Probudili jsme se do slunného dne. Dnes nás čekala druhá univerziáda a dlouho očekávané disciplíny. K těm nejžádanějším bezesporu patří skok do výšky a pak skok daleký, běh na 60m, hod oštěpem a diskem. K těm méně oblíbeným pak patří přespolní běh, ale i ten jsme ve většině zvládli. Počasí nám tentokráte přálo až moc a v průběhu sportů jsme se pravidelně osvěžovali pod rozstřikovačem přidělaným na hřišti. Po individuálních sportech jsme si zahráli kolektivní sporty jako pálkovanou, freesbee, ringo, přehazovanou a černá a bílá pro nejmenší. Zlatým hřebem každé univerziády musí být pak štafety, které tentokrát opravdu vyšly.

Na večerním slavnostním ceremoniálu jsme pak rozdali posledních 200 medajlí těm nejlepším sportovcům a hráčům.

Co jsme ale vůbec nečekali, bylo hlášení stroje času a tentokráte opravdu vážné. Stroj je vážně poškozen a zbývají nám poslední 2 přesuny a pak jeho činnost přestane!! Co s těmito dvěma přesuny uděláme a jak je využijeme? Ráno moudřejší večera – dobrou noc.

Dnešní den probíhal v duchu slavné televizní show „ Kdo přežije“. Budíček zahájil moderátor Jeff, který rozdělil děti do šesti kmenů. Poté následovala netradiční rozcvička, se zábavnou hrou „ovečky“. Děti se hned v kmenech rozdělily na nosiče a na ty, kteří se nechali nosit. Úkolem bylo se dopravit na určité místo, kdy jeden lezl po čtyřech a druhý byl na něho ze spodu pověšený. U této hry se děti opravdu pobavily a navíc vítězný kmen dostal svou první výhodu ve hře. I při dalších hrách jako např. u „přenášení Jeffa“, nebo hry kuny a veverky, kdy kmeny chránily svá území a zároveň se snažily získat ta ostatní, získal vítězný kmen vždy nějakou z výhod, kterou mohly během dne využít.

Dopoledne jsme si užívali, do chvíle kdy nás o poledním klidu navštívili Ašůti, kteří se nám nejspíše snažili ukrást náš stroj času. Naštěstí se nám podařilo Ašůty zahnat a tak jsme mohli pokračovat v našem boji o přežití.

Odpoledne následovaly další hry, jako živé „člověče nezlob se“ a povedená hra „ útěk z tábora“, kterou si užilo i spousta vedoucích, kdy každý z nich měl přidělen určitý strach, kterým ho děti mohly vystrašit a tím se dostat přes něj z tábora ven a získat bod pro svůj kmen.

V podvečer nám začalo pršet, a tak jsme pokračovali až po večeři, kdy se každý kmen vydal, podle mapky, na „cestu za pokladem“, tedy svou odměnou. Nakonec se všechny kmeny sešly i s odměnou u táboráku, kde je čekalo konečné vyhlášení výsledků. Vítězný kmen si na závěr vypustil společný lampion štěstí. Celý den jsme si užili, jak děti, tak i vedoucí.