17. den – Přesun k Vladovi Napichovači

Dnešní den začal deštěm, který bohužel trval až do večeře. Náladu jsme si tím nenechali zkazit a dopoledne si pustili film a otevřeli hernu plnou deskovek.  Od starších dětí jsme zjistili, že chvilku po večerce Černá růže přepadla tábor a podařilo se jim získat jednu z karet od stroje času.

Rozhodli jsme se, že to tak nenecháme a vydali se na průzkum do jejich základny, kterou jsme objevili včera. Děti viděly předávku karty mezi agenty Černé růže, a tak jsme toho využily, zaútočily a vítězoslavně si odnášely kartu zpět do tábora.

Teď nám už nic nebránilo zahájit přípravu na přesun k Vladovi III. zvanému Napichovač.

Kromě poslechu informatoria, z kterého jsme se dozvěděli informace o době, abychom zapadli a nevzbuzovali pozornost, si kluci vyráběli dřevěné dýky a holky si vyšívaly šátky.

Po večeři jsme se rozhodli pro přesun, který pro jistotu probíhal mimo tábor. Cestou zpět do tábora jsme viděli agenta Černé růže, kterého jsme sledovali. Bylo pro nás překvapení, když zamířil přímo k samotnému Vladovi, který ho vítal jako svého známého.

Vlad nás také přivítal a pozval nás na oslavy, které se konaly k příležitosti jeho druhé vlády. Jako vzácní hosté se k nám později připojil i Matyáš Korvín se svou ženou a družinou. Oslavy se daly do plného proudu. Talíře plné ovoce nás velmi potěšily. K tomu jsme si zahráli různé hry. Během večerky si Vlad odvedl osm vybraných dětí, které jmenoval jako členy svého dračího řádu, jehož členem je i agent Černé růže.

Vše vypadá zamotaně, ale snad tomu během zítřka přijdeme na kloub a plány Černé růže odhalíme.

Den 13. – Koupaliště a začátek Expedice Aldea

Dneska měli mladší pohodoví den. Ráno vstali, udělali mitu, zabalili si a vydali se na cestu do Znojma na koupaliště. Z autobusového nádraží je čekala nádherná dvaceti minutová cesta z kopce ke koupališti. Hned co jsme se převlékli skočili do vody a začali si užívat pohodového dne. Řádili jsme na tobogánech, divoké řece, skokáncích a někteří na beachvolejbalovém hřišti. Po cestě na autobus jsme udělali mezizastávku v Albertu abychom si koupili dobrůtky a nějaké zásoby do konce tábora. Cesta zpět do tábora byla zábavná pouštěli jsme si písničky a do tábora jsme vkročili s dobrou náladou.

Nejmladší se dnes vydali na koupaliště do Únanova. Ráno proběhlo klasicky rozcvičkou, snídaní a mitou. Pak už jen stačilo zabalit si batůžky a dobrou náladu. I přes mírnou nepřízeň počasí a fialové pusinky den proběhl na jedničku. Vyřádili jsme se na skluzavkách, v brouzdališti a dětském hřišti s fotbalovými brankami, nebo třeba ping pongovým stolem. Přesto udělala největší radost koupě všelijakých dobrůtek. Po návratu z koupáku jsme si dali menší odpočinek a přípravu na večerní meziplanetární přesun na Aldeu.

Den 12. – Pouť

Vše začalo budíčkem. Už od probuzení jsme tušili, že se chystá něco neobyčejného. Přijela pouť! Všelijací lidé v pestrobarevných kostýmech si pro nás připravili spoustu zajímavých stanovišť. Vystřelili jsme si růži z papíru, zastříleli z luku, zahráli fotbal a florbal, zarybařili si, chodili na chůdách, skákali v pytli, prostě jsme si celé dopoledne suprově užili! A víte, co jsme vyhráli? Spoustu korálků! A ptáte se, co s nimi? No přece nakoupit spoustu dobrot ve stánku u Čtyř rachejtlí. Na správné pouti samozřejmě nemohl chybět ani párek v rohlíku.

Před obědem nám zbylo ještě trochu času zajít na průzkum do lesa, kde jsme ze základny Černé růže ukořistili modul ke stroji času s voláním o pomoc. Obyvatelé planety Aldea jsou v nesnázích – jejich planeta se stává neobyvatelnou. Bez váhání jsme se rozhodli, že Aldeanům půjdeme na pomoc. Je to přeci v naším úkolem pomáhat ostatním. Jsme rádi, že se na Aldeu přesuneme radši my než Černá růže. To by mohlo pro Aldeany špatně dopadnout.

Odpoledne jsme se věnovali přípravě na meziplanetární přesun. Pověděli jsme si spoustu zajímavostí o vesmíru a o tom, jak ho jako lidstvo poznáváme. Vyzkoušeli jsme manipulaci a komunikaci s přistávacím modulem. Svoje mozečky jsme zapotili matematickými příklady při hře na pyrotechnika. Večer jsme si pustili sci-fi film a už víme, že na jiných planetách může být život velmi zajímavý..

Den 10. – Den v centru

Ráno a dopoledne bylo trochu deštivé, ale to nám nezabránilo tomu natáhnout holinky a pláštěnky a vyrazit na krátký závod, kde jsme si prověřili naše znalosti z přesunu. Dopoledne jsme ještě navštívili sprchy a užívali si volného času.

Během poledního klidu nás zaskočili agenti Černé růže, kteří přepadli náš tábor. Zareagovali jsme pohotově a rychle je dostali z tábora ven. Při tom se nám podařilo získat zprávu o plánovaném setkání Černé růže, a tak jsme začali přemýšlet, jak se tam dostat a získat nějaké informace o jejich dalších plánech.

Odpoledne se počasí umoudřilo, a tak jsme si šli do lesa zahrát týmovou hru “Včeličky”. Po návratu už bylo v táboře připravené vyhodnocení proběhlé expedice, kde děti získaly chutné odměny v podobě vybraných dobrot typických pro Jordánsko, ve kterém probíhal přesun.

Po vyhodnocení vyrazili starší děti na plánovaný sraz Černé růže, kde se dvě děti pokusily o infiltraci mezi jejich agenty v oblecích, které jsme získali z truhly na začátku tábora. Náš plán se nevydařil podle našich představ, a proto jsme byli rychle odhaleni. Naštěstí vše dopadlo dobře a podařilo se nám získat zpět jejich deník a další věci, které nám sebrali.

Večer nás už čekal zábavný program v podobě oslavy narozenin a svátků, kde nemohly chybět dobré narozeninové dorty pro celý tábor. Děti si mohly užít venkovní diskotéky, zahrát sporty proti vedoucím a navštívit oblíbený foto koutek.

Na dobrou noc jsme si pustili pohádku, kterou nám během nástupu přinesl veselý králíček. Pohádka byla o Plnovousovi a zahájila tak zítřejší den, na který se všichni moc těšíme.

Den 8.–9. – Expedice Alois Musil

Dnes ráno jsme se probudili do zvuku píšťalky. Během nočního sledování Černých růží totiž hlídka objevila informace o dalším přesunu, a proto jsme se ráno svolali poplachem. Pokyny zněly jasně. Rok 1898 n. l., údolí Butun, Jordánsko. Cílem naší cesty je zachránit českého kartografa a orientalistu Aloise Musila. Připravili jsme se na přesun, oblékli chitony a zavázali turbany.

Po přesunu nás v beduínské vesnici přivítal nemocný náčelník. Během naší pomoci se sběrem léčivých bylin jsme v lese narazili na Musila. Přivedli jsme ho do vesnice a on nám pomohl vyléčit náčelníka. Ten nám za odměnu sdělil polohu bájného zámku Al Amra.

Před večeří jsme si proto sbalili batůžky a spacáky a vydali se společně s karavanou na cestu. Do zámku jsme nedošli, uvelebili jsme se proto v lese. Zahráli jsme si pantomimu, přečetli si pohádku a šli spát.

Druhý den dopoledne jsme si zahráli pár her a po obědě se děti samy vydaly s buzolou hledat Al Amru. Po nalezení zámku jsme zachránili Aloise Musila před Černou růží. Došli jsme zpátky do ležení a pomocí stroje času jsme se přesunuli zpátky do tábora.