirimay. Během odpoledne jsme dostali za úkol připravit se na večerní slavnost. Hry, které jsme si vyzkoušeli, nám ukázaly různé incké tradice. Nikomu z nás taky neušlo, že princezna a vojevůdce se mají rádi, po celé dopoledne si totiž posílali dárečky a zamilované vzkazy.

Těsně před večeří se do Cusca s celou svou družinou vrátil samotný Sapa Inka Pachacuti. Všem nám sdělil, že se blíží válka s říší Čanků a je třeba se na ni připravit. Během večerní hostiny jsme se stali svědky velké hádky Pachacutiho s princeznou Casirimay. Sapa Inka se totiž dozvěděl o jejím vztahu s vojevůdcem. Atmosféra u stolu byla napjatá.

Ještě před setměním jsme se zúčastnili tajemného obřadu, který velekněz Yupantec svolal na oslavu inckého boha Slunce Intiho.

Cestou zpět Cusca jsme spatřili podivnou svatyni. Když jsme ji blíže prozkoumali, zjistili jsme, že v ní sídlí námi hledaný Behemot. Krátce s námi promluvil, ale zítra si ho ještě budeme muset přemluvit, aby nám pomohl. Se západem Slunce jsme už rychle šli spát.