Včera nám začala první expedice letošního tábora. Oprášili jsme stroj času a přesun do Zimbabwe roku 1170 n.l. proběhl v pohodě a bez problémů.
Expedice skončila 17.7. kolem 19:00 letní bouřkou, ale Neo našel místo k hibernaci, takže můžeme řict, že skončila úspěšně.
Přesunu předcházel přípravný den, ve kterém jsme nastudovali potřebná fakta, vyzkoušeli některé typické místní činnosti, vyrobili pár šperků a nacvičili divadlo představující zvíře našeho kmene.
Když jsme vyšli z jídelny zjistili jsme, že u ohně stojí čtyři Impiové s asagaji (bojovníci s oštěpy). Nedalo nám to a vyrazili jsme se podívat, co že se to děje. Na jejich pokyn jsme se usadili a v tom jsme spatřili vládce Monomotapu s jeho indunou (krále s velitelem vojsk). Vládce usedl na trůn, pronesl uvítací řeč a vyzval nás k předvedení nacvičených představení.
Po všech ukázkách divadelního umění se začal šaman Umlimo podivně kývat ze strany na stranu. Sdělil nám, že v jeho viděních se zjevuje Černý leopard, a že asi v krátkém čase přijde z nebes. Monomotapa a jeho doprovod vyzval 12 našich kmenových šamanů, aby je následovali.
Po příchodu na místo jsme viděli příchod Černého leoparda, ze kterého se posléze vyklubal sám Neo. Tak skončil první večer v Africe.
Středa v Zimbabwe
Dnešek se nesl ve znamení loveckých disciplin a vytrvalostního běhu. Od rána děti měřily své síly v disciplínách jako je: lov pomocí sítí, hod oštěpem na cíl a kládou nebo vytlačování z kruhu. Celé odpoledne vyplnila Stezka kamenného sokola, která prověřila veškeré nabyté dovednosti, týmovou spolupráci a hlavně vytrvalost a přemáhání.
Čtvrtek na cestě do Egypta
Po ranním silovém trojbloku jsme se na popud Monomotapy vydali na cestu ze Zimbabwe do Egypta. Neřekl nám proč, a tak jsme nevěděli, co si o tom myslet. Ale poslechli jsme.
Po cestě jsme se naobědvali v zájezdním hostinci. Jídlo bylo poněkud dražší a museli jsme za něj obětovat všechny naše výrobky z předešlých dní.
Následné sledování Nea a Monomatapy se trošku obrátilo, ale ankonec jsme se sešli v Egyptské vesnici, kde nás přivítali s otevřenou náručí, protože jsme s sebou přinesli dešťové mraky. Dostali jsme večeři a hlavně drahocennou vodu, po které jsme celý dlouhý pochod toužili.
Po jídle a chvilce odpočinku pro nás přišel Monomotapa s Umlimem a odvedli nás na tajné místo, kde ležel Neo ve stavu hibernace (pro ty, kdo nevědí, jde o stav podobný zimnímu spánku zvířat). Z krále a jeho šamana se vyklubali také Táreni, kteří byli určeni právě pro uspání Nea, aby přežil věky do dalšího výsadku. Při obřadu se nás pokusila napadnout Černá růže, ale tentokrát Táreni zasáhli a odehnali je nějakou neznámou technologií.
Následoval jeden nepovedený přesun, protože nám bouřka způsobila problémy s proudem. Druhý pokus byl už úspěšný, a tak se nyní nacházíme zpátky v roce 2003 a užíváme si zaslouženého osobního volna a těšíme se na další zážitky, které nám ještě letošní tábor připraví.
Pája
Zajímá vás rozdělení dětí do družinek a oddílů?. Vše najdete tady.