Tak je za námi poslední expedice. Jmenovala se Fretensis, podle jména jedné z římských legií, ve které jsme dva dny sloužili jako legionáři. I když jsme už párkrát na našich cestách časem do Říma zavítali, takový drill jsme ještě nezažili. Ale jeden klad to přece mělo – naučili jsme se sestavit římský útvar zvaný „želva“ (nebo diamant).
Po večeři byl cvičný poplach, na který jsme všichni přišli v košilích a s tambami. Náhle však přišel za námi na nástup Pája a řekl nám že mu Černá Růže poslala e-mail, ve kterém stálo, aby se dostavil ihned na stanovené místo. Tam se měl dozvědět další instrukce. Proto jsme si vzali již připravenou tambu a nenápadně jsme šli Páju sledovat. Když jsme dorazili na místo schůzky, Páju již převlékali do červeného chitonu. (Až později jsme zjistili, že jsme se přesunuli s Černou Růží do blízkosti Jeruzaléma roku 70 n.l.). Potom všem jsme se vydali na cestu k táboru. Když jsme přišli k bráně zastavila nás římská stráž, (tehdy jsme poznali,že jsme přesunuti v čase). Každý z nás se musel zvlášť zapsat do pomocného sboru 10. kohorty. Po zapsání jsme se museli seřadit na nástupišti před preatoriem. Z preatoria vyšel prefekt Rufus, legat Titus, augur Julianus a naposledy questor Senvius. Přečetli nám zásady chování a denní řád tábora a nechali nás jako nové legionáře přísahat. Potom jsme se šli umýt a spát.
Asi o půl jedenácté nás přišli vzbudit vedoucí vedení questorem Zavázali nám oči a odvedli nás do tajné svatyně boha Mithry. Pomocný flamin začal odříkávat formuli . Po každé když se odmlčel jeden z flaminiů zavíří na buben. Dále nás světil vodou, ohněm, zemí a vzduchem. Nakonec přistoupil hlavní Flamin, který nám pomaloval tváře a nechal napít býčí krve.
Druhý den při rozcvičce jsme našli u brány ležet jednoho z otroků, který byl dva dny pohřešovaný, a který nám vypravoval, že se setkal s bohy, kteří ho vzali na svých křídlech na Olymp, kde byl zasvěcen do tajů bohů a byl vybrán, aby byl otcem poloboha. Poté se konala dopolední první část výcviku, kde jsme se učili umění bojovat se zbraní a stavět se do obranné formace „testudo“ (želva).
Odpoledne se u brány objevil posel, který chtěl mluvit s Titem. Vojáci hlídkující u brány ho dovedli k Praetoriu, kde právě probíhala válečná porada důstojnictva. Posel legátovi oznámil, že po dobytí Šalamounova chrámu před dvěma týdny se vůdce povstalců Šimon bar Giora ukryl v lese, a že pátá legie Macedonia neuposlechla rozkaz a padla do léčky připravené Židy. Legát si nechal nastoupit celý tábor a oznámil, že jestliže Jeruzalém brzo nepadne, budou povolány i pomocné kohorty. Poté poslal jednoho z nás k rybníku oznámit dalším hlídkám, že si mají dát pozor na povstalce. Když však posel doručil poselství hlídce u rybníka a vracel se k táboru zahlédl v dálce bytosti, které se mu zdáli dosti zvláštní.
Po večeři jsme se vydali zatknout povstalce Šimona bar Gioru. Když jsme ho našli u rybníka, byl zcela nepřipraven se bránit a tak jsme ho zatknuli bez boje. Potom jsme se vrátili do tábora, kde Titus slavil triumf a augur Julianus věštil z jater. Nakonec byl na Titův povel Giora odveden do vězení, kde byl mučen.
Dále jsme se zúčastnili comitia, zasedání celého tábora. Zde se projednávaly táborové starosti. Hastati podávali návrhy na degradaci nebo povýšení člena jakékoli centurie. A samozřejmě se jednalo o jejich potrestání. Toto comitium bylo přerušeno prefektem Rufem, který vytloukl ze Šimona bar Giory, kde se ukrývá tajná sekta Zélótů. Proto jsme se ji vydali dobýt. Na místě, které Šimon označil jako pevnost Zélótů vypadala podezřele a kde byli i postavy, které stáli i u rybníka. Nakonec je však Římané zabili. Když jsme se rozhodli to tam prohledat nalezli jsme rozbořenou laboratoř a proto jsme si pro jistotu od tamtud odnesli stříbrnou destičku o které jsme si mysleli, že se nám bude hodit. Když jsme již odcházeli vtrhla do laboratoře zřejmě Černá Růže, která tam něco také hledala. Přesto jsme se vydali do tábora a šli jsme po tak náročném dni spát.
Třetí den nás vzbudili rovnou na nástup kde nám oznámili, že legát Titus odchází se svojí družinou do V. legie Macedonia provést decimaci mužstva (každý desátý muž byl popraven). Rozhodli jsme se proto, že se přesuneme. Nežli jsme se však stačili na přesun připravit, vrátil se Titus se svojí družinou. Vzal nám důležitou součást stroje času, modrou kouli, a nařídil nám přípravu na vojenskou přehlídku. O pár minut později bylo vyhlášeno Armilustrium, svátek očištění zbraní, a začala vojenská přehlídka, při které jsme Titovi předvedli co jsme se za těch pár dní naučili. Po pěkné přehlídce se opět konalo comitium, na kterém byli tři z nás vyhoštěni z tábora. Nakonec se o slovo přihlásil augur Julianus. Řekl, že má pro Tita překvapení a nechal přivést povstalce Gioru. To překvapení bylo, že ho nechá ukřižovat. Titovi se tento nápad velice líbil a tak jsme vyrazili mimo tábor do lesa. Tam byl Šimon bar Giora popraven. Rychle jsme se vrátili do tábora, kde mezitím naši tři vyhození přátelé nalezli modrou kouli a přesunuli jsme se domů, do roku 2003.