Den 9. – Den v centru – Pohodinda

Po několika náročných dnech nás čekal takový obyčejný den. Ráno jsme stávali o půl hodiny později. Po nástupu proběhla celotáborová vědecká rada, kde jsme probrali včerejší objev ze Xapatanu i večerní akci. Zjistili jsme informaci o nových bytostech Tintech , kteří žijí na planetě Tintorreto. Kam zítra večer uskutečníme přesun.

V dopoledním programu jsme si ještě zahráli hru „Včeličky“.

V průběhu poledního klidu vedoucí postavili na louce vodní skluzavku i s dojezdovým bazénkem. V tom horku se trocha zchlazení velmi hodila.

Odpolední program nám trochu narušil déšť, ale přesto jsme improvizovaně zvládli pár her, Galaktické okénko a sociální hru, při které se děti vzájemně více poznaly.

Večer nás mělo čekat letní kino, ale z důvodu počasí jsme kino přesunuli dovnitř a dati mohly zhlídnou Madagaskar nebo Strážce Galaxie.

Pak už jen večerka a uvidíme na co se máme těšit zítra.

Fotky ze dne

Den 8. – Xapatan

Dnešní ráno začalo tím, že k nám do tábora zavítal mistr přežití Bedřich Bodlinka, který se skvěle vyzná v Bojanovických lesích a den odstartoval celotáborovou rozcvičkou.

Po snídani jsme se rozdělili do půl týmů a do každé skupinky jsme dostali mapu, kde byly zakresleny body představující jednotlivá stanoviště a my se tak mohli vydat, je všechny pokořit.

Na stanovištích nás čekaly těžké úkoly jako navázat horolezecké uzly, postavit ohniště a zorientovat se v mlze. Zopakovali jsme si zdravovědu, národní parky, naučili jsme se skrývat v lese, přebrodit řeku, postavit si provizorní přístřešek, ale také poznat zvířata, stromy, houby a rostliny. Také jsme stříleli z luku a zvládli jsme základní pravidla, jak se chovat v lese.

Po zvládnutí všech náročných disciplín jsme se mohli prohlásit za skutečné mistry přežití, což můžeme dokázat i certifikátem.

Za odměnu po celodenním dobrodružství v lese na nás čekala diskotéka, na které jsme tancovali a bavili se až do okamžiku, kdy byl čas jít spát.

Fotky ze dne

Den 7. – Takešiho hrad

Z předchozího večera jsme věděli, že nás čeká dobývání Takešiho hradu. Osamu a Shuji se podle výkonů našich starších na stezce odvahy rozhodli celou věkovou kategorii naverbovat do armády hraběte Takešiho a učinili z nich jejich pomocníky. Vyrobili jsme si černé čelenky útočníků na které jsme si nakreslili japonský znak a vydali jsme se plnit disciplíny. Těch bylo více než dost. Například přenést míč přes lávku zatímco se obránci snaží útočníka shodit pomocí míčů; prolézt bludištěm z lan a nenechat se chytit obránci; proběhnout zužujícím se koridorem ve větší skupině a jen prvních pár postupuje; dostat balónek bez pomoci rukou na konec dráhy a prasknout ho o hřebík; trefit členy druhé armády, kteří jsou schovaní za plentou a mnoho dalších.

Obránci měli pro jednoduché rozlišení čelenky bílé. Pokud kdokoli na jakékoli disciplíně vypadl, změnil si černou čelenku útočníků za bílou čelenku obránců. V dalších soutěžích pak pomáhali Takešiho armádě vyřadit ještě více útočníků. Na cestě k hraběti Takešimu se dětem do cesty postavili generál Shinyia a generálka Naomi. Generál Shinya připravil velkou vodní bitvu. Všichni útočníci dostali helmy s terčíky a vodní pistolky. Pokud měl kdokoli prostřelený terčík, tak vypadnul.

Generálka Naomi přichystala shazování z kladiny. Útočníci si nejdříve vysoutěžili životy-pokusy, následně museli shodit z kladiny obránce a nakonec samotnou generálku. Až k hradům generálů se dostalo jen několik útočníků, kteří měli šanci generály porazit a získat speciální odměnu – skládací katanu.

Protože armáda útočníků byla úplně zdecimovaná, Takeši se rozhodl dát jim druhou šanci. Všichni vyřazení si vylosovali disciplínu a pokud ji splnili, mohli se vrátit do armády útočníků. Měli například přetáhnout náhodného protivníka, vybrat si jeden ze čtyř nápojů a dokázat ho vypít, najít kuličku v bazénku s vodou nebo odpovědět na otázku a vstoupit do stanu, přičemž při nesprávné odpovědi došlo k polití vodou.

Na závěr dne proběhla velká bitva o Takešiho hrad. Útočníků bylo opět jen pár. Ti museli proběhnout kolem obránců a vyhnout se létajícím koulím, v druhé části shodili míč z tyče a tento míč se pokusili prohodit obručí. Po dlouhé a namáhavé bitvě byl Takešiho hrad dobyt. Vítěz obdržel skládací katanu a hrabě Takeši uznal svou porážku. Všichni ostatní dostali menší odměnu a mohli jsme jít spát.

Fotky ze dne

Den 6. – Exhibice

Ačkoli bylo ráno deštivé, tak nás to neodradilo a vydali jsme se do lesa na vědomostní závod. Čekaly na nás dvě trasy s otázkami – jedna zaměřená na templáře a druhá na asasíny – které prověřily, co si pamatujeme z cesty do minulosti.

Odpoledne jsme si lehce zavzpomínali na proběhlou expedici. Tři vedoucí převlečení za Templáře rozlosovali děti do tří skupin-chrámů, které ve sportech soutěžily proti sobě. Děti společně si s vedoucími vybrali sporty (vybíjená, ringo, pálkovaná, fotbal a spousta dalších) a nejdříve se dohodli o kolik členů chtějí hrát. Vítězný tým si posléze náhodně vylosoval členy, které přetáhl k sobě. Nikdo tak nevypadl a mohli hrát všichni. Členové týmů se různě přesouvali mezi skupinami a vítězný tým nakonec získal takřka celý tábor.

Po večeři proběhlo vyhodnocení expedice. Na jeho konci dorazili mniši a rozproudili pořádnou středověkou diskotéku s dobovými písněmi předělanými do moderního hávu. Z tančení nás vytrhly generálky Lee a Tami, které nás vyzvali k pomoci při dobývání Takešiho hradu. Objevili se i rádci hraběte Takešiho, Osami a Shuji, kteří výzvu jménem Takešiho přijali.

První zkouška proběhla ihned. Cesta odvahy v lese. Poslepu jsme s pomocí provázku prošli stezku a mohli jsme jít spát. Na dobývání Takešiho hradu jsme potřebovali načerpat dost sil.

Fotky ze dne

Den 5. – Expedice Templáři – jednání s Asasíny

Ráno nás probudili templářští bratři a vzali nás na rozcvičku. Během ní přicestovali Asasíni a začali se drze pohybovat po hradu a vyčkávat příjezdu krále. Celé dopoledne jsme soutěžili v soutěžích, které si pro nás připravili jak templáři, tak asasíni. Proradní Asasíni se celou dobu snažili zlákat co nejvíce dětí na svojí stranu. Walter de Mesnil ale vymyslel, že pokud se některé z dětí připojí k asasínům jen na oko, dají se využít jako špehové.

Poté již dorazil námi dlouho očekávaný král Amaury, domluvil s Asasíny podmínky k přijetí míru. Celý spokojený odputoval i se svou družinou zpět do Jeruzaléma.

Během oběda se ale asasíni prořekli, že mírové jednání byla lest a že jejich hlavní motivací je využít příměří k odstranění krále. Děti o tom okamžitě informovali templáře a ti rozhodli, že tomuto krutému činu musí zabránit a asasínskou delegaci po odjezdu z tábora pobili.

Po obědě k nám dorazil králův posel s oznámením, že tento čin se již donesl ke králi a ten je rozhodnut templáře potrestat. Král Amauri vyžaduje vydání zosnovatele celého přepadení, aby byl popraven. Templáři posla vyslali za králem se zprávou, že tak učiní. Ve skutečnosti však společně s dětmi začali připravovat plán, jak Walterovi de Mesnil život zachránit.

Odpoledne velmistr vyhlásil hry, které měly pomoci s nácvikem na případnou ochranu hradu, kdyby se cokoliv v naší léčce zvrtlo.

Po večeři přijeli královi vojáci pro Waltera de Mesnil a templáři jim ho bez odporu vydali. Tou dobou se již skupina templářů a dětí převlečených za asasíny vydali do lesa, aby mohli královo vojsko přepadnout a Waltera de Mesnil osvobodit. Léčka proběhla dle plánu, Waltera se podařilo osvobodit a jednoho vojáka nechali utéct, aby mohl králi vyřídit, že je přepadli asasasíni.

Během toho všeho se dětem podařilo nalézt záhadný předmět. Šlo o jedovatou asasínskou šipku, se kterou se děti přesunuli zpět do bezpečí naší doby.

Fotky ze dne