… Ne.
Svitek jsme bohužel nezískali.
Ráno přiběhl posel se zprávou, že se má Caesar neprodleně dostavit do Říma. Během loučení dostal od Kleopatry několik vzácných svitků z Alexandrijské knihovny, včetně toho, který jsme potřebovali získat. Nezbývalo nám tak nic jiného, než se zeptat Caesara, zda ho můžeme na jeho cestě do Říma doprovodit. Ten naštěstí souhlasil, a nás tak čekal celodenní pochod. Naštěstí pro nás, všechny cesty vedou do Říma.
Abychom prokázali svou oddanost, museli jsme po cestě splnit několik úkolu. Za splněné úkoly jsme dostali zlaté mince, které jsme následně odevzdali. Po odříkání přísahy Caesarovi se z nás stali římští občané. Společně jsme pak dorazili do Říma, kde jsme se setkali s Marcem Antoniem a dalšími senátory. Mezi těmi již panovaly pochybnosti o Caesarově pobytu a působení v Egyptě a uzavřeném spojenectví s Kleopatrou. Těmto negativním emocím nepomohlo ani to, že Caesar bez oficiální volby jmenoval jako nové senátory několik našich dětí. Na základě toho bylo svoláno zasedání senátu, kde byl Caesar podroben několika nepříjemným otázkám. Ačkoliv si ve svých argumentech vedl dobře, ihned po rozpuštění zasedání proti němu začali senátoři opět kout pikle.
Po večeři jsme si ještě zahráli tradiční římskou hru terni lapilli. Část dětí pak byla svědkem tajné schůze senátorů, kde se mimo jiné domluvili na zavraždění Caesara. V tu samou chvíli zbytek dětí vyslechl věštbu od Haruspika, která varovala Caesarovu manželku Calpurnii, před blížícím se nebezpečím. Ten však jejím obavám nepřikládal velkou váhu. My však tušíme, co se zítra stane. A vy?