Po včerejším náročném dni nás čekala další námaha, a to v podobě putování k Osamělé hoře. Nejdříve jsme se v městě Esgaroth cvičili, abychom byli schopní skolit strašlivého draka Šmaka.
Král Esgarothu nás nechal vycvičit v přesnosti a postřehu. Nakonec jsme si před odchodem vyzkoušeli, jak špatně se běhá na bahně (jde to opravdu ztuha). Na cestu jsme dostali cenné rady a přesný popis cesty přes poušť.
Pustinu jsme překonali lehce a bez větších obtíží jsme dorazili k úpatí Osamělé hory. Před námi se tyčila vysoká temná a zlověstná cestička šplhající po úbočí hory. Abychom nespadli, museli jsme se všichni držet provazu. Naštěstí jsme nemuseli nikoho zachraňovat.
Soutěskou jsme se vyšplhali až k tajnému bočnímu vchodu. Avšak trpaslíci jsou proslulí stavbou zámků, ktreré nepotřebují klíče. Gandalf nám řekl, že dveře se otevřou o půlnoci za tři dny, kdy na ně posvítí měsíc slunovratu. Ve volné chvíli nám Thorin ukázal, jak vypadají trpasličí runy a rovnou si otestoval naši paměť otázkami k legendě, kterou nám vyprávěl předešlý večer.
Po obědě se Gandalf krátce poradil s Thorinem a Bilbem. Rozhodli se, že na slunovrat čekat nebudeme, a že dveře prorazíme násilím. Což se nám povedlo zjištěním správné kombinace zámku.
V nitru hory jsme poprvé konforntovali se Šmakem. Thorin chtěl draka přiměť k odchodu po dobrém, ale nikdo v úspěch příliš nedoufal. Však taky drak poslal trpasličího krále „k šípku“. Museli jsme tedy přejít k plánu B.
Sesbírali jsme šípy a zjistili jsme drakovo slabé místo. Už ale bylo pozdě a Gandalf rozhodl, že na draka vyrazíme až za světla, což je bezpečnější. Pokud se vůbec dá mluvit o bezpečí při tažení na draka. Rozdělali jsme si oheň, abychom se po propršeném dni zahřáli, když tu jsme konečně uviděli Šmaka v jeho plné kráse. Přeletěl nad horou dštíce oheň a síru na zemi pod sebou. Nakonec odletěl neznámo kam. To by znamenalo, že poklad je v tuto chvíli nikým nehlídán. To nám dává jedičnou šanci ukrást Arcikam. Držte nám palce.