Druhým přesunem byla podle deníku osada Beit Nuba a osobností Saladin. Ráno proto byla vyhlášena příprava na tuto expedici. Počasí vypadalo ráno celkem příznivě, později během dne se sluníčko zase schovalo a odpoledne jsme si užili provazců deště při krátké přeháňce.
Dopoledne jsem museli pečlivě nastudovat historické detaily a vytvořit pořádné oděvy. Proto nám Lee podal vysvětlivky k informatoriu a batikovali jsme turbany (chlapci) a šátky na obličej (dívky).
Po výborném obědě (řízek s bramborem) proběhl čtyřblok, ve kterém jsme si oživili znalosti rostlin, prošli se „slepým městem“, nacvičili tanec a zahráli si novou míčovou hru – Na středověk. Jen tak naokraj na vysvětlenou – ve slepém městě byli všichni slepí a museli tedy plnit v lese úkoly se šátky na očích. Bezpečnost byla zajištěna dobře, a tak se nikomu nic nestalo.
Zato při večeři nás překvapila Černá růže, když unesla jednoho člena CG s tím, že nám doporučili abychom jej vyměnili za deník nalezený na začátku tábora. Jelikož jsme solidární a deník jsme již okopírovali, vzali jsme deník a předali jej na stanoveném místě. Všechno naštěstí dopadlo dobře.
No a jelikož jsme se ocitli zase v poměrně přímém ohrožení, rozhodla skupinová rada o okamžitém přesunu do osady Beit Nuba.
Saladin s družinou.
Po přesunu jsme na spodní cestě potkali dva vyslance, kteří nám oznámili, že Saladin je nedaleko a my se měli na jeho příchod náležitě připravit. Poté co se Saladin se svou družinou usadil, vyzval nás vezír abychom přivítali Saladina tancem. Pak jsme si vyslechli řeč, které jsme zatím moc nerozuměli, ale zítra se snad vše vyjasní.
Ke spánku jsme se tentokrát uložili o půl hodiny dříve než obvykle, ale jelikož jsou někteří z nás poměrně unaveni, přivítali jsme to s nadšením.
Uvidíme, co se bude dít zítra …