Autor: Kuban

Vzbudili jsme se do nového pěkného dne. Umyli jsme se, dali si snídani, a pak jsme na nástupu nedočkavě čekali, co si pro nás vedoucí připravili. A opravdu, ke konci nástupu začaly za doprovodu hudby vycházet z budovy pohádkové postavy – Pat a Mat, víla Amálka, čert, hloupý Honza a mnozí další. Ještě jsme si ani nestihli vychutnat jejich kostýmy a pobavit se pořádně jejich scénkami, když se náhle rozezněl stroj času. Řekl nám, že za půl hodiny proběhne nucený přesun do antické Tróji, bohužel pro nás zrovna do doby, kdy měla být spálena na popel.

Sotva jsme si stihli vzít chitony a dojít do budovy a přesun započal. Nestihli jsme se o době nic moc dozvědět, a tak jsme s obavami čekali, co nás potká. Sotva jsme se přesunuli, tak nás trójští vojáci začali obsazovat na místa a připravovat k obraně. Odrazili jsme několik těžkých útoků na bránu a byli jsme svědky pověstného a krvavého souboje  Achillova a Hektorova. Zatímco byli vojáci zaneprázdněni bojem, rozhodli jsme se ponechat je jejich osudu a honem jsme se přesunuli nazpátek. Následně jsme se poradili, co budeme dělat s naším porouchaným strojem času a s tím, že nás sběratelka artefaktů, která nám ho nejspíš ovládá, ošklivě zneužívá.

Pak jsme měli chvíli času na odpočinek, oběd, sprchy a několik nenáročných her. Jako mrak nad námi ale visela další zpráva od sběratelky artefaktů, totiž že k večeru budeme opět přesunuti, a to k Čachtické paní, jejíž krvavý pohár by měl pro sběratelku nevyčíslitelnou cenu. Po večeři jsme odešli mimo tábor, aby nás během přesouvání časem nikdo nerušil. U hradu nás Čachtická paní přivítala a přijmula do svých služeb. Dívky, služebné, se musely rovnou pustit do uklízení, zatímco chlapci šli do lesní kaple podepsat smlouvy o vstupu do hradní gardy.

Nakonec jsme se, po dnešku plném zvratů velmi unaveni, konečně mohli odebrat na kutě. Tím pro nás ale dnešek neskončil. Čachtická paní v doprovodu svých služebných totiž ty nejstarší nás vzbudila, abychom byli svědky hrůzného nočního rituálu v lese. Dovedla nás do své lesní „koupelny“, ve které jsme přes závěsy pozorovaly její děsivou koupel. Poté k nám měla ještě děsivější řeč a konečně nás propustila do tábora, abychom si mohli definitivně lehnout a nechat si něco pěkného zdát.

(Honza)

Už třetí den na táboře. Ráno ani snídaně nás nepřipravují na to, co nás čeká. Základna i vedoucí se tváří jako obvykle. Ale během nástupu se všechno mění. Z budovy vybíhají pravěcí lidé – v kožešinách, s rozcuchanými vlasy, s bubny a divokými výrazy. Jeden z nich, nejspíš náčelník, nám vysvětlí, co nás čeká – celodenní závod v lese, během kterého se projeví naše schopnosti spolupracovat a pomáhat si v týmu.

Pořádně se oblékneme, zabalíme si dostatek pití a rozdělíme si úlohy. Každý tým má svého náčelníka, šamanku, obchodníky, sběrače a válečníky. Dopoledne se v lese setkáme s dalšími pravěkými lidmi, kteří pro nás mají připravené různé výzvy. Pokryjeme si obličeje válečným malováním, střílíme z luku na jeleny, sbíráme lesní plody, zhoupneme se po liáně do jeskyně, zodpovídáme hádanky, stopujeme, oškubáváme zubry, vztyčujeme totemy, křičíme a děláme spousty dalších podivných pravěkých činností. K tomu všemu propočítáváme zboží, které od pravěkých lidí dostáváme, a snažíme se pomocí našich obchodníků zajistit si co nejlepší kurz u potulných obchodníků. A jestli se vám to zdá ještě stále snadné, tak se musíme bránit před bandami lupičů, které se nás snaží o naše zisky připravit.

Obědváme z misek uprostřed lesa. Po obědě si trochu odpočineme s kamarády a hrajeme poklidné pravěké hry. Už brzy ale náčelník vydá povel a my se opět pouštíme do závodění. Tentokrát lovíme mamuta oštěpem, zkrášlujeme si své jeskyně, plížíme se kolem nepřátelského lučištníka, stavíme ohniště, vykrádáme hnízdo vysoko ve větvích, přenášíme vodu z děravé studny, obchodujeme a získáváme své malé totemy. Když se kolem šesté konečně dostaneme zpátky do tábora, tak si sice mohou odpočinout naše unavené nohy, ale naše hlavy si musí poradit s další výzvou – náročnou pravěkou šifrou.

Po večeři máme chvíli klidu a pak se svoláme k ohni, kde zjistíme, jak se našemu týmu dařilo, opékáme si do buřtíků nasekaného mamuta a vyrážíme na noční bojovku, během které si dokončujeme svůj Xapatánův náramek.

Snad kvůli naší komunikaci se sběratelkou času, snad z jiných, neznámých důvodů se nám těsně před spaním ozve stroj času s podivuhodnou zprávou. Zprávu rychle probereme, pak si ale vzpomeneme, že ráno je moudřejší večera, a jdeme si po dnešním náročném dni konečně lehnout.

(Honza)

Dnes jsme strávili den v Centru. A zvládli jsme toho hodně. Nakreslili jsme standarty, přišili si nášivky na košile (nejsou hlášeny žádné propíchlé prsty) a zasadili jsme si do květináčků ředkvičky.

Odpoledne pak měli připravené pro své skupinky jednotliví vedoucí. Někteří šli do lesa poznávat okolí, jiní zkoušeli střílet ze vzduchovek další hráli hry buď v táboře nebo také v lese.

Po večeři si každá sekce secvičila krátké představení, abychom lépe poznali, kdo se jak jmenuje a do kterého týmu patří.

Během dne jsme navíc objevili tajnou zavešenou ašutskou základnu, v níž jsme nalezli výcvikové materiály pro nové rekruty. Z nich se nám podařilo získat šifrovací klíč. Teď můžeme vyluštit zprávu, kterou jsme získali při včerejší noční akci ašůtů. Sami jsme zvědaví, co nás čeká.

Založili jsme internetové fotoalbum. Na fotky z tábora se můžete dívat na tomto odkazu. Fotky budou přibývat (snad) pravidelně každý den večer. Odkaz na fotoalbum naleznete též i v záložce „foto“ v záhlaví stránky.